Církev má nějakých osm a půl tisíce členů, tady v Chicagu je jen jednou z mnoha a nebýt Baracka Obamy, asi by se o ni nikdo nezajímal. „Barack tu nebyl už tři nebo čtyři měsíce,“ přiznává Vincent, zatímco se v zalidněné vstupní hale zdraví s dalšími členy církve. Zdaleka nejvíc se ale o publicitu církve zasloužil pastor Jeremiah Wright.
Byl to jeho plamenný projev (ve kterém hned několikrát zatratil Ameriku za to, jak se v minulosti chovala k černochům), co dostalo Obamu do problémů. Demokratický kandidát se nejprve od jeho výroků veřejně distancoval, až nakonec z církve vystoupil úplně. „Nebylo to pro mě snadné rozhodnutí. Mrzí mě to,“ přiznal Obama začátkem června. „Je to všechno trochu jinak, než jak to podala média,“ vysvětluje mi Vincent a zve mě na bohoslužbu.
Jak mluvit k davu
Vnitřek kostela připomíná spíš lobby čtyřhvězdičkového hotelu. Všude tlusté červené koberce, klimatizace a na bíle prostřených stolech zlacené mísy s občerstvením. Vincent mě vede k recepci a pak už to jde rychle. Ujímají se mě členové ochranky, prohledávají můj batoh, a nakonec mi jej pro jistotu odeberou (fotografovat ani natáčet se tu nesmí; můžu si na památku pořídit oficiální záznam na DVD – jeden kus za 15 dolarů). Získal jsem prominentní místo v lóži přímo naproti pódiu.
Že jsme v kostele, připomíná snad jen kříž zavěšený u stropu. Uprostřed nevysoké haly, která je v klasických kostelech hlavní chrámovou lodí, stojí řečnický pult a u něj mladý, asi třicetiletý pastor. Kolem něj jsou muzikanti a za nimi nikoliv oltář, ale stupňovité pódium, na které o několik desítek minut později napochodovala asi stovka členů chóru. Mluví se o volbách. O tom, že je potřeba k nim jít. Padne i Obamovo jméno, ale překvapivě jen jednou. Potom se hraje a zpívá a dav zhruba pěti set shromážděných lidí se dostává do varu. Když se pak ujme slova pastor, reagují s nadšením takřka na každé jeho slovo.
Jestli se Obama někde učil mluvit k davu, pak to mohlo být i tady. Jeho shromáždění, zvlášť ta velká, totiž bývají podobně zrežírovaná.
Všechno to nadšení narušuje až hromadný přednes s tématem voleb nazvaný „Duch vzpomínek, zodpovědnosti a nápravy“. Čteme z příručky, kterou jsme dostali. Připomínáme si všechny křivdy, které napáchali bílí na lidech černé pleti. Nezasvěcenému, jako jsem já, to zní jako hecování k rasové nenávisti, ale lidé kolem mě se tak netváří. Jediný, kdo má problém, jsem já. Mám strach, aby mě před kostelem nezmlátili, protože jsem běloch.
V přestávce se na to ptám Vincenta. „Podobně to je i s pastorem Wrightem. Řekl, co řekl. Volil možná silná slova, ale v podstatě jen připomínal spáchané křivdy,“ řekl jáhen. „Je to nešťastná věc, ale nezazlíváme Obamovi, že od nás odešel. Držíme mu palce, aby vyhrál. A věříme, že se mezi nás zas jednou vrátí,“ uzavírá Vincent.
Hlavně že je kšeft
Na odchodu se lidí ptám, koho budou volit. Některých ani nemusím, mají na klopě Obamovu placku. Ostatní jej buď jmenují nebo se jen smějí. „Rozhodně by to byla změna, která by prospěla celé Americe,“ shrnuje v recepci podsaditá Rose, když mi vrací můj batoh. „Barack Nebarack, pro mě je to hlavně kšeft,“ přiznává asi čtyřicetiletý chlapík, který si zhruba sto metrů před kostelem rozbalil stánek s „plackami“ a tričky s Obamovým jménem. „Pořád je to jen špinavá politika. To se nikdy nezmění,“ krčí rameny.
Byl to jeho plamenný projev (ve kterém hned několikrát zatratil Ameriku za to, jak se v minulosti chovala k černochům), co dostalo Obamu do problémů. Demokratický kandidát se nejprve od jeho výroků veřejně distancoval, až nakonec z církve vystoupil úplně. „Nebylo to pro mě snadné rozhodnutí. Mrzí mě to,“ přiznal Obama začátkem června. „Je to všechno trochu jinak, než jak to podala média,“ vysvětluje mi Vincent a zve mě na bohoslužbu.
Jak mluvit k davu
Vnitřek kostela připomíná spíš lobby čtyřhvězdičkového hotelu. Všude tlusté červené koberce, klimatizace a na bíle prostřených stolech zlacené mísy s občerstvením. Vincent mě vede k recepci a pak už to jde rychle. Ujímají se mě členové ochranky, prohledávají můj batoh, a nakonec mi jej pro jistotu odeberou (fotografovat ani natáčet se tu nesmí; můžu si na památku pořídit oficiální záznam na DVD – jeden kus za 15 dolarů). Získal jsem prominentní místo v lóži přímo naproti pódiu.
Že jsme v kostele, připomíná snad jen kříž zavěšený u stropu. Uprostřed nevysoké haly, která je v klasických kostelech hlavní chrámovou lodí, stojí řečnický pult a u něj mladý, asi třicetiletý pastor. Kolem něj jsou muzikanti a za nimi nikoliv oltář, ale stupňovité pódium, na které o několik desítek minut později napochodovala asi stovka členů chóru. Mluví se o volbách. O tom, že je potřeba k nim jít. Padne i Obamovo jméno, ale překvapivě jen jednou. Potom se hraje a zpívá a dav zhruba pěti set shromážděných lidí se dostává do varu. Když se pak ujme slova pastor, reagují s nadšením takřka na každé jeho slovo.
Jestli se Obama někde učil mluvit k davu, pak to mohlo být i tady. Jeho shromáždění, zvlášť ta velká, totiž bývají podobně zrežírovaná.
Všechno to nadšení narušuje až hromadný přednes s tématem voleb nazvaný „Duch vzpomínek, zodpovědnosti a nápravy“. Čteme z příručky, kterou jsme dostali. Připomínáme si všechny křivdy, které napáchali bílí na lidech černé pleti. Nezasvěcenému, jako jsem já, to zní jako hecování k rasové nenávisti, ale lidé kolem mě se tak netváří. Jediný, kdo má problém, jsem já. Mám strach, aby mě před kostelem nezmlátili, protože jsem běloch.
V přestávce se na to ptám Vincenta. „Podobně to je i s pastorem Wrightem. Řekl, co řekl. Volil možná silná slova, ale v podstatě jen připomínal spáchané křivdy,“ řekl jáhen. „Je to nešťastná věc, ale nezazlíváme Obamovi, že od nás odešel. Držíme mu palce, aby vyhrál. A věříme, že se mezi nás zas jednou vrátí,“ uzavírá Vincent.
Hlavně že je kšeft
Na odchodu se lidí ptám, koho budou volit. Některých ani nemusím, mají na klopě Obamovu placku. Ostatní jej buď jmenují nebo se jen smějí. „Rozhodně by to byla změna, která by prospěla celé Americe,“ shrnuje v recepci podsaditá Rose, když mi vrací můj batoh. „Barack Nebarack, pro mě je to hlavně kšeft,“ přiznává asi čtyřicetiletý chlapík, který si zhruba sto metrů před kostelem rozbalil stánek s „plackami“ a tričky s Obamovým jménem. „Pořád je to jen špinavá politika. To se nikdy nezmění,“ krčí rameny.
