Boom jedovatých ještěrů

Tajemstvím úspěchu hadů byl podle tradičního pohledu vědců jed. Z přibližně 3000 známých druhů je jich jedovatých přibližně 2500. Bude za tím ale víc než tato domněle „tajná zbraň“.

Její moc ale nejspíše znají i nejbližší příbuzní hadů, ještěři. Tvrdí to alespoň vědci z univerzity v Melbourne, kteří svůj objev zveřejnili v časopise Nature.

Podle jejich genetické analýzy pochází jed hadů i ještěrů z doby před 200 miliony let.
To zrod jedu posunuje o pořádný kus dozadu: dosud nejrozšířenější hypotéza tvrdila, že hadi si jed vyvinuli před 60 až 80 miliony let. Dva jediní zatím známí jedovatí ještěři (oba korovci) si ho měli vytvořit před 100 miliony let.

Příliš velká náhoda
Ale Bryanu Fryovi tato hypotéza nevysvětlovala výsledky jeho genetických testů: hadí a ještěří jed má společných devět toxinů.

To se mu zdálo jako příliš velká náhoda. Spolu s kolegy sledoval genetickou stopu jedu až k již zmíněnému (neznámému) předkovi jedovatých ještěrů i hadů. Fry se domnívá, že jed s hady sdílí i někteří příslušníci čeledí varanovitých, leguánovitých a slepýšovitých.

„Přes noc“ se tak stal jedovatým i největší ještěr světa, varan komodský.
Zatím se vědci domnívali, že za smrtonosností jeho kousnutí jsou pouze bakterie žijící v jeho „zaneřáděných“ ústech.

Ještěři nemají jedové zuby jako hadi. Vylučují však jed ho do dutiny ústní, kde se mísí se slinami a hleny a ztrácí tak na účinnosti. Také proto nebyly tak dlouho odhaleni stejně jako většina jedovatých hadů. Mezi které několik let vědci počítají i třeba užovky. Ty totiž produkují stejné toxiny jako kobry.

Jen jim chybí výbava, kterou by jed mohly vstříknout přímo do oběti. Přesto jim i ještěrům jed patrně pomáhá: například zpomaluje reakce kořisti a brání srážení krve.