Protivládní protesty, které zahraniční agentury označují za největší svého druhu od událostí roku 2009, začaly ve čtvrtek ve druhém největším íránském městě Mašhadu a postupně se rozšířily do dalších měst včetně Teheránu. Tisíce lidí se v pátek sešly v Kermanšáhu, Isfahánu a Raštu. V Mašhadu policie zatkla 52 lidí, nejmenovaný činitel informoval agenturu Reuters o několika zatčených v Teheránu, kde je prý v ulicích značný počet policistů.
Jestli nás bude Evropa ohrožovat, zvýšíme dolet našich raket, hrozí Írán |
„Íránská vláda by měla respektovat práva svých občanů, včetně svobody projevu. Svět se dívá,“ napsala na Twitteru mluvčí Bílého domu Sarah Sandersová. Americké ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení vyzvalo „všechny země k otevřené podpoře íránského lidu a jejich žádosti o základní práva a skoncování s korupcí“.
Teherán tvrdí, že skutečnou příčinou protestů nejsou ekonomické problémy. Viceprezident Ešák Janangírí uvedl, že „za nimi stojí něco jiného“, zatímco viceguvernér provincie hlavního města označil zatčené demonstranty za osoby „pod vlivem propagandy“ ze zahraničí. Úřady na sobotu vyzvaly Íránce k účasti na akcích připomínajících provládní shromáždění z roku 2009. Ta tehdy reagovala na opoziční protesty vyvolané znovuzvolením konzervativního prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.
Na sociálních sítích se podle zpravodajského webu BBC objevují výzvy i k pokračování akcí opačného tábora napříč zemí, přestože vláda varuje před pořádáním nelegálních shromáždění. Guvernér Teheránu řekl, že policie s účastníky takových akcí naloží nekompromisně. Důrazné potlačení protestů pak žádal vlivný konzervativní duchovní ajatolláh Ahmad Alam Húda, který je zástupcem nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího v Mašhadu.
Podle BBC zatím nenabraly protesty masivních rozměrů, přičemž účast na některých byla pouze v řádu desítek. Mnoho akcí uspořádali dělníci kvůli propouštění či nevyplácení mezd, dále pak lidé, kteří mají peníze v neregulovaných, zkrachovalých finančních institucích. Na sloganech se však objevovala i kritika íránské zahraniční politiky, konkrétně účast v regionálních konfliktech v Iráku či Sýrii.
Otevřené politické protesty jsou v Íránu spíše výjimečné, bezpečnostní složky jsou totiž všudypřítomné. Aktuální události odrážejí rostoucí nespokojenost Íránců s životní úrovní a vyvíjejí tlak na prezidenta Hasana Rúháního. Jeho úspěch v diplomatické oblasti, tedy značné snížení mezinárodních sankcí výměnou za omezení jaderného programu, zatím slibovaný dalekosáhlý ekonomický efekt nepřinesl.
