euplynuly ani dva měsíce a Clintonovou je slyšet všude. V sobotu zahájila svou cestu po Evropě, ale myšlenkami a hlavně slovy je zároveň u Íránu, Afghánistánu nebo u Severní Koreje. Těžištěm jejího programu měla být jednání v Severním Irsku a v Moskvě. Nečekaný vývoj událostí ji ale donutil aktivovat všechen diplomatický um už v sobotu v Curychu.
Clintonová tam původně měla jen asistovat ceremonii spojené s podpisem dohody o navázání diplomatických vztahů mezi Tureckem a Arménií. inistři zahraničí obou zemí se ale nečekaně nedokázali shodnout na textu závěrečného prohlášení a vypadalo to, že kvůli tomu nakonec nepodepíší ani pracně dojednávanou dohodu. Klíčovou roli nakonec sehrála právě Clintonová, která po dvou hodinách přesvědčila šéfa arménské diplomacie Edvarda Nalbandjana, aby se vrátil k jednacímu stolu a dohodu podepsal.
V Severním Irsku sice zavládl koncem 90. let mír, o který se hodně zasloužil právě Bill Clinton, problémy však přetrvávají. V poslední době začalo dokonce znovu docházet k útokům na policisty. Hlásí se k nim skupinky bývalých příslušníků Irské republikánské armády, která oficiálně složila zbraně už před čtyřmi lety.
Zdaleka největší problém, který je podle mnoha pozorovatelů i příčinou nové vlny násilí, je ale v tom, že se dvě největší strany v zemi stále ještě nemohou dohodnout, kam má Severní Irsko směřovat – má-li být dál součástí Velké Británie a vymoci si na Londýnu přenesení jen některých pravomocí, jak chtějí unionisté, nebo se odtrhnout a připojit k Irsku, jak chtějí nacionalisté. Clintonová včera v Belfastu vedla jednání se zástupci obou partají a snažila se je přesvědčit, aby svůj postoj konečně sjednotili.
Už tak nabitý program cesty po Evropě Clintonové nebránil v tom, aby se současně vyjadřovala i k íránskému jadernému programu nebo k prezidentským volbám v Afghánistánu.
Se Severokorejci opatrně
Obojí jsou přitom velmi ožehavá témata, v kterých je třeba pečlivě volit slova. Írán konečně souhlasil s tím, že zasedne za jednací stůl, a afghánský prezident Hamíd Karzáí je pořád ještě pro Američany klíčovým spojencem, přestože je čím dál jasnější, že nejspíš prezidentské volby zmanipuloval.
Zároveň je fakt, že události nepočkají a Clintonová řadu z nich nemůže – a po nařčení z toho, že není dostatečně důrazná – ani nechce nechat bez komentáře. A tak vyrukovala s prohlášením, že svět nebude čekat věčně, než se Íránu uráčí dokázat, že je připraven splnit mezinárodní závazky týkající se jeho jaderného programu. A na adresu Karzáího v narážce na zmanipulované volby řekla, že od něj Američané čekali víc. "Pokud volby vyústí v to, že bude znovu zvolen, musí změnit svůj styl vládnutí," dodala.
Mnohem opatrněji se šéfka americké diplomacie vyjádřila na adresu Severní Koreje, která včera zkušebně odpálila pět střel krátkého doletu. Vyhnula se otázce, jestli jde o další provokaci, a zopakovala, že prvořadým cílem je dovést do úspěšného konce jednání o severokorejském jaderném programu.
Opatrnost je podle expertů na místě, v sázce je totiž víc – na rozdíl od šestistranných jednání, která se vedou s Íránem, chce Severní Korea jednat nejprve jen se Spojenými státy.
Clintonová tam původně měla jen asistovat ceremonii spojené s podpisem dohody o navázání diplomatických vztahů mezi Tureckem a Arménií. inistři zahraničí obou zemí se ale nečekaně nedokázali shodnout na textu závěrečného prohlášení a vypadalo to, že kvůli tomu nakonec nepodepíší ani pracně dojednávanou dohodu. Klíčovou roli nakonec sehrála právě Clintonová, která po dvou hodinách přesvědčila šéfa arménské diplomacie Edvarda Nalbandjana, aby se vrátil k jednacímu stolu a dohodu podepsal.
V Severním Irsku sice zavládl koncem 90. let mír, o který se hodně zasloužil právě Bill Clinton, problémy však přetrvávají. V poslední době začalo dokonce znovu docházet k útokům na policisty. Hlásí se k nim skupinky bývalých příslušníků Irské republikánské armády, která oficiálně složila zbraně už před čtyřmi lety.
Evropská miseŠéfka americké diplomacie Hillary Clintonová přiletěla do Evropy v sobotu. V neděli jednala v Londýně, včera pak v Severním Irsku. Vrcholem její cesty bude další kolo jednání s Rusy v Moskvě o nové smlouvě o odzbrojení, která nahradí stávající START 1. |
Zdaleka největší problém, který je podle mnoha pozorovatelů i příčinou nové vlny násilí, je ale v tom, že se dvě největší strany v zemi stále ještě nemohou dohodnout, kam má Severní Irsko směřovat – má-li být dál součástí Velké Británie a vymoci si na Londýnu přenesení jen některých pravomocí, jak chtějí unionisté, nebo se odtrhnout a připojit k Irsku, jak chtějí nacionalisté. Clintonová včera v Belfastu vedla jednání se zástupci obou partají a snažila se je přesvědčit, aby svůj postoj konečně sjednotili.
Už tak nabitý program cesty po Evropě Clintonové nebránil v tom, aby se současně vyjadřovala i k íránskému jadernému programu nebo k prezidentským volbám v Afghánistánu.
Se Severokorejci opatrně
Obojí jsou přitom velmi ožehavá témata, v kterých je třeba pečlivě volit slova. Írán konečně souhlasil s tím, že zasedne za jednací stůl, a afghánský prezident Hamíd Karzáí je pořád ještě pro Američany klíčovým spojencem, přestože je čím dál jasnější, že nejspíš prezidentské volby zmanipuloval.
Zároveň je fakt, že události nepočkají a Clintonová řadu z nich nemůže – a po nařčení z toho, že není dostatečně důrazná – ani nechce nechat bez komentáře. A tak vyrukovala s prohlášením, že svět nebude čekat věčně, než se Íránu uráčí dokázat, že je připraven splnit mezinárodní závazky týkající se jeho jaderného programu. A na adresu Karzáího v narážce na zmanipulované volby řekla, že od něj Američané čekali víc. "Pokud volby vyústí v to, že bude znovu zvolen, musí změnit svůj styl vládnutí," dodala.
Mnohem opatrněji se šéfka americké diplomacie vyjádřila na adresu Severní Koreje, která včera zkušebně odpálila pět střel krátkého doletu. Vyhnula se otázce, jestli jde o další provokaci, a zopakovala, že prvořadým cílem je dovést do úspěšného konce jednání o severokorejském jaderném programu.
Opatrnost je podle expertů na místě, v sázce je totiž víc – na rozdíl od šestistranných jednání, která se vedou s Íránem, chce Severní Korea jednat nejprve jen se Spojenými státy.
