Zoufalá uprchlice, které se nepovedlo zachránit ani své děti, ani sebe samu, je jednou z řady mrtvých města Madájá. Řady, jejíž délka nepřestává narůstat - jen za uplynulý měsíc ji prodloužilo 31 lidských životů. Zmařil je buď hlad, nebo zoufalá snaha utéct z téměř neprodyšného obklíčení.
Dnes čtyřicetitisícové Madájá leží necelých 50 kilometrů od Damašku, v pohoří Kalamún na jihozápadě Sýrie, které se rozprostírá podél hranice se sousedním Libanonem.
40,000 people besieged by Hizballah/Iran in #Madaya have insufficient food, ten dead already https://t.co/eKyL45SZST pic.twitter.com/pkIfCym4fw
— Kyle W. Orton (@KyleWOrton) 3. Leden 2016V očích Asadova režimu je tato oblast životně důležitá. V dobách, kdy revoluce přerůstala v občanskou válku, se mnoho obcí v regionu přiklonilo na stranu protiasadovského odporu a přes syrsko-libanonskou hranici pronikali do vnitrozemí pašeráci zbraní, kteří zásobovali ozbrojenou opozici nebezpečně blízko hlavního města.
Zlomit povstalce v Kalamúnu a dostat klíčový region pod kontrolu se tak pro syrskou vládu a její spojence stalo prioritou. „Kdyby rebelové prorazili, otevřela by se jim cesta přímo na Damašek,“ vysvětlil pro VICE News Joshua Landis, přední znalec Sýrie z Oklahomské univerzity a editor známého blogu Syria comment.
K TÉMATU: |
Jednotky syrské armády, podporované šíitskými milicemi libanonského Hizballáhu, vyrazily do útoku a vzbouřená kalamúnská města postupně sevřely do dusivého obklíčení. Minová pole a hustá síť kontrolních stanovišť vytvořily blokádu, která obyvatelům brání v útěku a izoluje je od dodávek jídla a další humanitární pomoci. „Je to prastará taktika. Podrobit si (nepřítele) vyhladověním,“ konstatuje Landis.
‚Běž do Madáji. Tam zemřeš hlady.‘
Madájá je v obležení od července loňského roku - a tamní zdroje VICE News potvrzují, že vyčerpanému městu valem ubývá sil. Shánění nedostupného jídla se změnilo v boj o holý život. Cena jednoho kilogramu mouky se vyšplhala na neuvěřitelných 100 dolarů (přes 2500 korun), přičemž průměrný měsíční plat Syřanů je sotva dvakrát vyšší. Výsledek takové rovnice je zdrcující.
„Dnes jsem večeřel listy jahodníku. Opravdové jídlo jsem neměl už tři měsíce,“ řekl VICE News po telefonu 26letý učitel Radžáj. Za šest měsíců blokády zhubl o více než dvacet kilogramů. „Děti jedí listí ze stromů a umírají, stejně jako staří lidé.“
Shouldn't Happen to #Children - Eating Leaves Off The Trees, Under Siege in #Madaya #Syria https://t.co/ZK6Es1TKFh pic.twitter.com/ifx0ydCkJA
— Donatella Rovera (@DRovera) 5. Leden 2016Asadovi věrné síly přitom do Madájá soustředily řadu dalších lidí z přilehlých oblastí - například ze sousedního Zabadání. Bojovníci Hizballáhu z něj na podzim vyhnali ty, jež označili za nepřátelské vůči syrskému režimu, mezi nimi i 28letého studenta Loáje.
‚Kdyby mrtví mohli mluvit.‘ Strastiplné příběhy lidí utýraných Asadovým režimem |
„Řekli: běž do Madájá. Tam zemřeš hlady,“ vzpomíná Loáj na loňské září. Nyní, téměř pět měsíců poté, líčí svůj nedobrovolný příbytek jako „onen svět“. „Každý tu hladoví,“ popsal VICE News. „Jediné, o čem sním, je sníst aspoň kousek chleba,“ přitakává jeho 52letá matka.
Rukojmí, na jejichž životě nezáleží
V posledních týdnech se na Twitteru stále častěji objevuje hashtag #Madaya. Zoufalí rukojmí se v nich svěřují se svým utrpením a prosí svět o pomoc. Doprovázejí je drastické snímky vyhladovělých lidí, jež mají tísnivou situace obyvatel dokumentovat (jejich pravost však nelze nezávisle ověřit - pozn. red.).
#Syria 40.000 people in #Madaya town west of #Damascus dying like flies
bc under regime hunger siege pic.twitter.com/CT0I1aMpm8
— Mark (@markito0171) 4. Leden 2016Slovo rukojmí je přitom namístě. Životy lidí z Madájá a dalších obležených míst byly položeny na jednu misku vah - přičemž na druhé jsou šíitští civilisté obklíčení opozičními silami v obcích Kafrajá a Fúa na severu země. „Je to vyjednávací manévr. Hizballáh si v podstatě zajistil rukojmí,“ vysvětluje Joshua Landis.
Otloukánci muslimského světa. Šíité plivou do jídla, říká se v Saúdské Arábii |
Sunnitští radikálové ze skupiny Ahrár aš-Šám, kteří šíitské obce obléhají, už před časem zahájili vyjednávání s vládním režimem, na jehož konci by mělo být vzájemné zrušení blokády. Zatím však vyústilo pouze v bezpečný koridor pro část ozbrojených bojovníků ze Zabadání.
K al-káidistické Ahrár aš-Šám se přitom hlásí také povstalci v Madájá. Ovšem nálepkovat je jako teroristy by podle Landise bylo krátkozraké. „(Ti lidé) bojují o život. Spojí se s kýmkoli, o kom si myslí, že je může zachránit,“ podotýká.
Jenže mezitím v místních sílí pocit, že svět zaměstnaný válkou s Islámským státem je k jejich kalvárii lhostejný. „Jistě, když o nás napíšete, lidé si o nás třeba přečtou. Ale jakmile se dostanou na konec textu, zase na nás zapomenou,“ podotkl hořce učitel Radžáj.
Spolu s jídlem se z ulic Madájá vytratila i naděje. A uvolnila místo stále přítomnější smrti.
