Ten scénář je poměrně známý: pod různými záminkami lákala žena od starších lidí peníze. Tvrdila například, že potřebuje půjčit či že se jedná o zálohu za to, že zprostředkuje prodej zboží. Peníze ale nikdy nepředala a ani nevrátila. V roce 2012 jí proto soud za podvod uložil poměrně přísný trest - 18 měsíců natvrdo. Už v minulosti totiž byla za podobné podvody trestána.
Klausova amnestie
|
Jenže prvního ledna 2013 zazněla z Pražského hradu následující slova: „Rozhodl jsem se vyhlásit dílčí amnestii, která vstoupí v platnost 2. ledna,“ uvedl tehdy z televizních obrazovek jednu hodinu po poledni prezident Václav Klaus (viz box Klausova amnestie).
Zpátky do vězení
A vyhlášená amnestie dopadla i na ženu zmíněnou v úvodu. Po jejím propuštění na svobodu ale netrvalo dlouho a trest si u soudu vyslechla znovu: tentokrát za zpronevěru. Opakovaně totiž vnikla do nemocnice, kde vylákala peníze od starých pacientů. Prý je potřebovala na zaplacení dluhů.
„Událo se to několikrát během roku 2014 a 2015 než byla dopadena a odsouzena,“ vysvětluje Tereza Schejbalová, mluvčí ministerstva spravedlnosti. Za porušení podmínky, kterou jí soud při propuštění stanovil, proto zamířila zpátky do vězení.
Amnestie s podmínkouAmnestií s podmínkou je myšlen čl. III amnestie Václava Klause:
|
Takzvaná amnestie s podmínkou se vztahovala na ty, kteří vykonávali trest odnětí svobody nejvýše dva roky a netýkala se závažné kriminality. Konkrétně o ní hovoří třetí článek Klausovy amnestie (viz box Amnestie s podmínkou).
Po jejím vyhlášení se pod ‚kontrolou‘ ocitlo zhruba 2500 sledovaných osob, kterých se podmíněný trest týkal a kteří, lidově řečeno, by se měli mít na pozoru. U většiny z nich činila podmínka pětiletou zkoušku charakteru. Jak ale uvádí ministerstvo spravedlnosti, někteří z nich už jsou zpátky ve vězení. „U některých z nich již bylo rozhodnuto o tom, že podmínku porušili a proto si zbytek amnestovaného trestu odpykají,“ vysvětluje mluvčí rezortu Schejbalová.
Pokyn dává prezident
Na plnění takzvané amnestijní podmínky - zjednodušeně zda propuštění nepáchají další trestnou činnost -, musí povinně dohlížet soudy, které jsou však jen na začátku složitého byrokratického soukolí. Posuďte sami: amnestované hříšníky soudy prověřují v databázích trestních stíhání či rovnou soudních verdiktů. Když zabliká kontrolka, že se odsouzený dopustil recidivy, soud pošle avízo ministerstvu spravedlnosti, které rozhoduje, zda došlo k porušení podmínky. Jenže to stále není konec. Dokumenty totiž z rezortu spravedlnosti míří ještě na Hrad.
„O porušení podmínky vypracujeme zprávu a tu spolu s trestním spisem postupujeme Kanceláři prezidenta republiky. Prezident vydá sdělení soudu k tomu, aby mohl nařídit, že se dotyčný neosvědčil a má vykonat zbytek trestu,“ vysvětluje mluvčí Schejbalová. Jinými slovy: usvědčený kriminálník sice dostal amnestii od Klause, za katr ho však znovu může poslat Miloš Zeman.
Když nahlédneme do statistik, zjistíme, že každý pracovní den zamíří zpátky za mříže jeden amnestovaný podmínkář, tj. kolem dvaceti hříšníků měsíčně. „Co se týče osob, u kterých nás již soud o porušení informoval a my jsme zprávu postoupili prezidentské kanceláři a ten rozhodl o porušení podmínky, je jich přes 500. Tudíž přibližně jedna pětina podmíněně amnestovaných,“ počítá Schejbalová s tím, že soudy posílají jednotlivé případy na ministerstvo mnohdy se zpožděním i několika měsíců.
Vězení neslouží jako náprava
Někteří to pochopí, někteří selžou
|
Mezi amnestovanými je mnoho těch, kteří by se vlivem vnitřních i vnějších překážek, které nejsou sto zdolat, uchýlili k opětovné trestné činnosti, a to bez ohledu na to, zda byli či nebyli omilostněni,“ uklidňuje uvádí Anita Homrová z neziskové organizace Rubikon, jež se snaží osoby s trestní minulostí začlenit zpátky do společnosti. „Od roku 2013 je to cca 26procentní míra recidivy, která je mnohem nižší než celková vězeňská recidiva v České republice, která překročila hranici 70 procent,“ doplňuje.
Zmíněné statistiky také ukazují, že se amnestovaní za mříže nejčastěji vracejí za majetkovou trestnou činnost, maření výkonu úředního rozhodnutí či odsouzení za neplacení výživného. Podle Homrové za tím stojí jednak omezená možnost bývalých vězňů najít si práci nebo závislost na alkoholu a drogách. Zároveň ale zdůrazňuje, že vězení podle ní neslouží jako náprava.
Klausova neúčinná amnestie. Zpět za mřížemi je už čtvrtina vězňů |
„Naše zkušenost ukazuje, že pro úspěšné začlenění do společnosti je klíčová motivace odsouzeného, nikoli povaha trestného činu. Setkáváme se s klienty, kteří spáchali závažný zločin, přijali za něj zodpovědnost a po odpykání trestu mají motivaci a odhodlání. A naopak jsou tu ti, kteří sice spáchali něco méně závažného, ale nenašli v sobě vnitřní sílu se změnit,“ dodává Homrová.
Po vyhlášení amnestie zaznamenali lidé z Rubikonu obrovský nárůst klientů. V roce 2013 pracovali měsíčně v průměru s 25 klienty, v prvních dnech po amnestii byl jejich počet až pětkrát vyšší.
Ti, kteří se na vlastní nohy nepostavili, na to prý nebyli připraveni, protože se na svobodě ocitli ze dne na den. „Každý vězeň je s určitým časovým předstihem na propuštění z výkonu trestu připravován. Je zařazen na výstupní oddělení, kde jsou na propuštění zaměřeny různé aktivity. Měli by také být poučeni o tom, kam mají jít, na koho se mohou obrátit, na jaký úřad se mají hlásit atd. Mohlo se stát, že kvůli amnestii, která pro mnohé byla poněkud překotná, se na výstup nestačili dostatečně připravit,“ myslí si Homrová.
Amnestie Václava Klause
|