Dnes se každý rozumný člověk Královské cestě zdaleka vyhne, nechce-li se poblít. Královská cesta je dodnes příšernou výkladní skříní podnikatelského kapitalismu devadesátých let: po (se zaťatými zuby snesitelné) Celetné a Staromáku, který každý rozumný Čech prochází po straně s Domem U Kamenného zvonu, aby pak mohl rychle zahnout do Dlouhé a z té Potěmkinovy vesnice zdrhnout, se přes Malé náměstí vnoříte do Karlovky a tam to začne, křišťál střídá směnárnu, levné hodinky levné zlato.
Domy jsou vyzdobeny fotkami klobás a vepřových kolen, ruskými čepicemi a čínským šuntem. S občasným přerušením jakžtakž vkusným turistickým obchodem, předraženou kavárnou (na tomto místě se hodí poznamenat, že kopeček zmrzliny pod Karlovým mostem stojí 100 korun. Slovy sto korun!) to tak trvá až ke Karlovu mostu.
Mimochodem, ze staroměstské strany k němu přiléhá jeden z největších nočních klubů v Praze. To je, co?
Karlův most představuje levicovou oázu v tomto pravicovém pekle. Před lety si ho na magistrátu vystávkoval Odborový svaz autorů rychloportrétů a zaměnitelných grafik s pražskými motivy (oficiálně Sdružení výtvarníků Karlova mostu), podle mého pozorování zřejmě společně i s Unií kolovrátkářů a provozovatelů nesnesitelně žertovných loutkových vystoupení.
Sdružení ve stanovách tvrdí, že bylo založeno pro "zachování tradičního soustředění výtvarníků na Karlově mostě k vytváření typické atmosféry a motivů z těchto míst, vystavování a prodeje vhodného sortimentu uměleckých děl vlastní původní tvorby a jejich úrovně" (stanovy zjevně formuloval Němec) a daří se mu to tak, že přechod Karlova mostu je téměř snesitelný, pokud nemáte výtvarný vkus a alespoň zbytky sluchu.
Magistrátu však miliony, jimiž tato "nekomerční organizace" přispívá na opravu soch, stojí i za to, že jestli si běžný turista z Karlova mostu doma něco vybaví, budou to karikatury Steffi Grafové a Michaela Jacksona.
Pod Mosteckou věží se zastavme a vyčkejme, až odbije celá. Na cimbuří se objeví trubač a zatroubí tá-tatata-tatata-tatata-táta-tatatatáta. Nepodceňujte tento okamžik, každý malostranský obyvatel ho prožívá desetkrát denně.
To nám troubí firma ABL. Podle jejího tiskového mluvčího tím obnovuje tradici troubení z pražských věží. My z Malé Strany si myslíme, že nám tím dává najevo, že Věci veřejné jsou stále mezi námi...
Omlouvám se, do Mostecké – známé jako Křišťálová – a Nerudovky, kterou by měli přejmenovat na ulici Pečených kolen, tradiční české kuchyně a Pilsner Urquell za stovku, se už dneska nedostaneme.
Musíme končit – a to pokud možno optimisticky, na veselou notu, jsme fejeton. Tak proč se deprimovat tím, že každému vnímavému cizinci musíme připadat jako národ ubohých chamtivců bez špetky národní hrdosti a vkusu...
Možná bychom mohli hledat radost právě v tom. Mám dojem, že kdyby Hitler ve svém kabrioletu projel Královskou cestu dneska, dorazil by na Hrad, počkal, až se přiřítí Hácha z nádraží, a řekl by: "Tak jsem si to tady projel, Emile, a víte co? Klidně si to nechte." V tom je nějaká naděje, ne?
