Dlouhodobé pnutí na „periferiích“ dnešního Spojeného království totiž získalo nový impulz. Ve Skotsku (5,5 milionu obyvatel) získala separatistická Skotská národní strana (SNP) pod vedením Nicoly Sturgeonové 48 z celkem 59 parlamentních křesel, které mají Skotové v londýnském parlamentu přiděleny.
Chceme brexit, rozhodli Britové. Konzervativci drtivě vyhráli, labouristé mají nejhorší výsledek od roku 1935 |
To je nejen suverénní vítězství, ale ve srovnání s předchozími volbami také posílení o vysokých 13 křesel. SNP tedy bude mít silný mandát k tomu, aby po konzervativní vládě požadovala další referendum o nezávislosti, což Sturgeonová ihned po vyhlášení volebních výsledků potvrdila.
Jedno referendum o nezávislosti Skotska již relativně nedávno, v září 2014, proběhlo. Výsledkem bylo přesvědčivé vítězství zastánců setrvání ve Spojeném království, a to poměrem 55:45. Jenže tehdy se hlasovalo ve zcela odlišné situaci: žádný brexit nebyl na obzoru.
  |
O necelé dva roky později, v referendu o setrvání Spojeného království v Evropské unii, hlasovala jasná většina Skotů (přes 62 procent) proti brexitu. Jenže to nestačilo, hlasy z Anglie zvrátily výsledek pro brexit a Spojené království nyní, po třech a půl letech odchází z EU – proti vůli většiny skotské populace. Tento fakt jistě stojí v pozadí posunu, ke kterému během posledních let došlo v názoru na skotskou samostatnost: průzkumy veřejného mínění ukazují, že tábory pro samostatnost a proti ní jsou nyní vyrovnané.
„V roce 2021 budou ve Skotsku parlamentní volby. Pokud v těchto volbách zvítězí Skotská národní strana, která referendum požaduje, pak bude pro Johnsona velice těžké odolávat,“ uvedl pro LN politolog Alan Convery z University of Edinburgh a nastínil také modely volebního chování skotských obyvatel. „Lidé ve Skotsku se dělí prakticky do čtyř skupin: 1) chci nezávislost, ale ne brexit; 2) chci nezávislost i brexit; 3) nechci nezávislost, ale chci brexit; a 4) nechci nezávislost, ani brexit,“ popsal profesor Convery.
Irští nacionalisté na koni
Jiná situace panuje v Severním Irsku (1,9 milionu obyvatel). Nevelké území, které je technicky součástí Spojeného království od roku 1801, se v průběhu brexitových jednání stalo nechtěně jedním z největších „oříšků“. Jak britští, tak eurounijní vyjednavači se totiž za každou cenu snažili zabránit obnovení nepropustné hranice mezi Severním Irskem a samostatnou Irskou republikou (ta bude po brexitu vnější hranicí EU) a přitom zachovat celní integritu Spojeného království.
Nepřijatelný lídr, nevěrohodný program, volební katastrofa labouristů je výsledkem více faktorů, říká expert |
Výsledkem je „kočkopes“, jehož praktické fungování od 1. února příštího roku je ve hvězdách – mnozí obyvatelé Severního Irska mají obavu, že v Irském moři (tedy mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království) de facto vznikne nová celní hranice, což zhorší postavení regionu.
V tomto kontextu lze číst i výsledky hlasování v severoirských volebních obvodech. Poprvé se totiž stalo, že strany usilující o sjednocení Irska na čele se Sinn Féin získaly navrch nad loyalisty. Byť jde o těsnou převahu v poměru 9:8, zastánce jednotného Irska to nepochybně povzbudí.
Jde o velmi citlivou otázku, protože sektářské násilí mezi odpůrci a zastánci sjednocení Irska, respektive mezi protestanty a katolíky si od konce 60. let do konce 20. století vyžádalo přes tři tisíce mrtvých a rány nejsou zdaleka zaceleny ani dnes. I proto byli politici včera ve vyjádřeních směrem k irské otázce zdrženliví a premiér Irské republiky Leo Varadkar pouze prohlásil, že je rád, že britské volby „nepřinesly pat bez jasné většiny v parlamentu“.
