„Jedná se o podíl škol, které takové případy registrovaly. Bez ohledu na to, jestli měly jeden, nebo více případů,“ upřesňuje Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora.
Většinou se žáci dopouštějí verbální agrese. Od pokřikování a sprostého nadávání není ale dlouhá cesta k fyzické šikaně pedagoga. Tu připustily víc než tři procenta škol. „Nevhodné chování žáků směrem k učitelům je třeba řešit hned v počátku,“ říká Andrys. Kantorka přírodovědy se styděla přiznat, že nemá ve třídě autoritu. Netrvalo dlouho a žák jí hodil hadr na hlavu a začal do ní strkat.
ZVĚŘINA: Pavilony opic. Učitelé sami bez pomoci autoritu nezískají |
Inspekce navíc upozorňuje, že čísla nejsou úplná. Některé školy i učitelé šikanu bagatelizují.
To potvrzuje i školský ombudsman Ladislav Hrzal: „Bohužel jsem se setkal s případy, kdy se pedagogové obávali informovat o šikaně vedení školy. Na mě se obrátili až v pokročilém stadiu šikany, kdy už je řešení obtížné.“ Podle experta na školství Miroslava Hřebeckého, který řídil základní školu, je šikana o nezvládnutých hranicích, ať už ze strany žáků, rodičů, či učitelů. K problémům podle něho často dochází v případech, kdy školu neopustila tendence dávat dětem direktivní příkazy: „Doba i společnost se proměnily. U dětí zvyklých na liberálnější výchovu toto naráží. Reagují protitlakem,“ říká Hřebecký.
