Jednou z hlavních priorit Českého předsednictví v Evropské unii je energetická bezpečnost. Nemohu než konstatovat, že jde opět pouze o jednu z diplomatických frází. Je velkým otazníkem, co můžeme v EU prosazovat nebo navrhovat, když si naše vláda se zajištěním bezpečných dodávek energie sama neví rady.
Stále platná Státní energetická koncepce, na které jsem spolupracoval, mimo jiné počítá s nezbytným nárůstem podílu jaderné energie. Jaká je však skutečnost. Programové prohlášení vlády na nátlak zelených a v duchu jejich škodící ideologie, výstavbu jaderných zdrojů prakticky zavrhuje. Materiál o renovaci jádra z důvodů snížení strategických rizik vzala Bezpečnostní rada státu pouze na vědomí a dále se předloženými argumenty vůbec nezabývala. Očekávaný obdobný přístup zaujala i koaliční vláda. Komise ČSAV zpracovala pro vládu zprávu o energetických potřebách ČR. Opětovně z obav výhružných prohlášení zelených a tím i udržení Topolánkovi vlády se postupem času zpráva stále politicky upravovala. Dosud se oficiálně neprojednávala a upravené koncesuální znění nemá praktický význam, pouze všem politicky vyhovuje. Rovněž ve výborech parlamentu nebyl z důvodů blokace stěžejních ministrů materiál o energetické bezpečnosti projednán. Iniciativa poslanců ke schválení příslušné novely zákona o přenesení horkého bramboru pravomocí vlády k energetické koncepci na objektivnější půdu parlamentu byla na politický nátlak rovněž zamítnuta.
Snad konečně si nově renovovaná, možná časem i menšinová vláda, pod tlakem vysoké závislosti státu na nespolehlivých dodávkách zemního plynu z Ruska, uvědomí vůči občanům i průmyslu svoje nezodpovědné jednání. Možná, že bude dotlačena k rozhodování vysokými cenami energie i rozumnějšího přístupu některých členských států Unie. Se změnou chování například Evropského parlamentu je možné snad počítat až v novém volebním období.
Stále platná Státní energetická koncepce, na které jsem spolupracoval, mimo jiné počítá s nezbytným nárůstem podílu jaderné energie. Jaká je však skutečnost. Programové prohlášení vlády na nátlak zelených a v duchu jejich škodící ideologie, výstavbu jaderných zdrojů prakticky zavrhuje. Materiál o renovaci jádra z důvodů snížení strategických rizik vzala Bezpečnostní rada státu pouze na vědomí a dále se předloženými argumenty vůbec nezabývala. Očekávaný obdobný přístup zaujala i koaliční vláda. Komise ČSAV zpracovala pro vládu zprávu o energetických potřebách ČR. Opětovně z obav výhružných prohlášení zelených a tím i udržení Topolánkovi vlády se postupem času zpráva stále politicky upravovala. Dosud se oficiálně neprojednávala a upravené koncesuální znění nemá praktický význam, pouze všem politicky vyhovuje. Rovněž ve výborech parlamentu nebyl z důvodů blokace stěžejních ministrů materiál o energetické bezpečnosti projednán. Iniciativa poslanců ke schválení příslušné novely zákona o přenesení horkého bramboru pravomocí vlády k energetické koncepci na objektivnější půdu parlamentu byla na politický nátlak rovněž zamítnuta.
Snad konečně si nově renovovaná, možná časem i menšinová vláda, pod tlakem vysoké závislosti státu na nespolehlivých dodávkách zemního plynu z Ruska, uvědomí vůči občanům i průmyslu svoje nezodpovědné jednání. Možná, že bude dotlačena k rozhodování vysokými cenami energie i rozumnějšího přístupu některých členských států Unie. Se změnou chování například Evropského parlamentu je možné snad počítat až v novém volebním období.
