Na Majdan opět míří stovky lidí, mají při sobě často rudé karafiáty, na rukávech či na oblečení žlutomodré stužky. "Každý den je tu jiný leitmovit, dnes jsou to vzpomínkové akce a modlitby za mrtvé u pomníků," hlásí zpravodajka Lidových novin z centra Kyjeva Petra Procházková.
My nejsme opozice, my jsme Majdan
Slovem Majdan se v posledních dnech rozumí nejenom centrální náměstí v Kyjevě, kde se odehrávaly nejtěžší boje s desítkami mrtvých, ale i hnutí, které vedlo k nynějšímu pádu Janukovyčova režimu. Sami demonstranti však odmítají označení, že by byli opozicí. My jsme prostě Majdan říkají.
Samotný Majdan je nyní něco jako ležení táboritů, stát ve státě. Je to takový vlastní svět, který má vlastní zásobování, zajišťování bezpečnosti, svůj informační servis a mají dokonce i vlastní wifi," popisuje reportérka Lidových novin, podle které si demonstranti z Majdanu dávají hodně záležet na tom, aby jednali s politiky jako rovní s rovnýma.
Lidé zanechávají na barikádách květiny jako vzpomínku na zabité protivládní demonstranty
Dokládá to i včerejší příhoda z jednoho z kontrolních stanovišť ochranky Majdanu. "Včera, když jela propuštěná Julia Tymošenková s opozičním lídrem Jaceňukem, tak na jednom stanovišti museli zastavit kvůli kontrole. A ochranka přinutila Jaceňuka vystoupit. Vysvětlili mu, že to není proto, že by mu chtěli kontrolovat auto, ale aby si uvědomil, že je na stejné úrovni jako Majdan, že už to nebude tak, aby si politici jezdili v zatemněných autech, které nikdo nesmí kontrolovat," popsala Procházková.
