Letošní udílení Andělů, cen populární hudby, přineslo nejen revoluční změnu, ale také naději, že domácí stojaté smrduté vody lze ještě proměnit v hladiny s přijatenou konzistencí. V propadlišti dějin konečně zůstatli ti, kteří již padesát let pějí na stále stejnou notu. Bylo to tak osvobozující...
A v této souvilosti mne napadlo, že stejný scénář bychom měli my všichni napsat pro letošní parlametní volby. Je to v našich rukou, nikdo jiný to za nás zdařile nezrežíruje! Proč bychom měli znovu volit lidi, kteří nás již tolikrát zklamali? Proč bychom se znovu měli dívat na blazeované obličeje nabubřelých politiků, kteří se po všechna léta svého veřejného působení dobře starají jen o své soukromé trafiky?
Po letošních Andělech se mi znovu chce věřit, že v našich zeměpisných šířkách je inteligence ještě stále přítomná – a že konečně nastal čas, aby ji lidé začali uplatňovat. A pokud se jí někomu náhodou nedostává, bude stačit obyčejný pud sebezáchovy. Při letošních volbách budeme potřebovat, aby nás provázely naši andělé strážní – a my v sobě našli stejnou odvahu a sílu jako akedemická obec udělující letošní ceny Anděl. Díky prozření akademiků a novému přístupu k soutěži, která čím dál víc ztrácela prestiž, v sobotu večer 17. dubna 2010 konečně zvítězili talentovaní a dobří muzikanti, nové osobnosti, které netvoří a nežijí mimo čas a protor. Byla to přehlídka vítězů, kteří si vítězství právem zasloužili.
Buďme stejně odvážní a revoluční i při letošních parlametních volbách. Soudný člověk přece nemůže dát hlas politikovi, který mu bezmála dvacet let slibuje stále to samé a ze svých slibů plní jen ty soukromé a tajné, jež dal sobě a své rodině – že u koryta vydrží co nejdéle. Když se stará deska zadrhla – jehla stále jezdila ve stejné drážce a pořád dokola hrála to samé – udělali jsme s ní rychlý konec. Skončila v odpadu – a tam obehrané desky patří!
Udělejme z malých stran velké a ty velké pošleme na odpočinek. A věřte, že bude zasloužený, protože my, občané, si zasloužíme, abychom se té koule, kterou nám politici na nohy navlékli, už konečně zbavili. Do politiky bychom měli poslat lidi, kteří nejsou s nikým provázaní a nikomu za nic vděční – tedy takové, které nikdo nedrží pod krkem za jejich hříchy a oni ze strachu o svá koryta nemusí slepě plnit stranická zadaní svých diktátorských a nevzdělaných lídrů, kterým na voličích už minutu po volbách nezáleží.
