Na prvním místě se dnes sluší přiznat chybu, špatný odhad a ukvapené hodnocení.
MACHÁČEK: Stará dobrá Anglie k nepoznání |
Oproti všem předpokladům a jasným průzkumům veřejného mínění se ale starý dobrý většinový systém prostě osvědčil, ukázal svoji sílu a kvalitu a skládám mu na tomto místě hold, stejně jako britské politické kultuře a zvyklostem voličstva, které se nenechalo zviklat a promluvilo jasnou řečí.
Troufám si tvrdit, že jedním z důvodů nečekané podpory konzervativců byly nakonec právě obavy voličů z komplikovaného a nepřehledného vládnutí, které by mohlo vymazat jasnou zodpovědnost, resp. zřetelnou linku mezi vládnutím a oponováním.
Každopádně se optimisté nyní mohou radovat z toho, jak to ve Spojeném království krásně funguje. Jednání s EU dobře dopadne, referendum o EU také dobře dopadne a do Skotska bude královna více jezdit a pozitivně působit na tamější separatisty. Zní to skoro jako pohádka, jen kdyby média pořád něčím nestrašila.
...
Leckdo se ale domnívá, že úspěch konzervativců má i jiné příčiny. Clive Crook upozorňuje na Bloombergu, že bývalý labouristický vůdce Neil Kinnock, světová autorita na to, jak pořádně prohrát volby, tomu říká „fenomén stydlivého konzervativce“. Lidé se totiž v průzkumech bojí přiznat k tomu, že se rozhodují podle něčeho tak přízemního, jako je slib nízkých daní. Kinnock totiž sám zažil v roce 1992 cosi velmi podobného, když oproti všem očekáváním prohrál na celé čáře s Johnem Majorem.
Skotsko se posunulo doleva (nalevo od labouristů), zatímco zbytek Británie se posunul doprava. Co se Skotské národní strany týče (ta, jak známo, na celé čáře zvítězila ve Skotsku), pro ni je špatnou zprávou, že nebude sdílet moc spolu s labouristy. Dobrou zprávou pro ni je, že výsledek posílí pocit odcizení Skotů, který akceleruje podporu skotského nacionalismu.
...
Megan McArdlová se zamýšlí nad tím, proč se průzkumům tak nedaří, a kromě selhání v prognózách britských voleb zmiňuje neschopnost průzkumů předpovědět jiné důležité světové volby: sílu republikánského vítězství v amerických kongresových volbách v roce 2014 nebo přesvědčivost vítězství Likudu v izraelských volbách apod.
Autorka se zabývá nejrůznějšími technickými důvody, které místo aby zpřesnily výsledky průzkumů, zkreslují je. Například v USA mají lidé po práci stále méně času na rodinu a různé telefonáty tázající se na jejich preference je obtěžují, je tu generace, která telefon vůbec nepoužívá k mluvení, apod.
Je to sice zajímavý článek, ale vůbec nevysvětluje, proč se v případě Skotska průzkumy naopak trefily velice přesně.
...
Wolfgang Münchau ve Financial Times přemýšlí nad tím, co jasné volební vítězství znamená pro Camerona. Zaprvé je tu prodlužovaná nejistota ohledně referenda o EU. Průzkumy sice naznačují mírné „pro“, ale kdo dnes věří průzkumům? Důležitější je prý dynamika. Lze čekat nárůst skotského nacionalismu a anglickou protireakci, což věci EU moc nepomůže.
Cameron bude muset spoléhat na podporu euroskeptiků z vlastní strany. Jednání s EU nebudou nic jednoduchého, lze čekat dokonce „nehody“ podobné těm z jednání s Řeckem.
Británie požaduje kontrolu migrace, právo omezit benefity přistěhovalcům z jiných zemí EU a repatriaci moci směrem k národním parlamentům, tedy změnu základních smluv.
Británie se možná dohodne na omezení dávek pro migranty z jiných zemí EU, možná se i dohodne na delších čekacích dobách pro migranty ze zemí čekajících na členství v EU, pokud jde ale o změnu smluv, nepůjde to určitě podle Cameronova harmonogramu.
Münchau se domnívá, že EU geopoliticky oslabí a že nadále bude pokračovat trend, kdy za EU například v ukrajinské krizi mluví jenom Merkelová s Hollandem.
EU čelí hrozbě dvojího exitu. Odchodu Británie z EU i odchodu Řecka z eurozóny. EU si nemůže dovolit obojí, a proto je podle Münchaua Řecko do britského referenda o EU „safe“. Možná britští voliči zachránili EU a eurozónu od velké chyby. To je taky podle mého soudu ta hlavní, zapamatovatelná „myšlenka“ Münchauova článku.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
