Když Bulharsko loni vstupovalo do EU, ozývaly se kritické hlasy, že je ještě příliš brzy. Tehdejší pětadvacítka se nakonec rozhodla dát Sofii šanci, Bulhaři ale museli slíbit, že své dva hlavní problémy – korupci a organizovaný zločin – budou rázně řešit. A jak to vypadá více než rok po vstupu? K žádné zásadní změně nedošlo. Nájemné vraždy jsou zde téměř na denním pořádku a vraha se nikdy nepodařilo dopadnout. A to i proto, že pracovníci ministerstva vnitra „práskají“ mafiánským bossům, kdy a kde se bude konat policejní zátah.
Odpůrci vstupu Bulharů do unie si tak mohou mnout ruce a tvrdit: Vidíte, my jsme to říkali. Mělo se jim říct, ať se ještě více snaží, a teprve potom je vzít mezi nás. Jenže takto jednoduché to není. Kdyby totiž Bulharsko zůstalo mimo unii, byla by situace v zemi možná ještě horší. Takto má nad sebou bruselský bič – někoho, kdo je přitlačí ke zdi a donutí ke změnám. Včera se ukázalo, že to i zabírá: ve funkci skončil ministr vnitra, který údajně organizovanému zločinu spíš napomáhal, než by ho potlačoval. Lze jen doufat, že to byl teprve začátek a že Bulhaři dotáhnou všechny reformy ke zdárnému konci, aby v létě, až bude unie hodnotit jejich snažení, slyšeli z Bruselu konečně slova chvály, a nikoli varování.
Čtěte „Znal se s mafií...“ na str. 10
