LN Jak jste se vlastně dostal k astronomii? Prý jste byl dobrý v matematice, proč jste se nestal třeba bankéřem?
Shodou okolností jsem o studiu ekonomie uvažoval. Nejdřív jsem vystudoval matematiku, protože jazyky mi moc nešly. Pak jsem se rozhodoval mezi ekonomií a astrofyzikou. Naštěstí to byla doba, kdy se v astronomii začaly dít vzrušující věci - první důkazy o Velkém třesku, o existenci černých děr. Takže jsem se nakonec rozhodl pro astrofyziku.
LN Navštívil jste už Valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 1967. Jak na ně vzpomínáte?
Pro mě osobně to bylo velice důležité setkání, protože to byla vůbec první mezinárodní konference, které jsem se zúčastnil. Tehdy jsem ještě studoval a byla to pro mě úžasná příležitost setkat se s astronomy z Československa a dokonce z Moskvy, kde působili špičkoví odborníci. Nemohli cestovat na Západ, ale do Prahy přijeli. Z toho důvodu to bylo pamětihodné setkání.
LN Od 70. let jste zval kolegy z východního bloku včetně Československa do Cambridge, hodně jste jim pomáhal. Co vás k tomu motivovalo?
Nemyslím si, že bych to dělal ve zvlášť velkém měřítku... ale výzkum, který v té době probíhal ve východní Evropě, byl extrémně dobrý - především v oblasti kosmologie a relativity. Takže i pro nás bylo důležité dát vědcům z Východu příležitost být víc v kontaktu s tím, co se dělo ve zbytku světa.
LN Máte titul britského královského astronoma. Je to především čestná funkce, ale přesto -jsou s ní spojena nějaká privilegia či povinnosti?
Ne, žádná privilegia, žádné povinnosti. Kdysi to býval titul ředitele Greenwichské observatoře. Ta se někdy před padesáti lety změnila v muzeum, když se začaly stavět hvězdárny v lepších klimatických podmínkách, než panují v Londýně. Od té doby je to opravdu jen formální pocta.
LN Patřil jste mezi první vědce, kteří předpověděli, že se ve středu většiny galaxií nacházejí masivní černé díry. Tahle teorie byla přijímána dost skepticky, ale pozdější pozorování dokázala, že jste měl pravdu. Jaký to je pocit? Cítil jste zadostiučinění?
Vlastně jsem nebyl úplně první. Pár lidí přede mnou - především můj kolega Donald Lyndon-Bell, Zeldovič, Novikov i další už vyslovili stejnou myšlenku přede mnou. Ale i já jsem na tomto tématu pracoval a pochopitelně mě těší, že se opravdu ukázalo, že velké černé díry ve středu galaxií jsou tak časté, jak jsme předpokládali.
LN Nyní pro změnu předpovídáte, že naši civilizaci postihne do sta let katastrofa. Doufáte, že se i tentokrát ukáže, že jste měl pravdu?
Je pravda, že jsem v knize Naše poslední století napsal, že existuje padesátiprocentní pravděpodobnost, že naši civilizaci potká do roku 2100 poměrně vážná katastrofa. A řada mých kolegů si myslí, že to není přehnaně pesimistický odhad. Pochopitelně doufám, že se tentokrát mýlím. Ale jak to dopadne, záleží především na tom, zda lidé spojí své síly a začnou se lépe starat o životní prostředí - to je asi největší výzva -a zda budou uvážlivě zacházet s novými technologiemi, které zatím ani neexistují.
LN Opravdu si myslíte, že šance na konec naší civilizace je 50:50, nebo to byl spíš marketingový trik pro prodej zmíněné knihy?
Ne, myslím to naprosto vážně. Je padesátiprocentní šance, že se stane něco stejně katastrofálního jako třeba světová jaderná válka. Něco, co bude pro naši civilizaci hodně smutné. Při pohledu na světové velmoci si opravdu myslím, že v příštích padesáti až sto letech taková válka hrozí.
LN Často pobýváte v USA. Co byste řekl o vztahu evropských a amerických vědců? Panuje mezi nimi velká rivalita?
Řekl bych, že je to podobné jako ve všech ostatních zemích. Mezi astronomy je rivalita, ale zároveň i hodně spolupracují. Do jisté míry musejí, protože využívají nákladná zařízení. Ale za těch třicet let, co se zabývám vědou, se změnila jedna důležitá věc: evropská vědecká komunita je teď mnohem silnější a mnohem víc navzájem spolupracuje. Já jsem mnoho svých vrstevníků z Evropy poznal za oceánem, protože jsme tam všichni působili na postgraduálním studiu. Dnes je to jinak, studenti cestují z jedné evropské země do jiné, už tolik nevzhlížejí k Americe. Myslím si, že to je užitečný vývoj, protože Evropa je intelektuální velmoc a musíme být soběstační.
LN Ptám se proto, že například Evropská jižní observatoř plánuje stavbu obřího dalekohledu a netají se tím, že ho chce mít větší, než jaký chystají Američané. Nebylo by lepší se spojit a za společné peníze postavit ještě větší a lepší zařízení?
To si nemyslím. Možná je lepší mít dvě nebo tři hodně velké observatoře, než jednu extrémně obrovskou, aspoň pokud jde o pozemská zařízení. Je pravda, že projekty vesmírných dalekohledů jsou mnohem dražší, proto se na nich společně podílí evropská i americká kosmická agentura.
LN Často mluvíte o kolonizaci vesmíru. Ale zatím jsme rádi, když se bez problému dostaneme na oběžnou dráhu kolem Země. Jak realistické jsou vaše vize osidlování jiných planet a v jakém časovém horizontu?
Zase tak často o tom nemluvím, protože si myslím, že je šílené myslet si, že řešení našich pozemských problémů najdeme mimo naši planetu. Svoje problémy si musíme vyřešit tady na Zemi. Doufám, že jednoho dne budou lidé létat do vesmíru, žít tam a vypraví se i na Mars, řekněme za padesát let. Ale nemyslím si, že k tomu vede přístup, který všichni převzali od Spojených států a snaží se ho napodobit. Zatím je létání do kosmu příliš drahé a riskantní, takže musíme počkat, až se technologie zlevní a až se tyhle aktivity budou financovat ze soukromých zdrojů. Musíme ale počítat s tím, že lidé, kteří budou létat do vesmíru, budou vždycky spíš dobrodruzi ochotní přijmout vysoké riziko, asi jako dnešní závodníci Formule 1. A někteří z nich dostanou jen jednosměrnou jízdenku, zpátky se už nevrátí. Jako vědec a prakticky založený člověk bych létání do vesmíru nepodporoval, ale jako lidská bytost doufám, že lidé do vesmíru budou létat a osidlovat jiné planety.
LN Takže současné kosmické programy s lidskými posádkami nepodporujete?
Přesně tak. V krátkodobém měřítku si myslím, že Evropa by se měla soustředit na vědecké projekty bezpilotních kosmických misí. V oborech, jako je astronomie a částicová fyzika, jsme podle mého názoru už dnes lepší než Američané. A máme šanci je předběhnout i v průzkumu vesmíru, protože oni teď zbytečně utrácejí většinu peněz za posílání lidí na oběžnou dráhu. Pokud se Evropská kosmická agentura soustředí na malé projekty bez astronautů, můžeme se stát světovou velmocí v tak vzrušujících oborech, jako je výzkum vesmíru, robotika a miniaturizace.
LN Jak podle vás astronomii vnímá široká veřejnost? Utrácí se spousta peněz za pozorování oblohy, třeba medicína je pro běžného člověka asi užitečnější...
Astronomii neděláme proto, aby byla užitečná. Je důležitou součástí vědy a lidského poznání, díky astronomii pozorujeme extrémní podmínky, jakým bychom se nemohli v pozemských laboratořích ani přiblížit. Až se bude psát historie tohoto století, myslím si, že jedna z nejpozitivnějších kapitol bude o tom, co jsme se dozvěděli o vesmíru. A bude to nejméně stejně vzrušující kapitola jako ty předchozí, které sahají až ke Keplerovi a Koperníkovi. I jejich poznatky nám umožnily změnit pohled na lidstvo jako takové, začít vnímat sami sebe jinak.
LN Jako kosmolog se zabýváte vznikem vesmíru. Je teorie Velkého třesku dnes už všeobecně uznávaná, nebo jsou pořád ve hře i jiné možnosti?
Řekl bych, že je dnes všeobecně přijímáno, že všechno, co ve vesmíru pozorujeme, vzniklo z velice horkého a hustého stavu. Umíme už vysledovat historii našeho vesmíru až do první milisekundy. Když ale uvažujeme o tom, co se dělo ještě předtím, během té první milisekundy po Velkém třesku, tam už panuje nejistota, protože jde o extrémní fyziku, kterou nemůžeme ověřit v laboratoři. Takže v historii této první fáze vesmíru máme ještě co objevovat. Známe vývoj vesmíru od první milisekundy po třináct miliard let, ale co se stalo úplně na začátku, to je zatím záhadou.
LN Podporujete myšlenku existence více vesmírů. Pokud by byla pravdivá, mohli bychom ostatní vesmíry někdy spatřit?
Nemohli bychom je pozorovat přímo, ale mohli bychom získat důkazy o jejich existenci. Máme teorii Velkého třesku a právě až odhalíme, co se dělo v úplně prvním okamžiku, získáme snad také odpověď na to, zda byl Velký třesk jenom jeden, nebo jich mohlo být víc a vzniklo z nich víc vesmírů. Ale i kdyby se ukázalo, že jich je hodně, zůstane další otázka - zda jsou kopiemi našeho vesmíru, nebo v nich panují úplně jiné fyzikální zákony.
