Ať každý slaví, co chce

My Češi jsme hrozný národ, pořád musíme někoho pedagogizovat a usměrňovat. Takže je to následovně: nejen ten, kdo neskáče, není Čech, ale ani ten, kdo našel zálibu v dědkovi s červenou čepičkou.

Ježíška máme rádi, to je jasné, ale ať si každý slaví, koho a co chce – Santa Clause, dědu Mráze, Sinter Klaase, trpaslíka Nisse, italskou čarodějnici Befanu či jak se všechny ty nadělovací bytosti jmenují. Kdo chce, ať třeba neslaví vůbec. Kdoví jestli příště nedojde na to, zda české ženy pečou správně podle českých receptů. Příliš to zavání padesátými léty, kdy se všem nakomandoval děda Mráz.

 Také by to chtělo opatrnost při zásadních výrocích o českých tradicích. Ježíšek k nám totiž přišel přes Německo a je plodem reformace. Měl být protiváhou dosud nadělujícímu katolickému Mikulášovi a ten v podstatě není nic jiného než nenáviděný Santa. Dnešní vánoční tradice se navíc konstituovaly v 19. století, takže když chce někdo světit ty nejstarší, neměl by na cizáckého Christkinda ani pomyslet.