1. 3 sezóny v pekle, režie: Tomáš Mašín
Suverénní debut Tomáše Mašína si bere z reklamního prostředí to nejlepší: vizuální preciznost a úspornost výrazu. Příběh inspirovaný autobiografickou prózou Egona Bondyho Prvních deset let ukazuje mimo jiné zlo nástupu minulého režimu a přináší životní roli Kryštofu Hádkovi.
2. Zoufalci, režie: Jitka Rudolfová
Další výrazný debut. Jitka Rudolfová vyzpovídala několik svých vrstevníků a se vtipným odstupem zachytila životní pocit dnešních třicátníků.
3. Dvojka, režie: Jaroslav Fuit
A do třetice debut! Psychologické drama rozpadajícího se vztahu šmrncnuté žánrem road movie má zralý scénář, vynikající herecké výkony a severský šmrnc.
4. Muži v říji, režie: Robert Sedláček
Tragikomedie z malé jihomoravské vesničky vypovídá o trapnosti současné politiky, lidské malosti i české nátuře. Robert Sedláček řeže s přesností chirurga.
5. Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?, režie: Jiří Barta
Harampádí z půdy ožívá v nejlepší tradici české animátorské školy. Strhující malý velkofilm o souboji Dobra se Zlem strká do kapsy všechny sterilní digitální "pixarovky" a "disneyovky".
6. Kawasakiho růže, režie: Jan Hřebejk
Hřebejk s Jarchovským se ve svém desátém společném filmu pokusili o "čisté" drama. Příběh o jednom morálním selhání otevírá palčivé téma donášení StB, rafinovaně na něj nahlíží z různých úhlů a nakonec řekne to, co naše společnost zoufale potřebovala slyšet.
7. Jak se vaří dějiny, režie: Peter Kerekes
Že už vás žádný film o válce nepřekvapí? Slovensko-česko-rakouský koprodukční dokument mapuje evropské ozbrojené konflikty 20. století nečekaným způsobem: prostřednictvím vojenských kuchařů, kteří svými vařečkami pomáhali míchat lidské dějiny.
8. Auto*Mat, režie: Martin Mareček
Vtipný dokument na vážné téma: dopravní situaci v Praze. Martin Mareček rekapituluje své několikaleté snažení o navrácení hlavního města lidem, ukazuje vývoj občanské iniciativy, kterou spoluzakládal, a odhaluje donebevolající populismus primátora Béma.
9. Jánošík, režie: Agnieszka Holland
Málem nedokončenému velkofilmu, jehož výroba se vlekla dlouhé roky, dominují senzualita a životný folklór, díky kterému vynikne spjatost postav s jejich zemí. Poeticko-brutální scéna Jánošíkovy popravy je nejspíš to nejfyzičtější, co bylo letos v českém filmu k vidění.
10. Zemský ráj to napohled, režie: Irena Pavlásková
Film podle částečně autobiografického scénáře Terezy Boučkové solidně evokuje počínající normalizaci, odmítá se dívat na slavné disidenty růžovými brýlemi a připomíná, jak klíčovou roli v tehdejším disentu hrály ženy.
