Ruský prezident Vladimir Putin a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching mohou sice být „strejdové“ a „přátelé“, jak diváky informuje Čínská ústřední televize (CCTV), oba státníci mohou „mít podobnou povahu,“ jak řekl prezident Si, být ve svých zemích oblíbení a společně slavit narozeniny, ale spolupráce mezi oběma zeměmi přináší i svá úskalí.
Vladimir Putin a Si ťin-pching často zaujímají k Západu jednotný postoj.
Čínský prezident se na nedávném dvoudenním summitu v Rusku nechal slyšet, že vztahy mezi zeměmi jsou „nejlepší v historii“. A skutečně, v současné geopolitice tvoří Rusko a Čína partnery (ke kterým je často řazen i Írán) - nejzřetelněji v organizacích jako OSN nebo v přístupu k Severní Koreji a Sýrii.
Summit v Rusku se týkal iniciativy Pásu a cesty, také známém jako Nová hedvábná cesta. Současně na něm byly vyhlášeny další investice do infrastruktury v hraničních oblastech celkově za 250 miliard korun. Územně tedy jde o oblasti ruského Dálného východu (RDV) a severní a severovýchodní Číny. Rostoucí vliv Číňanů ale vzbuzuje mezi Rusy i obavy, píše pro South China Morning Post (SCMP) Ivan Tselichtchev, profesor působící na japonské univerzitě Niigata.
USA jsou připraveny použít proti KLDR sílu. Rusko a Čína nabádají k umírněnosti |
Čínské investice v RDV jsou totiž tamními obyvateli někdy chápány jako začátky teritoriální expanze „Země Draka“. Tyto názory v Rusku zastávají i některá média a politická hnutí. Podle oficiálních statistik ale trvale žije v RDV pouze kolem 30 tisíc Číňanů, (podle některých odhadů je to ale mnohem více). Přesto ale zprávy o rostoucím vlivu Číňanů hrají mnoha Rusům na citlivou strunu.
To je především ze dvou důvodů, píše Tselichtchev. Prvním je rostoucí ekonomická nerovnost mezi Ruskem a Čínskou lidovou republikou (ČLR). Čína má téměř desetkrát tolik obyvatel co Ruská federace a rovněž čínský HDP odpovídá asi desetinásobku ruského - tento nesouměr se bude pravděpodobně dále zvětšovat. Na RDV navíc žije pouze 6 milionů lidí, což je populace průměrného hlavního města provincie v Číně. Rusů v RDV navíc dále ubývá, z chudé oblasti se stěhují „za lepším“ a od 90. let tak oblast přišla o čtvrtinu obyvatel. Současně zchudlý RDV je čím dál více v kontrastu s ekonomickou dynamikou nedalekých čínských měst.
„Přítel Číny“
Druhým důvodem je společná historie. Sovětský svaz - a tedy Rusko - byl již jednou „přítelem“ Číny. Toto přátelství v 60. letech skončilo konfrontací hrozící až otevřenou válkou. Ani dříve ale nebyly vztahy harmonické - Rusko během 19. století ve vztahu k Číně zaujalo podobný postoj jako Západ a během období „nerovných smluv“ si vynutilo značná území právě v dnešním RDV. Od roku 2004 zase došlo k několika úpravám hranic, kdy Rusko přenechalo některá území Číně - i za „symbolickou cenu“. V Rusku i v Číně tak mimo oficiální linii zaznívají i hlasy nespokojené se současným umístěním hranic.
Rusko ale stále čínské investory vítá. V roce 2009 Čína a Rusko schválili 205 vzájemných projektů v oblasti hranic - 94 na čínské straně a 111 na ruské. Přestože se projekty ze strany Ruska kvůli současné finanční situaci „opožďují“, Čína investuje důsledně - především do těžby nerostných zdrojů a získávání přístupu k dalším surovinám. Čínské firmy si ale přivážejí vlastní pracovníky, v RDV tak nevznikají nové pracovní příležitosti a ruská vláda v tomto směru na čínské firmy ani nijak netlačí.
Tselichtchev ale neočekává, že by čínské investice byly v budoucnu problém. Jedním z důvodů je i to, že pro Číňany, hledající práci i příležitost investovat, přestane být Rusko atraktivní destinací. Přestože ČLR je stále tvořena mnoha chudými oblastmi, průměrné mzdy rostou a již mohou přesahovat i průměrné mzdy v Rusku. V současnosti se ale každopádně jedná o vyrovnaný projekt - Rusko potřebuje čínské investice a Čína potřebuje ruské zdroje.
Problém by byl, kdyby se Rusku nepodařilo zlepšit životní úroveň v RDV a pokračoval by odliv obyvatel. Současně Rusko potřebuje přitáhnout čínské investory i Číňany, ale současně potlačit protičínské nálady v RDV. Pokud se to nepodaří, píše Tselichtchev, Číňané v regionu se potenciálně mohou stát „geopolitickou bombou“.
