John Authers, komentátor Bloombergu, vyzdvihuje výzkum Andrewa Brigdena, ekonoma Fathom Financial Consulting v Londýně. Zkoumáním statistik došel Brigden k závěru, že reprodukční číslo R (počet lidí nakažených jednou infikovanou osobou) klesá ruku v ruce s omezením mobility. Číslo R se také snižuje s počtem lidí, kteří už byli nakaženi. To druhé je možná dobrá zpráva. Čím více bylo už v které zemi nemocných, tím pomaleji se nemoc dál šíří.
V dubnu spustila britská vláda drastické restrikce, které dostaly šíření nemoci pod kontrolu. Pokud bychom ale čekali vzestup infekce s tím, jak se země vrací k normálu, spletli bychom se, to se neděje. R zůstává pod 1.
Největší pozornost se dnes soustředí na USA – s tím, jak státy slunečného pásu od Floridy po Kalifornii zažívají velký vzestup infekce poté, co byly v březnu nejhoršího ušetřeny. Souvisí to asi s neschopností těchto států omezovat mobilitu. Brigden si ale všímá také toho, že státy, které měly nízkou smrtnost, mají číslo R většinou nad 2. Státy s vysokou smrtností na počátku, které se začínají otevírat, mají R pod 1.
Brigden z toho vyvozuje pět širších závěrů ve formě hypotéz.
1. Strach ze smrti vyvolává změny chování, jako je častější mytí rukou a nošení roušek, aniž by se omezovala mobilita.
2. Heterogenita populace znamená, že všichni máme jiné R, kdy někteří „superšiřitelé“ včetně těch s hustou sítí kontaktů nemoc snáze chytí i šíří. Když se je daří odhalit, číslo R klesá.
3. Virus se šířil mnohem rychleji, než by napovídaly výsledky testování na protilátky. Viru už zkrátka docházejí lidé, které by mohl infikovat.
4. Centra „superšíření“ jako taneční kluby nebo koncerty v uzavřených prostorách jsou uzavřena.
5. Na severní polokouli se jedná o sezonní jev, ke konci roku přijde druhá vlna.
Tolik Brigden. Z pohledu New Yorku, kde žije komentátor Authers, lze prý dodat, že tam nikdo nechodí bez roušek a do většiny budov a obchodů se smí jen s rouškou. Nikdo si nestěžuje. Ve slunečném pásu lze ale čekat tuhou rezistenci vůči nošení roušek i jiným restrikcím. Podle všeho je dost pravdy na 2. hypotéze a 3. hypotézu vědci a autority nyní pečlivě vědecky zkoumají. V New Yorku bylo zpočátku – v březnu a dubnu – hodně nemocných lidí, kteří nešli do nemocnice ani se nenechali testovat a v žádných statistikách se nevyskytují.
Hypotéza 4 dává smysl a do budoucna to není moc dobrá zpráva pro kina, divadla, konferenční byznys, sport provozovaný uvnitř a ani pro noční a hudební kluby. Je to špatná zpráva pro lidi, jimž je mezi 20 a 30 lety, pro nezadané, kteří se chtějí seznámit. Není to dobrá zpráva pro HDP, ale je to lepší než katastrofa, kterou uvolnění těchto akcí může vyvolat.
Opravdová druhá vlna (to, co děje v slunečním pásu – Florida, Texas až Kalifornie – není druhá vlna, ale pokračování první vlny, která začala mezi Washingtonem D.C. a Bostonem) by byla skutečnou katastrofou. Druhá vlna španělské chřipky na podzim roku 1918 byla mnohem horší než vlna jarní. Druhá vlna se může navíc spojit se sezonní chřipkou. Populace už se nebude chtít vrátit k tvrdým restrikcím a ekonomický dopad na vyspělé země by mohl být ještě větší než při první vlně. Ještě nevíme, do jaké míry jde o sezonní věc, ale možná ano. Největší nárůsty případů jsou dnes na jižní polokouli, kde je nyní zima.
Žádné precedenty nejsou, vše je velice vágní. Řekněme, že pravděpodobnost správnosti každé hypotézy je 20 procent. V tom případě je 60procentní šance, že tam, kde infekce propukla silně a kde už ustupuje, mají nejhorší za sebou a že epidemie začne ustupovat i v USA, až se státy slunečného pásu přehoupnou přes infekční vrchol. Je tu též 20procentní šance, že bude pokračovat otravný, ovšem zvládnutelný ekonomický propad, ale i 20procentní šance, že to nejhorší teprve přijde.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
