Seehoferův exekutivní příkaz by mohl spustit řetězovou reakci dalšího zavírání schengenských hranic, například mezi Rakouskem a Itálií. Seehofer má sice nárok vydat exekutivní příkaz, ale Merkelová by ho za to musela (a celou sesterskou CSU) z vlády vyhodit. Hlasování o důvěře by asi přežila díky možné podpoře Zelených. CSU si patrně nepřeje žádný celoevropský kompromis, v Bavorsku se konají v říjnu místní volby a strana je pod velkým tlakem Alternativy pro Německo.
Dnešní hlavní evropské téma reflektuje ve svém komentáři také komentátor Financial Times Wolfgang Münchau. Může někdo říci ne německé kancléřce, když žádá o pouhých čtrnáct dní? Jeden muž si to každopádně dovolil – a je to Horst Seehofer.
Ať už to dopadne jakkoli, jednota CDU/CSU se rozpadá. V konfliktu není důležité, jestli dát Merkelové čtrnáct dní v tom či onom, nebo ne. Konflikt spočívá v bavorském unilateralismu a bavorské opozici vůči podpoře evropské integrace, kterou chce Merkelová.
Merkelová v roce 2015 otevřela hranice, ale nezajistila důkladnou politickou a logistickou podporu.
Merkelové strategie prokrastinace a odkládání řešení dosáhla svého konce. Seehofer chce přísnou protiimigrační politiku. A francouzský prezident Macron žádá jasnou odpověď na své představy o reformě eurozóny. Oba to chtějí hned.
Merkelová je rovněž pod tlakem amerického prezidenta Trumpa. Ten na ni tlačí ve dvou oblastech, kde také zdržuje či prokrastinuje. Jednak je tu slib, že Německo zvýší výdaje na obranu na slíbená dvě procenta ekonomického výkonu. A za druhé tu je možnost redukce excesivního německého obchodního přebytku. CSU nyní zastává postoj německé trumpovské strany. Markus Söder, bavorský předseda vlády, mluví o konci „pořádkumilovného multilateralismu“. Také by mohl říct: „Germany first.“
Podle Münchaua nyní Merkelová celounijní dohody o uprchlících nedosáhne. Může zatím pouze doufat v bilaterální dohody s Itálií, Španělskem a Řeckem. Jenže Řecko bude žádat odpuštění dluhu a Itálie uvolnění rozpočtových pravidel. Merkelová by to mohla teoreticky akceptovat, ale německé veřejné mínění nikoliv. Spíše to vypadá, že vznikne strategická „unilaterální“ aliance Seehofer a Matteo Salvini, což je nový italský ministr vnitra. A připojí se k nim rakouský kancléř Kurz.
Leckdo podporoval pragmatismus a manažerský styl Merkelové, ale bohužel to podle Münchaua vyvažovala její neschopnost cokoli vyřešit.
