Cílem je Egypt

Podobně jako římský politik Cato starší propadám obsesi, ale nikoli na Karthágo, ale na Egypt. Už při odstřelování Izraele Hamásem v roce 2008 jsem si říkal: to přece nedává rozumný smysl, tím skutečným cílem musí být Egypt. Hamás je mladším bratříčkem Muslimského bratrstva a jak před časem pěkně napsal Jiří Schneider, Egypt se obává a zároveň nenávidí Hamás možná více než Izrael. Zároveň zůstává nevyřešená nástupnická otázka po nemocném 81-letém prezidentovi Mubarakovi a od roku 1981 trvá vyjímečný stav, což brání přirozenému politickému vývoji země. Výrok prezidenta Mubaraka po operaci žlučníku, že "jeho nástupce zná jedině Bůh", by měl zaznít jako varovný signál. Je pouze otázkou času, kdy se hněv arabské ulice přesune k Egyptu jako ke spolutvůrci blokády pásma Gazy. Ovšem jestliže Izrael je zvyklý na to, že jeho loďka neustále proplouvá peřejemi, egyptský režim se snadno může dostat do smrtelných křečí. Pro Hamás by to bylo splnění dávného snu, Turecku by se otevřela cesta ke statutu blízkovýchodní velmoci. Chci doufat, že stabilita Egypta, který je od uzavření míru s Izraelem pilířem regionální struktury, unikne osudu starověkého Karthága.