Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Dlužníci pykali za chyby příliš tvrdě, přiznává prezidentka exekutorů

Česko

  7:00
PRAHA - 133 tisíc lidí má deset a více exekucí a z dluhů se nedostanou do konce života, říká Pavla Fučíková, prezidentka českých exekutorů. Už rok a půl stojí v čele nejméně populárního právnického stavu v Česku. Během té doby zažila tvrdý boj s ministrem spravedlnosti o odměny exekutorů, postřelení svého zaměstnance v terénu i pochybnosti o provedení jedné dražby ve svém ostravském úřadu.

Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory ČR. foto:  Michal Růžička, MAFRA

„Chtěla jsem pozvednout prestiž stavu, pokusit se překonat hluboce zakořeněné animozity,“ popisuje Fučíková v rozhovoru pro LN.

Na bývalého nechavalně známého exekutora Vránu byl podán návrh na exekuci

Co říkáte na dokument o exekucích, který v rámci cyklu Český žurnál natočila režisérka Andrea Culková?
Ono to nakonec nebylo moc o exekucích, ale spíše směsice emotivních příběhů, jak se lidé do problémů s dluhy dostali. Ale do jaké míry za to může exekutor? Naše situace je specifická v tom, že se na nás sesype veškerá kritika. Přitom když věřitel odmítá být vůči dlužníkovi vstřícný, exekutor nemá jinou možnost než pohledávku vymáhat. Veřejnost si ale z dokumentu může odnést dobrou a praktickou radu jednoho z aktérů, že pokud někam půjdete řešit své problémy s dluhy, určitě si s sebou vezměte právníka. To by lidé opravdu měli dělat, protože sami se v exekučním nebo insolvenčním řízení často nevyznají. A proto také již sedmým rokem Exekutorská komora provozuje síť bezplatných právních poraden.

Pavla Fučíková

  • Prezidentka Exekutorské komory ČR. Do funkce nastoupila loni v dubnu, má tříletý mandát.
  • Sama vede exekutorský úřad v Ostravě, zaměstnává zhruba dvacet lidí.
  • Absolvovala brněnskou právnickou fakultu, před vznikem exekutorské profese pracovala jako podniková právnička nebo advokátka.
  • Zkrácená verze rozhovoru vyšla 5. 12. 2016 v příloze Právo a justice Lidových novin.

Některé příběhy ale byly zajímavé. Všichni ti lidé udělali nějakou chybu. Nepřebírali si poštu, naletěli podvodníkům, nevýhodně si půjčili, jezdili načerno v tramvaji. Nebere se ale určitá hořkost ve společnosti právě proto, že kvůli takovýmto chybám skončili v dluhové pasti?
Máte pravdu, že systém vymáhání práva byl vůči lidem hodně tvrdý a jejich chyby trestal až moc přísně. Hořkost v lidech proto určitě je. Vidím jako problém, že mnoho lidí je nezodpovědných, zběsile si půjčují a pak si myslí, že když se budou před věřitelem a soudem skrývat, tak se zachrání. Přitom opak je pravdou, přijdou o všechny možnosti obrany a v exekučním řízení už musí jen platit. Je věcí státu, aby zajistil bezplatnou právní pomoc a finanční vzdělávání. Protože současné školství vás na tyto situace opravdu nepřipraví.

Ústavní soud v listopadu řešil kauzu invalidy, který se ocitl v exekuci kvůli údajné jízdě načerno v pražském dopravním podniku. Exekuce byla vedena pro dluh, který nikdy nemohl vzniknout, protože pasažér je od dětství nevidomý a žádný cestovní doklad proto při jízdě hromadnou dopravou nepotřebuje. Co jste si řekla, když jste to rozhodnutí viděla?
Je smutné, že se nad tím nikdo nepozastavil – věřitel, soudy ani exekutor. Vymáhání pohledávek funguje jako mašinerie, nikdo nad jednotlivými případy nepřemýšlí. Naštěstí je tu Ústavní soud, který může tu a tam nějaký exces napravit. Je to o nastavení lidí, kteří i v dnešní automatizované a uspěchané době budou chtít vidět v každé kauze lidský příběh. Je to samozřejmě dáno i tím, že mezi exekutory zuří konkurence a každý se snaží být co možná nejefektivnější.

Soud uložil muži ze Zlínska 12 let vězení za střelbu na exekutory

Ve zmiňovaném dokumentu byl i příběh zkrachovalého podnikatele, který sice tvrdě pracuje, ale ze svých dluhů se nikdy nemůže dostat. Co říkáte na návrh ministra spravedlnosti Pelikána, že během sedm let by měl kdokoliv možnost dosáhnout na oddlužení? V sousedním Německu to funguje podobně.
Nechci se stavět na stranu ministra nebo proti němu. Ale ptám se, jestli někdo přišel s nějakou lepší myšlenkou, s nějakým lepším řešením? Exekutorská komora rok a půl upozorňuje na závažný problém s mnohočetnými exekucemi. Podle našich statistik má 133 tisíc lidí deset a více exekucí. Dnes na oddlužení nedosáhnou, takže se z dluhů nemají šanci nikdy dostat. Nikdy! Do konce života budou v exekuci, ale nevymůžeme z nich nic, protože pracují načerno a oficiálně nemají žádný majetek. Je potřeba uvažovat o tom, jak ty lidi dostat zpátky do normálního života. Ani my jsme nebyli schopni přijít s rozumným řešením tohoto problému, takže oceňuji odvahu pana ministra, že položil na stůl konkrétní návrh, o kterém se můžeme bavit. Je jasné, že se to zejména věřitelům nemusí líbit, i my máme mnohé věcné připomínky. Je to ale jedna ze systémových otázek, bez kterých se nehneme z místa. Na rozdíl od snížení exekučního tarifu (ministerská vyhláška stanovící odměnu a náhradu nákladů exekutora – pozn. red.), které lidem nijak nepomůže.

Boj o tarif trvá už víc než rok. Neztratilo se tím příliš mnoho času?
Stoprocentně. Místo abychom hledali konstruktivní řešení závažných systémových problémů, tak jsme utopili spoustu času bojem o odměny exekutorů. A v tomto mám panu ministrovi za zlé, že vypustil informaci o tom, že údajně vyděláváme průměrně 350 tisíc měsíčně. To byla rána pod pás a nakonec on sám musel přiznat, že to vůbec neodpovídá realitě a ze své pozice ustoupil. Ale škoda už byla napáchána a veřejnost navždy bude mít před očima tu astronomickou cifru, ty „nenasytné“ exekutory. Museli jsme dlouho vysvětlovat, že za sebou táhneme 4,5 milionu nevyřešených exekucí z minulosti, z nichž zhruba dvě třetiny jsou vedeny na lidi v dluhové pasti, ze kterých nevymůžeme nikdy nic. Kdybychom chtěli tyto exekuce zastavit, tak za současného právního stavu bychom ty náklady museli nést my sami. Vydání rozhodnutí, odůvodnění, odeslání a případně vyvěšení. To všechno stojí čas kvalifikovaných lidí, plus poštovné. V mém úřadu, který je docela malý, by to stálo šest milionů korun. Není správné, že náklady bezvýsledných exekucí nesou exekutoři. Měl by je nést stát a věřitelé. Vykonáváme pro ně službu, která by nám měla být zaplacena.

Jaký byl rok a půl, které jste strávila jako prezidentka českých exekutorů? Čekala jste tak ostrý politický střet s ministrem nebo zvýšený mediální zájem?
Šla jsem do toho s maximálním úsilím a chtěla jsem zvednout prestiž stavu, pokusit se překonat hluboce zakořeněné animozity. Chtěla jsem ukázat, že jsme komora zkušených a profesionálních právníků, která má co nabídnout. Neměla jsem žádné zkušenosti s politikou a jsem zklamaná z toho, že v ní můžete málo komu věřit. Je to nekonečný boj, nekonečné vysvětlování, což stojí mnoho času a energie. Ale snad nakonec nebude tato investice zbytečná.

Co jste si odnesla z konference, kterou jste na podzim uspořádali se špičkami světové organizace exekutorů?
Všude ve světě je pro exekutory klíčový vysoký morální a profesionální standard. Díky tomu mohou vykonávat řadu dalších užitečných funkcí pro společnost. Například inkaso pohledávek před žalobou k soudu, je to opravdu různorodé.

Že by ale někdo v Česku přidával exekutorům kompetence, to si dnes málokdo dovede představit. Nemůže to být tím, že se profese za těch patnáct let nedovedla zbavit lidí, kteří jí dělali špatnou pověst?
S tím musím souhlasit. Kdybychom dokázali být v minulosti tvrdší sami na sebe, stavu by to určitě prospělo. Jenže náš stav byl příliš malý na to, aby mohl účinně rozhodovat o kárných proviněních svých členů. Není jednoduché usednout v kárném senátu a rozhodovat o osudu člověka, kterého dobře znáte a zároveň je vaším přímým konkurentem. Osobně jsme uvítala, že rozhodovací pravomoc přešla na Nejvyšší správní soud a my jsme se těchto pocitů zbavili. I dnes chce ale značnou odvahu sedět v kontrolní komisi (která může podávat kárné žaloby – pozn. red.), kontrolovat své kolegy a postihovat nekalé praktiky. Jsem ráda, že se to daří.

Je třeba, aby stav dal najevo, že se od problematických praktik bude distancovat?
Je to naprosto žádoucí. Jen mám pocit, že někdy o tom více mluvíme, než abychom pro to něco dělali. Víme, co by nám prospělo, jak bychom zlepšili svou pověst u veřejnosti. Jenže není jednoduché přeprogramovat myšlení lidí, kteří nějak fungují patnáct let. Přesvědčit kolegy o jakékoli změně v postupech je nesmírně těžké. A je to tím těžší, čím více do nás média a politici kopou. Tak trochu se pohybujeme v začarovaném kruhu.

Blíží se konec exekuční korupce? Česko stále váhá s omezením výběru exekutorů v regionu

Je z toho znát, že je třeba ostrý řez zvenčí. Mělo by to být zavedení teritoriality exekutorů, tedy že by jejich působnost byla omezena jen na určitý region?
Stále více vidím, že princip místní příslušnosti je cestou, jak napravit defekty, které zatížily exekuční řízení za dobu jeho fungování. Může mít mnoho podob. Osobně mám za to, aby se šlo cestou částečné teritoriality, tedy že by pohledávky veřejných subjektů byly přidělovány všem exekutorům rovnoměrně. To by jim zajistilo jistotu slušného fungování bez nutnosti se podbízet věřitelům. Dnes už totiž v podstatě nemáme možnost získat nové věřitele, trh je rozdělený a exekutoři se mění jen v případě excesů nebo rezignace. Sama si vždy říkám, co vlastně mohu věřitelům nabídnout, co je přidaná hodnota mého úřadu? Zálohy nikdo nevybírá už dlouhé roky, protože jinak by věřitelé šli o dům dál. Ani bezvýsledné exekuce není snadné zastavit. Z patnácti exekučních návrhů má šanci na vymožení jeden. 95 procent návrhů je na lidi, co už exekuce mají. Opravdu nevím, jak dlouho můžeme ještě takto fungovat. Musí přijít nějaká systémová změna. Konkurence je hybnou silou, která nás nutí inovovat, ale nesmí to být převažující prvek. My primárně vykonáváme určitou službu pro stát, jsme prodlouženou rukou soudní moci.

Zůstáváte v čele komory?
Musím přiznat, že jsem uvažovala o tom, že bych svou funkci předala některému členu prezidia. Zejména po reportážích, které odvysílali Reportéři ČT. Rozhodně nejsem lhostejná k tomu, co se kolem mě děje, na věcech mi velmi záleží. To poslední co bych chtěla, je poškodit ostatní kolegy a celou komoru. Proto pro mě byla první reportáž (o jejím otci, který spoustu lidem a firmám dluží velké částky a je v exekuci – pozn. red.) doslova hrůzostrašná. Když jsem do své funkce nastupovala, tak jsem kolegy upozornila, že mám tento problém. Všichni ale říkali, že přece nikdo nemůže za dluhy svých rodičů. Jenže se ukázalo, že ten problém je daleko závažnější, než jsem sama tušila. Je složité se s tím vyrovnat v osobní i pracovní rovině. Ale vylučuji, že bych v případech svého otce jakkoliv zasahovala, naznačovaný střet zájmů považuji za úplný nesmysl.

Druhá reportáž zmapovala, že váš úřad prodal nemovitost v dražbě firmě, v níž jste měla většinový podíl. Tu navíc v dražbě zastupoval váš manžel, který v úřadu poskytoval informace o dražbách...
Uvědomuji si, že tento případ vyvolává pochybnosti a rozhodně nejsem na zvolený postup hrdá. Došlo k mému manažerskému selhání, nezachovala jsem dostatečnou ostražitost. Zpětně to již nemohu nijak ovlivnit a vysvětlit se to dá jen velmi těžce. Dražbu připravovala, vedla a příklep udělila exekutorská kandidátka, která ovšem netušila, že společnost je moje. Neměla jsem důvod svým zaměstnancům svěřovat, kde mám majetkovou účast. Na dražbě, která byla řádně inzerována, se sešli lidé, se kterými jsme měli v minulosti potíže a obávali jsme se, že budou chtít uměle snížit cenu. Tak tam přišel manžel a dražil i když se jednalo o zcela transparentní dražbu, stát se to nemělo. Náš postup se nyní prošetřuje na soudu, na komoře i na ministerstvu. Jsem připravena přijmout jejich rozhodnutí. Ale musím zdůraznit, že nedošlo k porušení zákona, nikdo nebyl poškozen, nikomu se nestala žádná újma. Věřitel dostal své peníze a povinná dostala řádnou nájemní smlouvu. Nikdy na ní nebyl činěn nátlak, aby se vystěhovala.

Reportáž také přinesla svědectví, podle kterého bylo manipulováno s cenou.
To je úplný nesmysl. Předposlední podání bylo 730 tisíc. Copak by to někdo normální překonal příhozem na 1,1 milionu? Ostatní dražitelé navíc mohli podat námitky, odvolat se do usnesení o příklepu nebo nabídnout takzvaný předražek. To se nestalo.