Blair je asi ze hry o post prezidenta unie.

Jestliže všechny země sedmadvacítky během následujících měsíců ratifikují Lisabonskou smlouvu, některý z výše zmíněných politiků, nebo možná někdo zcela jiný, začne „šéfovat“ unii již na začátku příštího roku.

Dosud bylo v této souvislosti nejčastěji zmiňováno jméno bývalého britského premiéra Tonyho Blaira. Jde však spíš o spekulaci podle rčení „přání otcem myšlenky“. Britský list The Independent včera přinesl informaci, že Blairův nástupce v úřadu, Gordon Brown, uzavřel, pokud jde o obsazení tohoto postu, tajnou dohodu s německými a francouzskými zástupci.

„Dohodli jsme se s Francií a s Německem, že nepodpoříme kandidáta, kterého by ti ostatní nechtěli,“ citoval britský list nejmenovaného diplomata. A právě německé kancléřce Angele Merkelové se Blair příliš nezamlouvá. Navíc zejména v nejvyšších patrech evropské politiky platí, že když se o někom mluví příliš brzy, kýžené místo nezíská. Bývalý britský premiér ale přesto může skončit i v jiné funkci. Lisabonská smlouva totiž předpokládá i vznik postu „ministra zahraničí“. A Blair má prý o post zájem.

Není nutné trvat na českém kandidátovi
Kromě bývalého britského premiéra se v souvislosti s „prezidentem EU“ mluví i o lucemburském premiérovi Jeanu-Claudu Junckerovi, odstupujícím irském premiérovi Bertiem Ahernovi či o šéfovi dánského kabinetu Andersi-Foghovi Rasmussenovi. Podle českého europoslance za ODS Jana Zahradila by bylo určitě dobré, kdyby jednu z výše zmíněných funkcí zastával kandidát z nějaké nové členské země. Zda by přicházel v úvahu i nějaký český kandidát, nechtěl odhadnout. „Nevím, nevím ani, jestli takového nějakého máme a jestli by se o to někdo ucházel, ale já myslím, že není za každou cenu nutné trvat na českém kandidátovi,“ uvedl Zahradil. „V situaci, kdy jsme předsednická země a ještě bychom přišli s návrhem kandidáta, tak by to mohlo působit až divně, že si tady kontraproduktivně hrajeme nějakou malou domů. Spíš jde o to pokusit se najít někoho, kdo by měl autoritu i tu širší podporu,“ dodal.

Výběr prvního stálého předsedy Evropské rady - „kapitána všech kapitánů“ - kterému se pro zjednodušení říká prezident unie, bude na šéfech států. Hlavní roli budou mít Francouzi, kteří se v červenci ujmou předsednictví EU. Právě od Nicolase Sarkozyho se očekává, že nejpozději v prosinci letošního roku sdělí jméno „onoho vyvoleného“.

Prezident unie bude mít plat okolo 270 tisíc eur ročně
Z pozice Bruselu začala práce zezadu. Úředníci a diplomaté dávají dohromady administrativní vademecum prezidentského postu: kolik by měl mít k sobě lidí, jaký plat - zřejmě dostane to, co má nyní šéf komise, tedy okolo 270 tisíc eur ročně - a hlavně, jak bude pasovat vedle ostatních unijních postav. Hlavně budoucího evropského ministra zahraničí, šéfa eurokomise, ale také premiéra země, která bude mít aktuálně předsednictví.

Rotující šéfování některým oblastem unijních politik totiž zůstane, jen bude méně viditelné a také delší, místo šesti 18 měsíců. Zejména Česko eminentně zajímá, jak bude prezident unie fungovat s premiérem předsedající země, protože první si to příští rok vyzkoušejí právě Češi.

Jestli bude summity příští rok v Bruselu řídit už nový prezident a Mirek Topolánek si zahraje na stážistu po jeho boku, na to Brusel zatím odpověď nenabízí - s odkazem, že je na to „brzo“. Nicméně platí, že většina unie si přeje rychlý přechod prezidentského řízení do praxe. A česká vláda zase táhne za opačný konec, protože chce důstojnější roli pro svého premiéra.