Zemák 2.0

Zemák 2.0

Z nejvyššího úřadu v zemi má prezident Miloš Zeman k lidem nejblíž ze všech ústavních činitelů. Za čtyři a půl roku ve funkci stvořil vlastní styl komunikace s veřejností, jejž nepoužívá žádný z politiků. Vede permanentní volební kampaň. Server Lidovky.cz v projektu mapujícím jeho spanilé jízdy po krajích České republiky rozkryl, v čem Zemanův unikátní způsob kontaktu s občany spočívá.

Páteř Zemanových spojení s občany-voliči tvoří jeho pravidelné výpravy do regionů, letos před prázdninami uzavřel jejich čtvrté kolo. Jinými slovy, od počátku svého funkčního období do konce letošního srpna zamířil do každého z navštívených krajů čtyřikrát. Soudě podle čísel musí mít prezident Zeman problematiku života „dolních deseti milionů“ zažitou jako nikdo před ním: na kontě má 52 výprav do krajů, 116 návštěv podniků a firem a 227 besed s občany.

Zeman tak oprášil vzpomínky na slavný autobus Zemák, s nímž v letech 1996 a 1998 jako tehdejší lídr ČSSD křižoval Českou republiku během volební kampaně. Jeho enormní nasazení bralo konkurentům dech především v roce 1996, kdy v průběhu tří měsíců zavítal do více než pěti stovek obcí. Tehdy to stačilo na nečekané druhé místo sociálních demokratů ve volbách, o dva roky později už autobus symbolicky dojel až do Strakovy akademie. Zeman se stal premiérem.

O dvacet let později tu máme Zemák 2.0, jen místo autobusu jezdí Zeman a jeho suita prezidentskými limuzínami. Zemanovu tvář vídají obyvatelé na náměstích opět častěji než obličej kteréhokoliv jiného politika. Čísla jsou stále impozantní. Stávající hlava státu během svého prezidentského turné navštívila 302 vesnic, obcí a měst. Zeman přitom dbá na to, aby nevynechal ani vyložený venkov. V únoru 2016 tak třeba přijel do vísky Kornatice na Plzeňsku, která čítá 169 obyvatel. Zeman si dokonce ve zdejším kulturním středisku popovídal s místními.

Zemana navíc cesty prakticky nic nestojí, výdaje platí kraje, které proti tomu sice protestují, ale změny zatím nedosáhly. Třídenní výlet prezidenta do kraje vyšel průměrně na 372 720 korun. Celková částka za 52 návštěv prezidenta dosahuje hodnoty 19 381 438 korun. Pro srovnání, je to téměř polovina povolených nákladů na první kolo prezidentské kampaně – kam se ovšem tyto výdaje nepočítají, protože se cesty uskutečnily ještě před oficiálním startem kampaně letos v září.


Je to kampaň, mají se výjezdy počítat do celkových nákladů a objevit se na transparentním účtu? A co hrozí při porušení pravidel financování kampaně? Přečtete si naši analýzu.

Na druhou stranu ani on není ve svých výpravách absolutně důsledný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Při podrobném průzkumu jeho cest vyjde najevo, že se například ani jednou nemihl v Mělníku, Českém Krumlově či Mladé Boleslavi. Paradox pak vyvstane v souvislosti s Jesenicí u Prahy, již Zeman rovněž vynechal. Přitom patrně nikde jinde nemá věrnějšího příznivce. „V Jesenici v části Osnice bydlí Pavel Kočiš, který má svůj celý byt polepený fotkami pana prezidenta a každý rok mu dělá adventní věnec,“ glosuje Zemanovu absenci starostka Radka Vladyková.

Mapa vzdálenosti na nejbližší setkání veřejnosti s prezidentem. Kromě pohraničí to měli nejdál právě obyvatelé pražské Jesenice. Jen málo lidí to však mělo dál než 20 km, což dokazuje, jak důsledně Miloš Zeman na výjezdech do krajů Česko procestoval.

Zeptali jsme se, co na statut obce nejdál od prezidenta říká starostka Jesenice.

Trend je ale přesto zřejmý: objet co nejvíce obcí a měst. Podle experta na politický marketing Viléma Rubeše první přímo zvolený český prezident jen utišil hlad českého voliče po tom, aby se mohl svému volenému zástupci podívat přímo do očí. A nemusel kvůli tomu vážit cestu do Prahy. „Nejzajímavější na tom je, že (Zeman) pochopil, a to se týká speciálně jeho voličů, že mají jakýsi pocit odtržení. Že politici jsou tamti lidé v Praze, kteří si tam řeší své, nějak se domlouvají a pořád mluví v televizi, ale co my tady s tím,“ přirovnává Rubeš.

Vzhledem k jeho pragmatické povaze však nelze Zemana podezírat z toho, že by na náměstích besedoval z čirého zájmu o občany a jejich osudy. Prezident při svých cestách pochopitelně kalkuluje s tím, že tímto způsobem současně nejlépe přiživí šance na znovuzvolení. „Domnívám se, že ať je to z právního hlediska tak, či onak, tyto cesty od samého začátku mají ve své podstatě charakter volební kampaně,“ podotýká sociolog Jan Herzmann.

V případě Zlína Zemanovi dokonce nedělá potíž prokázat drobnou službu svým podřízeným a přátelům z Hradu. Ve Zlíně se totiž třikrát ze čtyř návštěv zjevil ve chvíli, kdy tam před volbami zbrojila jemu velmi blízká SPO, jejímž kandidátům, například zástupci šéfa hradního protokolu Vladimíru Krulišovi, se podpora hlavy státu náramně hodila. „Při jeho poslední návštěvě nad náměstím Míru přelétávalo letadlo s výzvou ‚Volte SPOZ‘, rozdávaly se letáčky,“ popisuje primátor města Miroslav Adámek.

Návštěvy Miloše Zemana ve ZlíněNásledující volby
4. září 201325. října 2013 do Poslanecké sněmovny
22. září 201410. října 2014 do zastupitelstev obcí
14. října 2015Pouze setkání s hejtmanem a zastupitelstvem,
bez meetingu s občany
–––
4. – 6. října 20167. října do zastupitelstev krajů

Každou ze tří předvolebních Zemanových návštěv ve Zlíně navíc provázela beseda s občany. V říjnu 2016 tak zdejší náměstí Míru zaplnily stovky lidí, které prezidenta na konci setkání vyprovodily potleskem. Ale objevili se tam i odpůrci. „Chceme svou přítomností upozornit na chyby, které podle nás pan prezident udělal,“ řekl místním novinám Tomáš Pasterný, který s přáteli držel kritická hesla s názvem Třicet případů Miloše Zemana.

Problémy a protesty by na Zemana čekaly s velkou pravděpodobností i v Praze. Hlavní město bylo při prezidentských volbách v roce 2013 jediným krajem, kde Zeman prohrál s Karlem Schwarzenbergem. Navíc vystoupení na Albertově v listopadu 2015 a záplava červených karet Zemanovi ukázaly, že Pražané mu rozhodně nefandí. Prezident potíž vyřešil po svém: v Praze se s občany nesetkává a své kritiky označuje jako příslušníky „pražské kavárny“.

Prezident Zeman si oblíbil zejména Zlínsko a Orlickoústecko, mají shodně po 14 setkáních s občany nebo zaměstnanci navštívených podniků. Naopak Prahu a Mělnicko nenavštívil ani jednou.

Bojí se prezident Zeman Pražanů? Zjišťovali jsme zde.

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček vysvětluje aktivitu svého šéfa povinností, která prý vyplývá z přímé volby. Je však třeba podotknout, že setkávání s občany náleží k nejvyššímu úřadu v zemi bez ohledu na způsob zvolení. „Lépe a podrobněji pozná regiony a situaci v republice. Může si vytvořit plastický obraz o regionu a přímo na místě se může přesvědčit o problémech, kterými ta místa žijí,“ objasňuje smysl prezidentských cest dlouholetý mluvčí Václava Havla, první hlavy českého státu, a odborník na etiketu Ladislav Špaček.

Enormní nasazení třetího českého prezidenta není žádnou oficiální povinností, jak tvrdí mluvčí Ovčáček. Ústava prezidentovi nic takového neukládá. Ovšem Ovčáčkův odkaz na přímou volbu poměrně přesně vystihuje motor prezidentových cest. „Je to ztělesnění ducha přímé volby. Přímo volený prezident cítí legitimitu od občanů a má tendenci s nimi takto komunikovat a ten vztah udržovat,“ míní politolog z Univerzity Palackého v Olomouci Pavel Šaradín.

Herzmann si na Zemanových cestách, během nichž se setkává se stovkami lidí, všímá ještě jednoho aspektu, který obzvlášť vynikne v dnešní digitální době, prostoupené sociálními sítěmi. Život se přece jen stále ještě odehrává na ulici. „Společnost svým pojetím života zatím zdaleka nemigrovala na internet a ten, abych to řekl s nadsázkou, 3D svět je hrozně důležitý i nadále,“ říká sociolog. „Fyzický kontakt mezi politikem a jeho potenciálními voliči se ukazuje jako významný faktor,“ dodává.

Miloš Zeman s posádkou volebního autobusu Zemák při volebním turné ČSSD, duben 1998.

Zatímco přímý kontakt s voliči si nástupce Václava Klause dokáže obstarat sám, k obhospodařování zmíněných sociálních sítí mu slouží mluvčí Jiří Ovčáček. Tím se dostáváme ke druhému pilíři, o nějž Zeman opírá svou neustálou kampaň. Úkolem bývalého redaktora komunistických Haló novin či deníku Právo však není primárně zprostředkovat spojení Zemana s občany, spíše jde o snahu vytvořit jakýsi nárazník před Zemanovými odpůrci. Ovčáčkův účet na Facebooku či Twitteru tak funguje především jako platforma verbální střelby do řad oponentů či neoblíbených institucí současné hlavy státu.

Když server Lidovky.cz loni na podzim analyzoval účet Jiřího Ovčáčka na Twitteru, ukázalo se, že téměř každý pátý z jeho tehdy 2606 příspěvků publikovaných do 31. října 2016 byl útočný. Svými výpady nejčastěji cílil proti tzv. pražské kavárně (jakýsi emblém Zemanových ideových protivníků, sestávajících především z pražských liberálních intelektuálů), premiérovi Bohuslavu Sobotkovi nebo TOP 09.

Analýzu „Všichni, o které se Ovčáček otřel“ si můžete přečíst na lidovky.cz/ovcacek

Miloš Zeman však na sociálních sítích jako téma pulzuje i bez ohledu na to, jestli má zrovna Jiří Ovčáček svůj telefon v ruce, či sedí u počítače. Jsou to opět prezidentovy návštěvy, které vedle ulic a náměstí rezonují ještě podruhé internetem. „On si získává spontánní pozornost, lidé si to pak mezi sebou různě posílají, hodnotí a vzbuzuje to značné emoce,“ podotýká k internetovému odrazu Rubeš.

Rubešův postřeh přímo vede k tomu, jak Miloš Zeman nakládá s tradičními médii. Přestože řadou z nich otevřeně opovrhuje a nejhůře v tomto ohledu přistupuje k veřejnoprávní České televizi, jeho spanilé jízdy bez problémů proniknou na stránky regionálního tisku či právě do zpravodajství ČT. Zeman jednak vahou své funkce, jednak silou osobnosti představuje příliš důležitý zpravodajský materiál, než aby ho klasická média opominula.

Mažoretky doprovázejí volební autobus Miloše Zemana Zemák při volebním turné ČSSD v roce 1996.

Prezident navíc může počítat s podporou, hraničící až se servilitou, v médiích, která by si ještě před několika lety s informačním kanálem hlavy státu spojoval jen málokdo, čímž si vytváří třetí komunikační pilíř. K respondentům tak nejčastěji promlouvá v televizi Barrandov, bulvárním deníku Blesk či dezinformačním webovém projektu Parlamentní listy. Jako by nižší profesní standardy daného média znamenaly automaticky větší prezidentovu přízeň. V tomto ohledu představuje vrchol pořad Týden s prezidentem, kde moderátor a současně majitel televize Jaromír Soukup plní roli nahrávače na smeč Zemanových názorů.

„Veřejnoprávní média ho jistou tendencí k politické korektnosti omezovala v tom, jakým způsobem se může vyjadřovat, zatímco ani Barrandov, ani Blesk ho v tomto směru zásadně neomezují,“ vysvětluje Zemanovu mediální preferenci sociolog Herzmann. V tomto smyslu poukazuje také na oslabování médií veřejné služby vlivem proměny mediálního světa.

Jak se se Zemanovou kampaní vyrovnají ostatní kandidáti? Přečtěte si celý rozhovor s Janem Herzmannem

Bez ohledu na jeho vztah s médii zůstává pravdou, že Zemanova síla tkví především v přímém kontaktu s voličem. Není to přitom rys, jenž by se u Zemana vynořil s nástupem do prezidentské funkce. Miloš Zeman tak politiku chápal vždycky, opět stačí vzpomenout na jeho předvolební cesty autobusem Zemák v druhé půli 90. let minulého století. A lze zajít ještě dál, do doby, než Zeman spojil svůj život s aktivní politikou. Byl to jeho projev na Letenské pláni během jedné z listopadových demonstrací roku 1989, který dav strhl nejvíce. „Miloš Zeman je člověk, který se velmi rád poslouchá, velmi rád používá určitý druh humoru a voličům to konvenuje,“ uzavírá politolog Šaradín.

Metodika

Server Lidovky.cz se věnoval návštěvám prezidenta v krajích do začátku nové volební kampaně – tedy od 4. září 2013, kdy se prezident vydal na první cestu do krajů, do začátku volební kampaně dne 28. srpna 2017.

Použitá data pochází z veřejně dostupných programů krajských cest prezidenta republiky dostupných na stránkách www.hrad.cz.

V případě šesti návštěv z roku 2013 a dále tří cest v roce 2014, konkrétně do Plzeňského kraje (14.-16. května 2014), do Zlínského kraje (22.-24. října 2014) a Moravskoslezského kraje (10.-12. listopadu 2014), poskytl informace o programu pana prezidenta přímo tiskový odbor Kanceláře prezidenta republiky.

Aktualizace

25. září, 13:20: Opravili jsme chybně zanesená setkání ve Ždáře nad Sazavou (omylem jsme jej přesunuli do Lipnice nad Sázavou), v Táboře (mylně ve Veselí nad Lužnicí) a v Tachově (v původní verzi špatně jako Bělá nad Radbuzou). Za chyby se omlouváme a děkujeme hradnímu mluvčímu Jiřímu Ovčáčkovi za upozornění.

Autoři: Martin Hampejs, Jan Horák a Marcel Šulek
Editor: Martin Prachař
Jazykové korektury: Jan Štěpánek
Fotoeditor: Jan Bezucha
Vedoucí projektu: Tomáš Málek

Lidovky.cz, 25. září 2017