„Jsem v nouzové situaci, vážné nouzové situaci,“ začala Stevensová telefonát minulou sobotu ve 04:38 místního času. Nahrávku dvacet dva minut trvajícího rozhovoru nyní zveřejnila policie. Žena jela po obvyklé trase, po níž denně rozvážela noviny. Tentokrát však Arkansas sužovaly záplavy a vjela do vody. Vyděšená seděla v autě, ve kterém rychle stoupala hladina. Dispečerce Donně Reneauové tvrdila, že vodu na silnici neviděla, že se objevila zničehonic. Zároveň říkala, že kolem sebe vidí lidi, kteří se jí ale jen smějí.
Obvinění rodiče utopených chlapců v jezeře Lhota jsou nezvěstní. Soud nemůže začít |
„Nemůžu se odsud dostat, jsem k smrti vyděšená,“ říkala Stevensová s tím, že voda už jí sahá po hrudník a že se jí brzo namočí úplně nový mobilní telefon. „Opravdu vás teď zajímá mobil? Vždyť jste probůh v ohrožení života,“ obořila se na ni dispečerka. „A přestaňte se laskavě rozčilovat. Rozčilování ničemu nepomůže, akorát se připravíte o kyslík,“ poučila Stevensovou, kterou oslovovala během telefonátu jako Debbie.
O chvíli později řidička uvedla, že se jí chce zvracet. „Jste ve vodě, můžete zvracet, bude to úplně jedno“ odvětila na to dispečerka, která mezitím stíhala brát další telefonáty. Stevensová ženu poprosila, aby se s ní pomodlila. „Tak do toho, vy začněte,“ pobídla ji Rennauová. Řidička se zároveň omlouvala, že nechce být nepříjemná, ale že má hrozný strach.
„Debbie, očividně máte dost kyslíku, když na mě kříčíte.“
„Aspoň se naučíte příště nejezdit do vody,“ řekla dispečerka. Stevensová znovu vysvětlovala, že vodu neviděla. „Jak jste ji mohla nevidět? Vždyť se tam přece nemohla objevit jen tak, zničehonic,“ odsekla žena na tísňové lince. Stevensová mezitím nekontrolovatelně plakala, zatímco dispečerka se snažila hasičům popsat její polohu z utržkovitých informací, které z ní dostala.
Po osmnácti minutách hovoru se pracovnice dispečinku ptá hasičů, jestli vidí její auto. „Negativní,“ odpovídá jeden z nich. Uvězněná řidička zatím čím dál více panikařila. „Budete muset zmlknout, Debbie. Můžete zatroubit?“ ptala se dispečerka. „Nefunguje,“ odpověděla Stevensová. „Všechno už je rozbité.“
Voda se mezitím dostávala stále výš. Přitom bylo slyšet, jak se Stevensová modlí. „Já tady umřu,“ říkala o něco později žena, která neuměla plavat a byla čím dál vyděšenější. „Debbie, očividně máte dost kyslíku, když máte energii na mě křičet, takže se uklidněte a vydržte na lince,“ řekla jí Rennauová. Stevensová se už však neozvala. „Proboha, teď to zní, jako by byla pod vodou,“ zní z úst dispečerky na závěr hovoru, který skončil přesně v pět hodin, tedy dvaadvacet minut poté, co Stevensová na tísňovou linku zavolala. Záchranáři její tělo objevili až o 58 minut později a oživit ji se jim už nepodařilo.
Podle vyjádření místní policie se dispečerka, která paradoxně byla na své poslední směně na tísňové lince, nedopustila žádného přestupku. „Ačkoliv operátorka zní na náhravce občas moc uvolněně nebo necitlivě, všichni se všemi silami snažili paní Stevensové pomoci,“ stojí ve stanovisku policie z města Fort Smith, kde se celý incident stal. Nahrávku prý zveřejnila s velkou neochotou, s ohledem na to, že na ní jsou slyšet poslední okamžiky života člověka.
Všechny záchranné složky však byly podle tiskového mluvčího pod obrovským tlakem, telefonátů s žádostmi o pomoc chodily kvůli záplavám desítky a navíc Stevensová nebyla schopná pořádně popsat, kde se nachází. To všechno přispělo k tomu, že pomoc nedorazila včas.
„Jsem velmi zarmoucen smrtí paní Stevensové, moje myšlenky a modlitby jsou s ní a její rodinou,“ řekl policejní náčelník Danny Baker. Místní baptistická kongregace začala mezitím vybírat peníze na všechny výdaje spojené s pohřbem Stevensové.
