Prodavačka na oděském Novém bazaru se zasní: „On je to takový bojovník. Proti všem. Tak sám. Snaží se, ale u nás na Ukrajině to nemá cenu. Tady se nic nezmění.“ Mluvíme o muži, který dostal její město před dvěma lety na starosti. Měl z Oděsy udělat „lokomotivu ukrajinských reforem“. Michail Saakašvili, bývalý gruzínský prezident a gubernátor ukrajinské Oděsské oblasti má pověst největšího specialisty na boj s postsovětskou korupcí, přebujelou byrokracií a protekcionismem. Dostal kvůli tomu, aby mohl zastávat funkci oděského gubernátora, i ukrajinský pas. Tento týden mu ho jeho někdejší přítel, prezident Ukrajiny Petro Porošenko, odebral.
Prodavačka umělohmotných pantoflí sice závidí těm, co jezdí po ulicích Oděsy v mercedesech a schvalovala, že jim Saakašvili chtěl šlápnout na kuří oko, nicméně přiznává, že sama platit daně nehodlá. „Jim do kapsy?“ rozčílí ji moje otázka, zda lide na tržišti odvádějí z prodaného zboží nějaké to groše do státní pokladny. „Však by si z toho postavili zase nějaký ty svoje paláce. Nic jim nedám!“
  |
Saakašvili sice zahájil tažení proti oligarchům, ale hodlal si došlápnout i na menší prodejce. Teď ale budou mít klid - byl vypuzen do USA. Minulý týden v rozhovoru pro gruzínskou televizi Rustavi-2 slíbil, že se do Kyjeva vrátí a bude pokračovat v boji se shnilým ukrajinským režimem reprezentovaným Porošenkem.
Byli to původně přátelé - Saakašvili a Porošenko, ruku v ruce vyrazili proti komunistickému myšlení a sovětským pořádkům. Bořili sochy Lenina a chtěli poslat za mříže velké ukrajinské zloděje, byť by seděli v parlamentu. Teď je spojenectví konec. Zdá se, že Saakašvili to myslel příliš doslova.
A tak Porošenko vymyslel plán, jak se příliš aktivního a zcela neřiditelného druha zbavit. Sebere mu pas. Uvedl ovšem poněkud nevěrohodný důvod: Saakašvili prý při vyplňování dotazníku zamlčel, že je v Gruzii trestně stíhán (což ví z médií ale celý svět i bez dotazníků). Pravým důvodem je ale i podle novinářů to, že Saakašvili nazval Porošenka ukrajinským kmotrem hájícím zájmy klanů, nikoliv své země. „Pro tyto oligarchy jsem se stal smrtelným nebezpečím, se kterým budou bojovat do konce,“ uvedl Saakašvili.
Má na své straně „Hnutí nových sil“, které na Ukrajině založil a které má pode něj ve svých řadách 100 tisíc aktivistů ve 26 regionech. Jenže jeho slovům trochu ubírá na síle fakt, že je pronesl ze zámoří. V době největších turbulencí kolem své osoby odjel raději do USA, kde zůstal zcela bez pasu, neboť jiný, než ukrajinský neměl. Přesvědčivé není ani to, že ve čtvrtek na jeho podporu vyšlo na ukrajinský Majdan v Kyjeve sotva sto lidí. „Revoluce požírá své děti,“ uvedl jeden z organizátorů sklesle.
Oděsa mu nestačila
Saakašvili je skutečně pro mnohé Ukrajince zklamané pomalými změnami po revoluci na Majdanu, pokračující bující korupcí a rostoucím rozdílem mezi bohatými a chudými, poslední nadějí. Důchody mnohých občanů se pohybují kolem 2 tisíc hřiven, což je přibližně stejná částka v korunách. Pokud by jim nepomáhaly děti, nebo si nepřivydělávali, neměli by ani na jídlo. Zato po Oděse jezdí i ta nejdražší auta, která jsou v evropských metropolích řídkým zjevem.
Zatímco pro někoho je Saakašvili bojovník za práva všech občanů, proti zkorumpované byrokracii a oligarchům, pro jiné je zase rusofóbní blázen, ambiciózní hysterik či agent USA. Mladí byznysmeni v jihoukrajinském přístavu Oděsa vesměs uznávají, že se snažil skutečně něco změnit ve zkorumpovaném systému a oligarchům šlápnout na paty. „On šel správným směrem, jenže mu nedovolili to dodělat. Mysleli si, že mu dají Oděsu, on si tady něco pošolíchá a bude od něj pokoj, navenek to pro Evropu bude vypadat dobře. Jenže on se rozhodl změnit celý systém, zničit korupci v celé Ukrajině. V tu chvíli mu sebrali gubernátorské křeslo a teď i občanství,“ soudí oděský podnikatel Andrej Ruskych, který reprezentuje názory středního byznysu. „Zase jsme zahodili šanci rychle se posunout směrem k Evropě“.
Stojíme nad oděským přístavem, ze kterého chtěl Saakašvili udělat prosperující firmu, předat kontrolu nad ním např. západním firmám. Vyměnil kvůli tomu celé vedení přístavu, osazenstvo oděské prokuratury i policie, zahájil tažení proti místním kmotrům, kteří si nelegálně zabírali veřejné pláže, vybudoval podle gruzínského vzoru supermoderní Centrum administrativních služeb, kde byl každý úkon kontrolován tak, aby úředník nemohl za své služby brát úplatky. Jenže, v Kyjevě Saakašviliho nápady neměly podporu. A tak pašeráci a oligarchové mají v Oděse stále větší moc, než noví představitelé státu, ale menší, než před příchodem gruzínského reformátora. Cosi se kupředu přece jen hnulo.
Kupodivu ani v Oděse se na podporu Saakašviliho nekonají žádné velké demonstrace. Lidé působí spíš rezignovaně, odevzdaně. „Saakašvili chtěl soustu dobrých změn, ale je trochu šílený a šel na to moc rychle, až zběsile,“ usmívá se majitel cukrárny u pláže Lanžeron nedaleko centra Oděsy. Byl by rád, kdyby Saakašvili zůstal ve funkci gubernátora, ale není ani nijak zvlášť zoufalý z toho, že ho vyhodili. „Teď z Míši, jak mu říkali v Gruzii, bude zase psanec,“ prohlásil cukrář a šel točit zmrzlinu.
Dvakrát ve stejné řece
Jakoby se historie opakovala. Saakašvili už jednou v čele armády bojovníků proti korupcí a postsovětskými manýrům stanul. Bylo to v Gruzii v roce 2004, když nejen, že vyhrál prezidentské volby, ale stal se miláčkem Gruzínů. Neřekli mu jinak než „Míša“a věřili, že to je on, kdo je dovede do EU i NATO, ke všeobecnému blahobytu a spravedlnosti. Skončilo to po po více než deseti letech skandály, demonstracemi pro i proti „Míšovi“, a také obviněním ze zpronevěry 5 miliónů dolarů rozpočtových peněz. I tehdy, stejně jako teď, Saakašvili raději spěšně odjel do USA.
Ukrajina je druhou zemí, jejíž občané ho vynášeli do nebes a za několik let ho vyštvali především proto, že je příliš nestandardním politikem. Také ale sebestředným mužem, který není schopen kompromisů a nerad poslouchá jiné názory. Je neřízenou střelou, která neuznává své chyby a bezhlavě se vrhá do dalších dobrodružství. Jak o něm řekl jeho zahraniční konzultant Thomas Eymond-Laritaz, je to „extraordinární, talentovaný politický živočich“. Jiní o něm tvrdí, že je sice geniální reformátor, ale řídí stát jako by ho měl v osobním vlastnictví.
Možná i proto Saakašvili k Ukrajině tak citově přilnul, že s Gruzií má podobný osud - části obou zemí okupuje Rusko, největší Saakašviliho nepřítel. Právě ruské televize informovaly o tom, že Saakašvili zůstal bez pasu, s nevídaným nadšením.
Teď má Saakašvili šanci stát se občanem Litvy. Litevský poslanec Pjatras Auštrjavičjus už navrhl svým kolegům, aby zvážili udělení občanství gruzínskému rebelovi. I v Litvě je prý co napravovat.
