V dnešním čísle Lidových novin mě upoutal článek Tomáše Brzobohatého, přesněji jeho podtitul o Chamberlainovi, Který se "mýlil, ale velmi zásadově a poctivě". Čánek mě "nezklamal", a velmi přesně reprezentuje náladu mladých, řekněme jejich inteligentní části. Nesporně je Brzdobohatý vzdělaný, o problematice leccos ví a vyhnul se laciným odsudkům, v jeho případě vlastně lacinému vychvalování Chamberlaina. Ono je to také nadliský úkol pro natolik poctivého autora, jakým asi Brzdobohatý je. Ale když už jsem u toho slova "poctivý", užít je vůči Chemberlainovi je téměř nepochopitelné. Je to školský příklad nepoctivého politika, který zřejmě s gustem podporoval Hitlera, když nastoupil jako předseda vlády, viděl už Hitlera, jak roztrhal Versailleskou smlouvu, jak vpochodval do Porýní, jak zcela "legálně" plebiscitem zfanatizovaných Němců získal Saarsko a viděl už ve své funkci pochod hitlerovců do Rakouska, kde byly pšlapány všechny smlouvy, všechno mezinárodní právo a každé gentlemanství. Brzdobohatý sice uvádí, že Británie, a právě Chamberlainova strana, nebyla s mírem a mírovými smlouvami po první světové válce spokojena, ale dávalo to právo Hitlerovi chtít dokonce ještě víc než mělo Německo před válkou, postupovat tak, jak postupval? Bylo by možbno se zeptat, četl vůbec pan Chamberlain Mein Kampf, anebo alespoň dostal nějakou poctivou svodku, co v něm je? Patřil i on k těm, a s tím se bylo možno potkat v Německu mezi inteligencí běžně, kdo této knize nevěřil? Nevěřil v tom smylu, že Hitler ji psal "pro lid", pro luzu, ale sám je geniální vojevůdce a geniální státník. Brzdobohatý uvádí jen jednou větou, že se Chamberlain bál více Stalina než Hitlera. A právě to byla katastrofa, v tom je malý, v tom nebyl státník, nesahal svému nástupci ani po kotníky, tento nástupce, Churchil, byl první, kdo zvedl po druhé válce svůj hlas proti Sovětskému svazu, ale před ní jasně chápal, že Hitler je nebzepčnější a v dané chvíli nebezpečím přímo hrůzným. Ostatně srovnávání nacismu se stalinismem je stále ještě v plenkách, většino vychází z naprosté neznalosti historie a dané situace obou společenstev.
A že se Chamberlain mýlil zásadově? O tom si dovolím víc než pohcybovat, spíš se mýlil zásadně. Pravda, věnoval se britskému impériu, marně, ještě by bylo možno Brzdobohatého doplnit, že Gándhiova Indie dělala Británii v té době víc než velké starosti, ale to neopravňovalo Chamberlaina k velice urážlivým výrokům vůči Československu jako vůči zemi naprosto neznámé někde "daleko" ve střední Evropě (Indie asi byla blíž!), kvůli které je nepředstavitelné jít znovu do válečných zákopů. Ani změnou režimu nelze Chamberlaina omluvit. Neznám sice rodokmen Chamberlainů, a nemám možnost si jej ihned ověřit, ale víc než konzervativní politici jsou zřejmě blízcí příbuzní Nevilla, jistě i admirál William Chamberlain patří do rodiny, tento otec Houstona Chamberlaina, teoretika rasové nadřazenosti Germánů, který odešel do Německa, přijal německé občanství a podporoval, hlásal rasovou nenávist, psal o ní.
Chemberlain je často považován za "vynálezce" politiky appeasementu, tedy ustupování politickému násilí, snad v naději, že se lačný dobyvatel nakonec ustrne. Hned z počátku jsem vyjmenoval, kam až Chamberlain Hitlerovi ustupoval, ještě obsazební Československa Chamberlain snesl (asi s ním počítal), teprve když skutečně nenažraný Hitler ihned zaútočil na Polsko, byl i Chamberlain - víc než pozdě - nucen vypovědět Německu válku, a ještě v rámci své doktríny nedráždit nešel prakticky Polsku na pomoc, čekal, co bude dál. Domnívat se, že to, že nešel na pomoc už Československu, bylo vlastně pozitivní, je z říše báchorek.Stejně tak je možno argumentovat ztrátou československé armády a její výzbroje, což je zase možno brát v potaz. Nicméně politika appeasementu se ukázala jako neblahá, Západu hrozila několikrát porážka. A v tom by měla být výstraha pro dnešek. Bohužel ji nechápe celá Evropa, která provádí politiku appeasementu vůči všem Achmanidežádům, u nás to pak má trochu kocourkovské rozměry, když pan starosta se vydává za vynikajícího fyzika a vykládá pohádky o radaru, když ježatý Chlup vidí dnešní Rusko jako komunistickou hrozbu, ač tam za minulého režimu mnohokrát pobýval (kdo mu to povoloval?), když nevidí nebezpečí dnešního Ruska v tom, že se stává dokonce spojencem teroristických režimů.
A v této situaci článek, inteligentní a se znalostmi, vyhýbající se krajnostem v názorech i v dikci, směřující z veliké dálky nakonec k obhajobě nacistického období, ale hlavně připomínající bez dostatečného odsouzení dnešního appeseamentu do značné míry omluvně Chamberlainův appeseament, kdy nikdo nebere nebezpečí (zvláště u nás) skutečné nebezpečí vážně, v této sitauci je Brzobohatého článek - ať chce autor nebo nechce - skutečným nebezpečím.
