LN Co jste prožíval, když jste poprvé viděl svoji skutečnou dceru?
Poznal jsem ji na první pohled. Ta podoba tam je. Netušili jsme dopředu, jaké budou naše reakce, co se stane, až se sejdeme. Ale byl to dobrý pocit.
LN Některé desetiměsíční děti už zvládají první slůvka. Jak je na tom Verunka, která nyní žije u vás?
Leze, žvatlá. Říkat táta se jí moc nechce, ale říkat máma, to jí jde.
LN Jaký byl váš první pocit, když vám řekli poprvé, že vychováváte cizí dítě?
Byl to šílený šok, nechtěli jsme tomu věřit. Stresující byl i další týden, kdy jsme čekali na výsledky testů DNA.
LN Vy jste byl u porodu?
Ano, celou dobu. Po porodu dceru přiložili manželce, pak ji odnesli na vyhřívané lůžko, kde jsem udělal její fotku a vrátil se zpátky za ženou. Holčičku nám přinesli v zavinovačce, nějakou dobu jsme pak byli ještě všichni spolu. Pak jsem já šel domů a ženu převezli na pokoj. Ráno už přivezli manželce pravděpodobně jinou holčičku. Ale v tu chvíli na vyhřívaném lůžku, to byla moje dcera. Nikolka (dítě, které nyní mají doma - pozn. red.) v té době nebyla ještě ani na světě.
LN Víte už, jestli o záměně vaší dceři řeknete?
Ano, myslíme si, že ano. Určitě ne až v 18, jak v novinách někdo navrhoval. Myslíme si, že tak kolem 3, 4 let formou pohádky, aby to věděla a byla připravená.
LN Už jste se rozhodli, zda budete žádat odškodnění?
Ano, budeme. Ale kolik ještě nevíme. Poradíme se s právníky.
LN Jak by měl vypadat možný scénář návratu holčiček do rodin?
Ty děti by se měly vrátit, to v každém případě, ale ne náhle. Měla by se uskutečnit společná setkání, společné víkendy i s rodinou z Jabloňova, než si na sebe zvykneme. Jak děti, tak my.
| Celý rozhovor a další podrobnosti záměně dětí si přečtěte v dnešním vydání deníku |
