Když se začne mluvit o EURO v souvislosti s New Orleansem, většinu z nás napadne, že nemůže jít o nic jiného než o finanční pomoc Evropské unie zdevastované perle amerického Jihu. Pro tisíce příslušníků americké bílé „menšiny“, kteří žijí v neustálém strachu, že budou jednoho dne (vlastní vládou) vyhlazeni, to znamená sepsání tzv. neworleanského protokolu - kodexu amerických pravicových extremistů.
V tomto kontextu není EURO nic jiného než zkratka nové organizace jednoho z lídrů amerických bílých rasistů Davida Dukea. Muže, který by si asi výborně rozuměl s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Před pouhými několika týdny se totiž nechal při „vědeckém“ výletě do Damašku slyšet, že „sionisté okupují Washington, New York, Londýn a mnoho dalších metropolí světa“. Za to si od hostitelů vysloužil v tomto koutě světa pro Američana neslýchanou chválu. Syřanům prý nabídl „nový a velmi pozitivní pohled na průměrného Američana“.
Jenže Duke není žádný průměrný Američan. Není dokonce ani normální americký rasista. Někdejší Velký čaroděj Ku Klux Klanu a louisianský poslanec patří k tomu nejvlivnějšímu a nejnebezpečnějšímu, co může americká ultrapravice nabídnout. Na rozdíl od většiny podobně smýšlejících jedinců (nejen v USA) má totiž dost rozumu na to, aby svoje extremistické názory na veřejnosti zabalil do dvojznačných frází, takže třeba i o knize s názvem Židovská nadřazenost: Mé prozření v židovské otázce může bez uzardění tvrdit, že není antisemitská. Se svými teoriemi ostatně prorazil už i na akademické půdě. Ukrajinská univerzita MAUP mu za práci Sionismus jako forma etnické nadřazenosti dala regulérní doktorát.
Tzv. neworleanský protokol, který díky Dukeovi vznikl pouhého čtvrt roku před úderem hurikánu Katrina, naznačuje směr, kterým by se americká ultrapravice ráda ubírala. Závazky „nulové tolerance násilí“, ukončení řevnivosti mezi jednotlivými skupinami v rámci „bílé nacionalistické“ subkultury a přísně „věcný tón diskusí“ svědčí především o snaze poněkud se zkultivovat.
Společné cíle „záchrany bílé rasy“, nenávist k Židům, černochům a přistěhovalcům jakékoliv barvy pleti ale zůstávají. Americký rasismus je mutuje v cosi „s lidskou tváří“. Mohlo by se zdát, že éra teroristů z Řádu, raketýringu, přepadávání a vražd je nenávratně pryč. Jediný rozdíl je ale v novější a prozatím trochu čistší fasádě.
I třináctiletá „andělská dvojčátka“ Lamb a Lynx Gaedeovy alias Prussian Blue, která se ve folkových písničkách vyznávají z obdivu k Adolfu Hitlerovi, mají totiž stejné ideologické vzory jako vyholení a potetování pořízci s kožených bundách s našitými hákovými kříži.
Zajistit budoucnost bílých dětí
Největším americkým neonacistickým ideologem zůstává „ministr propagandy“ David Lane. Ten prošel většinou významnějších amerických bílých rasistických spolků, Árijskými národy a Ku Klux Klanem počínaje a neonacistickou Národní aliancí a teroristickým Bruder Schweigen (Tiché bratrstvo neboli Řád) konče. Doopravdy se „našel“ ovšem až ve vězení, kde si stále odpykává svých 190 let odnětí svobody.
Lane, autor jednoho z „posvátných“ textů amerických neonacistů - tzv. 14 slov, musí mít z Prussian Blue radost. Obě mladičké árijky jsou jako chodící (a zpívající) reklama na jeho motto „Musíme zajistit existenci našeho lidu a budoucnost bílých dětí“ (v angličtině We must secure the existence of our people and future for white children). Z vězení s nimi čile spolupracuje, což dokládá i jedna ze skladeb na prvním albu Fragment of the Future s názvem Lamb near the Lane. „Tahle píseň je o Davidovi a o tom, čeho se vzdal, aby se postavil a bojoval za svou rasu. Je to náš dobrý přítel a často si s ním voláme,“ vylíčila pozadí vzniku písně děvčata magazínu pro „bílé nacionalisty“ National Vanguard.
Názory, které dívky v rozhovorech pravidelně ventilují, očividně nemohly vzniknout v hlavách třináctiletých školaček. Za každým vyjádřením je cítit dokonalý výplach mozku, o nějž se postarala jejich matka April Gaedeová. Ta je sama doma vyučuje (veřejným školám nevěří) a, jak Lamb s Lynx bez obalu přiznávají, píše s nimi i texty písní. Tedy těch několik málo původních, které Prussian Blue nepřevzaly od vyzkoušených neonacistických kapel jako Screwdriver nebo Rehowa. Za svůj největší „hit“ - píseň Sacrifice (Oběť), který není ničím jiným než ódou na nacistu Rudolfa Hesse a ikony americké ultrapravice Boba Mathewse a Williama Pierce, tak mohou poděkovat právě své angažované matce. April svůj zásadní vliv na dcery ani omylem nepopírá. „Všechny děti hodně přejímají postoje svých rodičů. My jsme bílí nacionalisté a to je samozřejmě součástí našeho života a já se hodlám o tuto část mého života dělit se svými dětmi,“ řekla April Gaedeová televizi ABC.
Už jen název Prussian Blue (Pruská modř) je víc než lehce kontroverzní. Odkazuje na údajně pruský původ pěveckého dua, jejich modré oči, ale hlavně na zbytkovou barvu po Cyklonu-B, která zůstávala v nacistických plynových komorách, kde byly povražděny miliony Židů. „Myslíme si, že to může lidi přimět, aby začali přemýšlet o některých nepřesnostech mýtu o holocaustu,“ odhalila Lamb ultrapravicovému věstníku National Vanguard hlavní význam názvu Prussian Blue.
Lamb s Lynx jsou pro americkou extrémní pravici požehnáním a v současnosti jednoznačně největším hitem. Poptávka po jejich vystoupeních je enormní. Jako „předskokany“ před svými plamennými projevy je začal používat už i David Duke. Neobejde se bez nich žádná větší akce Árijských národů a Národní aliance je už v podstatě adoptovala. Právě Prussian Blue byly loni v září velkou hvězdou ultrapravicového festivalu Folk the System 2004. Jako lákadlo je používá už zmiňovaný National Vanguard a popírači holocaustu z Institute for Historical Review.
S rostoucí popularitou u „bílých nacionalistů“ se však přece jen pomalu zavírají vrátka na „mainstreamové“ akce. Poté, co si za velké mediální pozornosti Prussian Blue vymínily, že jejich pomoc pro oběti hurikánu Katrina dostanou jen bílí, vyškrtli je pořadatelé (po protestech části místních obyvatel) ze seznamu účinkujících na trhu v jejich rodném městě. V tu chvíli dospěla matka April k zásadnímu rozhodnutí. Kalifornský Bakersfield není pro její árijskou rodinu dost bílý. Prodala dům a začala hledat na americkém severozápadě „ryze bílou“ komunitu, o které sní všichni američtí neonacisté.
