LN Než vás poslanci zvolili do rady ČTK, pracovala jste patnáct let v Haló novinách. Jak jste se k novinařině dostala?
Bylo to rozhodnutí už ze střední školy. Pak jsem vystudovala Fakultu žurnalistiky UK. Tato profese člověku umožňuje poznat spoustu lidí a osudů. Je to neklidný život, ale krásný. A pak se přiznám, že psaní mi jde a baví mě dosud.
LN Fakultu jste dokončila v sedmdesátých letech. Tehdy režim striktně omezoval, kdo a co mohl psát. Jak jste se s tím vyrovnala?
Netajím se tím, že jsem od osmnácti let členkou komunistické strany. V socialismu jsem se narodila a vyrostla, pro mě to nebylo nic nezvyklého. Střety spíš byly, když mladší generace chtěla něco řešit jinak než ti starší. Ale žurnalistika v jakékoli době je zajímavá, a jestliže člověka zajímají lidé a chce jim pomoct, nemůže nad vším mávnout rukou a uzavřít se do sebe.
LN Jaké střety jste jako mladší podstupovala se staršími vy?
Největší byly v roce 1989, kdy jsem krátce po třicítce působila půl roku jako šéfredaktorka Mladé fronty. Tam se střetly mé představy a narůstající napětí ve společnosti se strnulým pohledem na média, který prezentovali tehdejší představitelé oddělení ÚV KSČ. Oni viděli noviny jako informační zdroj oficialit. Já prosazovala interaktivitu se čtenáři, ankety, možnosti vyjádření lidí k různým otázkám.
LN Před rokem 1989 se ale úplně všichni vyjadřovat nemohli...
Zažila jsem to jen půl roku jako šéfredaktorka, navíc v přelomové době. Takže o tom vám nemůžu povídat nějaké velké zážitky. Musíte se zeptat nějakého pamětníka, který to delší dobu zažíval.
LN Nevadilo vám, že tehdejší tisk potlačoval některé názory?
Připadalo mi zbytečné nevést diskusi, ale byla jiná politická situace.
LN Po odchodu z Mladé fronty koncem roku 1989 jste přešla do komunistických Haló novin...
Dělala jsem v nich od doby, kdy se rozhodlo, že vzniknou. Hlavní bylo, aby existoval list, který může vyjadřovat názory blízké komunistické straně. V té vypjaté době se komunisti do jiných sdělovacích prostředků prakticky nedostávali.
LN Haló noviny bývají kritizovány, že neotiskují kritiku KSČM.
Jsem zkušená novinářka, abych poznala, co je jen hra na názor, jako některé komentáře mého zvolení. Ano, výpady proti KSČM se nezveřejňovaly. Ale polemika důležitá pro budoucnost strany se tam vedla. Není ale tak jednoduchá na pochopení jako antikomunismus. Důležitá je věcná polemika a tu nedokážeme v žádných novinách. Se snahou některých vydavatelů přiblížit se statisícovým nákladům bulváru souvisí nálepkování a nadávky. Publicistika zhrubla, omezila se na vymýšlení nejjízlivějšího bonmotu, podstata a věcnost se vytrácí.
LN Proč jste chtěla do rady ČTK, proto odešla z Haló novin?
Jsem dlouholetým uživatelem servisu ČTK a ráda bych tu uplatnila své zkušenosti. Například ČTK březnu zavedla nový redakční systém. Jedna z prvních věcí, která bude zajímat, jak na něj reagují klienti. Úlohou rady samozřejmě není řídit kancelář, ale uplatnit právo kontroly veřejnosti.
LN Má ČTK co zlepšovat?
Produkce agentury je opravdu široká. Budu se zajímat, zda je možné počet zpravodajů domácích i zahraničních ještě rozšířit. Také se diskutuje, zda má být ČTK přítomna na akci, kde jsou čtyři lidé a dvacet novinářů, když větší akce se někdy zmiňují kratčeji či vůbec.
LN Jste spokojena s šíří zahraničního zpravodajství ČTK?
Agenturní zpravodajství nikdy nezahrne vše, co se ve světě děje. Do některých oblastí se zájem upne jen ve chvíli tragédií, státních převratů či podobně. To není problém ČTK, ale celkového směřování světového zpravodajství na události krvavé. Světová žurnalistika tak podporuje násilí - dokud někdo nezemře, je zbytečné o tom psát. Tak se vytváří falešné povědomí o tom, že politika je svinstvo, prosazované hrubostí a silou. Nedivím se, že řada lidí kvůli tomu na zájem o politiku rezignuje.
LN Vám někteří komentátoři vyčetli až přílišnou angažovanost v politice. Prý jste kvůli tomu nekompetentní dohlížet na ČTK.
Veřejnost, to jsou i lidé mého politického názoru. Jde jen o to, že já tam nemohu vystupovat jako představitelka strany. To plně chápu. Ale říci, že v mediálních radách by měli být jen lidé jednoho politického názoru - nejlépe toho, jaký má komentátor -, to není ono. Zákon říká, že při jednání rady ČTK nesmíme upřednostňovat žádnou stranu. A kdyby tam byli jenom lidé jednoho politického názoru, nemuseli by vůbec o ničem diskutovat.
LN Tím říkáte, že se politické názory do rozhodování promítají?
Člověka bez politického názoru byste těžko hledal. Zákon počítá s tím, že jsme lidé s politickým názorem, ale nesmím mít žádnou funkci ve své politické straně, abych nebyla z hlediska té funkce ovlivnitelná.
LN ČTK nežije z poplatků jako ČT, je finančně soběstačná, zisková. Měla by se privatizovat?
Říkám jasné ne. Právě proto, že zajišťuje opravdovou šíři informací a má snahu svou práci zkvalitňovat. Ekonomická soběstačnost ČTK může svádět k nápadu na tom vydělat, ale pak by nezabezpečila to, oč veřejnosti jde. Informace jsou dnes rozhodující a mnohem cennější než plus minus v rozvahách ekonomických. Tak významný informační zdroj, který ovlivňuje všechny sdělovací prostředky tím, jaké zprávy jim poskytne, by měl být veřejnou institucí.
LN Změní se úloha ČTK ve vztahu k odběratelům jejího servisu z oblasti médií, zejména tisku?
Žádný deník si nemůže zaplatit hustou síť zpravodajů, v tom je agentura neocenitelná. Očekávám vzrůstající požadavky na podrobnější podklady, s kterými pak budou novináři v denících pracovat. Zřejmě poroste počet delších zpráv o politice, hlavně z míst, kam se redaktoři z novin nedostanou - od starostů, hejtmanů. Deníky se pak důrazem na vybraná vyjádření budou více politicky profilovat. To jim získá čtenáře. Ti od tisku čekají názor. To hlavní znají večer z televize a ráno chtějí rozbor.
Bylo to rozhodnutí už ze střední školy. Pak jsem vystudovala Fakultu žurnalistiky UK. Tato profese člověku umožňuje poznat spoustu lidí a osudů. Je to neklidný život, ale krásný. A pak se přiznám, že psaní mi jde a baví mě dosud.
LN Fakultu jste dokončila v sedmdesátých letech. Tehdy režim striktně omezoval, kdo a co mohl psát. Jak jste se s tím vyrovnala?
Netajím se tím, že jsem od osmnácti let členkou komunistické strany. V socialismu jsem se narodila a vyrostla, pro mě to nebylo nic nezvyklého. Střety spíš byly, když mladší generace chtěla něco řešit jinak než ti starší. Ale žurnalistika v jakékoli době je zajímavá, a jestliže člověka zajímají lidé a chce jim pomoct, nemůže nad vším mávnout rukou a uzavřít se do sebe.
LN Jaké střety jste jako mladší podstupovala se staršími vy?
Největší byly v roce 1989, kdy jsem krátce po třicítce působila půl roku jako šéfredaktorka Mladé fronty. Tam se střetly mé představy a narůstající napětí ve společnosti se strnulým pohledem na média, který prezentovali tehdejší představitelé oddělení ÚV KSČ. Oni viděli noviny jako informační zdroj oficialit. Já prosazovala interaktivitu se čtenáři, ankety, možnosti vyjádření lidí k různým otázkám.
LN Před rokem 1989 se ale úplně všichni vyjadřovat nemohli...
Zažila jsem to jen půl roku jako šéfredaktorka, navíc v přelomové době. Takže o tom vám nemůžu povídat nějaké velké zážitky. Musíte se zeptat nějakého pamětníka, který to delší dobu zažíval.
LN Nevadilo vám, že tehdejší tisk potlačoval některé názory?
Připadalo mi zbytečné nevést diskusi, ale byla jiná politická situace.
LN Po odchodu z Mladé fronty koncem roku 1989 jste přešla do komunistických Haló novin...
Dělala jsem v nich od doby, kdy se rozhodlo, že vzniknou. Hlavní bylo, aby existoval list, který může vyjadřovat názory blízké komunistické straně. V té vypjaté době se komunisti do jiných sdělovacích prostředků prakticky nedostávali.
LN Haló noviny bývají kritizovány, že neotiskují kritiku KSČM.
Jsem zkušená novinářka, abych poznala, co je jen hra na názor, jako některé komentáře mého zvolení. Ano, výpady proti KSČM se nezveřejňovaly. Ale polemika důležitá pro budoucnost strany se tam vedla. Není ale tak jednoduchá na pochopení jako antikomunismus. Důležitá je věcná polemika a tu nedokážeme v žádných novinách. Se snahou některých vydavatelů přiblížit se statisícovým nákladům bulváru souvisí nálepkování a nadávky. Publicistika zhrubla, omezila se na vymýšlení nejjízlivějšího bonmotu, podstata a věcnost se vytrácí.
LN Proč jste chtěla do rady ČTK, proto odešla z Haló novin?
Jsem dlouholetým uživatelem servisu ČTK a ráda bych tu uplatnila své zkušenosti. Například ČTK březnu zavedla nový redakční systém. Jedna z prvních věcí, která bude zajímat, jak na něj reagují klienti. Úlohou rady samozřejmě není řídit kancelář, ale uplatnit právo kontroly veřejnosti.
LN Má ČTK co zlepšovat?
Produkce agentury je opravdu široká. Budu se zajímat, zda je možné počet zpravodajů domácích i zahraničních ještě rozšířit. Také se diskutuje, zda má být ČTK přítomna na akci, kde jsou čtyři lidé a dvacet novinářů, když větší akce se někdy zmiňují kratčeji či vůbec.
LN Jste spokojena s šíří zahraničního zpravodajství ČTK?
Agenturní zpravodajství nikdy nezahrne vše, co se ve světě děje. Do některých oblastí se zájem upne jen ve chvíli tragédií, státních převratů či podobně. To není problém ČTK, ale celkového směřování světového zpravodajství na události krvavé. Světová žurnalistika tak podporuje násilí - dokud někdo nezemře, je zbytečné o tom psát. Tak se vytváří falešné povědomí o tom, že politika je svinstvo, prosazované hrubostí a silou. Nedivím se, že řada lidí kvůli tomu na zájem o politiku rezignuje.
LN Vám někteří komentátoři vyčetli až přílišnou angažovanost v politice. Prý jste kvůli tomu nekompetentní dohlížet na ČTK.
Veřejnost, to jsou i lidé mého politického názoru. Jde jen o to, že já tam nemohu vystupovat jako představitelka strany. To plně chápu. Ale říci, že v mediálních radách by měli být jen lidé jednoho politického názoru - nejlépe toho, jaký má komentátor -, to není ono. Zákon říká, že při jednání rady ČTK nesmíme upřednostňovat žádnou stranu. A kdyby tam byli jenom lidé jednoho politického názoru, nemuseli by vůbec o ničem diskutovat.
LN Tím říkáte, že se politické názory do rozhodování promítají?
Člověka bez politického názoru byste těžko hledal. Zákon počítá s tím, že jsme lidé s politickým názorem, ale nesmím mít žádnou funkci ve své politické straně, abych nebyla z hlediska té funkce ovlivnitelná.
LN ČTK nežije z poplatků jako ČT, je finančně soběstačná, zisková. Měla by se privatizovat?
Říkám jasné ne. Právě proto, že zajišťuje opravdovou šíři informací a má snahu svou práci zkvalitňovat. Ekonomická soběstačnost ČTK může svádět k nápadu na tom vydělat, ale pak by nezabezpečila to, oč veřejnosti jde. Informace jsou dnes rozhodující a mnohem cennější než plus minus v rozvahách ekonomických. Tak významný informační zdroj, který ovlivňuje všechny sdělovací prostředky tím, jaké zprávy jim poskytne, by měl být veřejnou institucí.
LN Změní se úloha ČTK ve vztahu k odběratelům jejího servisu z oblasti médií, zejména tisku?
Žádný deník si nemůže zaplatit hustou síť zpravodajů, v tom je agentura neocenitelná. Očekávám vzrůstající požadavky na podrobnější podklady, s kterými pak budou novináři v denících pracovat. Zřejmě poroste počet delších zpráv o politice, hlavně z míst, kam se redaktoři z novin nedostanou - od starostů, hejtmanů. Deníky se pak důrazem na vybraná vyjádření budou více politicky profilovat. To jim získá čtenáře. Ti od tisku čekají názor. To hlavní znají večer z televize a ráno chtějí rozbor.
