Text ministra Ladislava Mika o změně klimatu je o to zajímavější, když si uvědomíme, jak on sám se ze své bývalé pozice náměstka MŽP významně spolupodílel na ovlivnění regionálního klimatu na Šumavě. Díky velkoplošnému odumření lesů vlivem kalamitního přemnožení kůrovce došlo na Šumavě k výrazným změnám jak odtokových poměrů, tak teplot. Tento problém potvrdily i snímky z družice prokazující mimořádné oteplování v oblastech, kde chybí lesní porosty a s nimi nezbytný stín. Ten napomáhal regulaci transpirace i akumulace srážek.
Pokud porovnáme odtok srážek ze suchých lesů a holin, tak právě tam se potýkáme s povodňovými odtoky a obdobím sucha. Jako záchranu ministr Miko zmiňuje pouze listnaté lesy, ale přeci i lesy smrkové a lesy obecně mají velmi podobnou retenční funkci. Zelený les významně omezuje zmiňované výkyvy a tak je odtok plynulý. Všechna negativa, která popisuje ministr Miko s obdobím sucha a povodňovými stavy, se již několik let dějí pod vrcholy hor se soušemi na Březníku, Modravě či Trojmezí.
Dlouhodobá diskuse o udržení co největší plochy zeleného lesa na Šumavě je tedy opět na stole a to z pohledu, co zelený les pro nás všechny znamená. Ti, kteří lehkomyslně rozhodli o odumření lesa v gigantických rozměrech, mluví nyní o potřebných změnách.
