Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Tradiční rodina již přes sto let neexistuje. Není to ale špatně, říká socioložka

Česko

  18:51
PRAHA - Otec, matka, dvě tři děti. Taková je představa klasické rodiny, která se objevuje už ve školních čítankách. Jenže tenhle model už dávno nefunguje – dobrých sto let – a bojovat proti změnám ve jménu zachování „tradiční rodiny“ je podle socioložky Hany Maříkové nesmysl.
Nukleární rodina - ilustrační foto

Nukleární rodina - ilustrační foto foto: Shutterstock

Naše představy o ideálu mají ke každodenní realitě dost daleko. „Lidé stále hledají nové cesty, jak si uspořádat svůj prostor soukromí a intimity, aby jim vyhovoval,“ říká vědkyně, která působí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR a věnuje se sociologii rodiny.

LN: Nedávno Český statistický úřad zveřejnil aktuální data, podle kterých se téměř polovina dětí rodí neprovdaným matkám. Zhruba půlka manželství končí rozvodem a ve dvou třetinách případů se to týká rodin s nezletilými dětmi. Znamená to, že rodina je v krizi?

Nikoliv, pouze to ukazuje na to, jak je rodina jako instituce proměnlivá – stejně jako okolní společnost. Česká společnost, alespoň jak ukazují výzkumy, má většinově představu, že rodinu tvoří matka, otec a jejich děti, ale každodenní zkušenost ukazuje, že rodina může mít mnohem více podob a že různé modely soužití jsou stále častější.

Ústavní soud otevřel registrovaným partnerům cestu k individuální adopci

Určitě neplatí, že pouze dva heterosexuální dospělí, kteří spolu uzavřeli manželství a mají spolu biologicky vlastní děti, mohou tvořit rodinu. A jak ukazují zmíněná data, společným jmenovatelem rodin jsou děti, ale jak konkrétně už vypadá rodinné uspořádání, je velmi různorodé. Manželství už není podmínkou pro založení rodiny, často svatba přichází až po narození prvního dítěte, pokud vůbec. Ne vždy jsou v rodině přítomni oba biologičtí rodiče, může jít o rodinu s jedním rodičem a dítětem či dětmi, rodiče nemusejí být nutně opačného pohlaví a heterosexuální orientace.

Dnes více než kdy v minulosti existují takzvané znovusložené rodiny s biologickými i nebiologickými rodiči a sourozenci z různých vztahů rodičů. Stále se objevuje i vícegenerační soužití, byť není tak časté jako kdysi. V Česku ovšem rovněž nalezneme rodiny, jejichž členové pocházejí z odlišného kulturního, národnostního i náboženského prostředí. Existuje také něco, co lze nazvat zvolenou rodinou.

LN: To je rodina, kterou si vybíráme, aniž by nás k ní vázaly příbuzenské vztahy?

Ano. Lidé neustále hledají nové cesty, jak uspořádat prostor svého soukromého života, aby jim vyhovoval. Soudobá rodina má více než kdy v minulosti podobu volby, což se odráží i ve zvolených rodinách, kde si blízké, své příbuzné, „vybíráme“ podle citové blízkosti, vzájemného porozumění i vzájemné pomoci, což nebývá nutně založeno na biologické spřízněnosti.

Podstatné v tomto případě je vědomí jakési sociální spřízněnosti, vzájemnosti, oboustranchápané odpovědnosti a důležitosti jednoho pro druhého. Tyto rodiny často fungují v gay a lesbické komunitě, kdy lidé nenacházejí porozumění ve své původní biologické rodině. Mohou ale vzniknout také tak, že se blízkým člověkem stane „adoptivní“ babička nebo třeba soused či sousedka, s nimiž sdílíme svůj život.

Rodiny dneška se určitě hodně liší od podoby rodiny, ve které žili a kterou zažívali naši prarodiče, nebo dokonce generace ještě starší. Není náhoda, že anglický sociolog Anthony Giddens rodinu označil za skořápkovou instituci. Pojem, obal sice zůstal stejný, ale její obsah se značně proměnil.

LN: Je to špatně?

Spíše to vypovídá o tom, že máme idealizovanou představu o tom, jak „klasická“ rodina funguje. Rodina totiž není vždy „klidným přístavem“ a bezpečným místem pro své členy. Aniž bych chtěla zpochybňovat pozitivní zkušenost mnohých lidí s rodinou, nelze odhlédnout od skutečnosti, že rodina bývá i místem, kde se uplatňuje moc, kde dochází k manipulaci a používá se otevřeně i skrytě násilí. Takže rodina ke všem svým členům není nutně „přátelská“ ani pro ně není vždy bezpečná. Dokladem toho jsou případy domácího násilí, které je stále ještě častější ze strany mužů vůči ženám nebo rodičů vůči dětem.

Časem může vzniknout takové neporozumění mezi partnery, které už není možné ustát, a rodina se stane místem k nežití. Pak je lepší, když její členové dokáží vytvořit jiné uskupení, v němž vybudují lepší zázemí pro děti i pro sebe samotné.

LN: Dnes často zaznívá, že je potřeba chránit a podporovat tradiční rodinu. Co se tím myslí?

Problém je, že z pohledu sociálních věd tradiční rodina už více než sto let neexistuje. Laický význam tohoto pojmu se blíží spíše synonymu pro takzvanou nukleární rodinu, tedy rodinu s otcem, matkou a jejich dětmi, a tento typ rodiny se zformoval v určité fázi modernity v rámci střední třídy.

Manželské krize i nefunkční vztahy. Švédové žijí single, chybí byty

Historicky se nicméně pojem tradiční rodina váže k období před nástupem kapitalismu a moderní společnosti. Tato tradiční rodina byla hodně hierarchizovaná a pevně mocensky svázaná, kdy muž – hlava rodiny – rozhodoval prakticky o všem. Toto uspořádání by se dnes mnohým z nás nelíbilo. Ale nemělo by se nám líbit ani to, kdy otec je živitelem rodiny a matka pečovatelkou a hospodyní, navíc uvězněnou doma, zcela finančně a emočně závislou na manželovi, jak je tomu v nukleárním typu rodiny. To totiž také odporuje duchu modernity, která měla vytvořit ekonomicky svobodného a nezávislého jedince – a tím žena v tomto typu svazku rozhodně nebyla a není.

Názory, že je to žena, kdo se má starat o děti a domácnost, a muž má být ten, kdo rodinu finančně zajistí, ale nejsou nijak neobvyklé ani dnes. V určitém období života tento model u nás realizuje většina lidí, a to tehdy, když jsou v rodině malé děti a žena je na rodičovské „dovolené“, často i vícekrát za sebou. Není ale náhodou, že je nejvyšší rozvodovost zhruba šest let po svatbě, což odpovídá období, kdy se žena po skončení rodičovské vrací do zaměstnání. Neshody mezi partnery však přicházejí dříve spolu s určitým neporozuměním, ekonomickou i finanční závislostí ženy na muži a také stresem spojeným s materiální nejistotou.

LN: Nehraje v tom určitou roli také to, že když se žena, která několik let pečovala o rodinu a domácnost, vrátí do práce, muž ztratí určitý komfort?

Po letech, kdy měl muž takřka kompletní zázemí, je náročné tento model měnit. Ukazuje se to i na datech, která máme k dispozici. Než spolu mladí lidé začnou žít, věnují domácím pracím zhruba stejné množství času. Není to zcela vyrovnané, ale rozdíly mezi muži a ženami jsou minimální. Jakmile se ale narodí dítě, radikálně se to mění v neprospěch žen a tento nepoměr zůstává prakticky až do důchodového věku partnerů. Jistou změnou je právě návrat žen do zaměstnání, ale ne v tom smyslu, že by se muži zapojovali do péče o rodinu a domácnost více. Spíš ženy některým činnostem nevěnují tolik času či je nahrazují tak, že si objednávají profesionální služby. Jednoduše není v jejich silách zvládat vždy naplno pracovní nasazení a péči o rodinu i domácnost.

LN: Mění se v tomhle ohledu česká společnost?

Ano i ne. Je pravda, že většinový model vypadá takto, ale to neznamená, že by nedocházelo ke změnám. Když v čase hodnotíme, co si lidé myslí o tom, co by měli v životě dělat muži a co ženy, vidíme posun. Očekávání životních rolí mužů a žen se sobě přibližuje a stále častěji lidé uznávají, že ženy mají právo na seberealizaci i na to, aby byly veřejné činné.

Pokud se ale podíváme na postoje české společnosti ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi, vidíme rozdíl. U nás a také v dalších středoevropských a východoevropských zemích je více akceptovatelný model, v němž muž má být živitel a žena pečovatelka.

LN: Co když ale tento model někomu nevyhovuje?

Takoví lidé existují, ale často nevidí jiné možnosti, respektive nemají podmínky pro to, aby realizovali jiný než konvenční model rodinného uspořádání. V Česku bohužel nejsou většinově rozšířené flexibilní formy práce, a pokud se objeví, pak pouze pro matky, nikoliv pro otce. Ani u nás nefunguje střídání rodičů na rodičovské „dovolené“, byť je formálně možné. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, nestačí jen mužům nabídnout, aby trávili čas se svými dětmi na rodičovské „dovolené“, je třeba přijmout i další opatření.

Navíc rodičovský příspěvek je plošnou dávkou, která není nijak vztažena k výši předchozího příjmu. Pokud se muž rozhodne odejít na rodičovskou, musí překonat spoustu praktických překážek – obdobně jako žena. Navíc musí ale překonávat i zcela specifické překážky, které souvisejí s kulturní normou péče i s kulturou organizačního prostředí zaměstnavatelských organizací.

LN: Jsou finance jediným důvodem, proč dlouhodobě tvoří ženy 98 procent rodičů na rodičovské dovolené?

Pokud žena vydělává více než její partner, je to pro společnost legitimní důvod k tomu, aby byl na rodičovské muž. Společensky přijatelným důvodem je také to, že muž je bez zaměstnání, a to zejména v oblastech s vysokou nezaměstnaností, jako je severní Morava nebo severní Čechy. Je ale otázkou, jestli toto není spíše vynucená než svobodná volba.

Když jsme zkoumali, jací muži odcházejí na rodičovskou, ukázalo se, že se často jedná o muže z uměleckých profesí, ale také učitele, kteří se nemusejí bát o své pracovní místo, protože mužů ve školství je stále nedostatek, nebo také muži pracující v sociálních službách. Naopak u více maskulinních oborů, jako jsou například technické profese či manažerské pozice, se ukázalo, že se pro muže „nehodí“, aby šli na rodičovskou „dovolenou“, protože by to jejich kolegové ani vedení nepochopili.

Muži na rodičovské jsou také bráni jako svého druhu hrdinové, když zvládají pro ně„nepřirozenou“ péči o děti... Pokud jsou muži v pečovatelské roli vzácní, objevuje se tendence oceňovat je za něco, co je pro ženy každodenní nutností, až přespříliš. Reakce okolí na rodinu, kde je muž na rodičovské „dovolené“, zatímco žena je v zaměstnání, jsou dvojí. Muž je obdivován, a to zejména ostatními ženami, se kterými se setkává ve svém okolí, zatímco pracující žena je odsuzována jako „krkavčí matka“, protože opustila své dítě. Data také ukazují, že i když je muž hlavním pečovatelem, na ženu po návratu ze zaměstnání zpravidla čeká druhá směna v podobě domácích prací.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...