Na otázku, kdy se pro snímek zastaví, odpověděla: až bude po všem. Jenže snímek si nikdy nevyzvedla. Kdo je dívka na fotografii, zjistily až děti ze Základní školy ve Velkém Beranově. Studenti základních a středních škol budou v pondělí mluvit o svém pátrání po židovských osudech. Projekt trvá již deset let.
Osud Helenky Böhmové by zřejmě zůstal zapomenutý nebýt fotografa Viléma Frendla. Čtyřiadevadesátiletý fotograf Vilém Frendl třídil v roce 2005 svůj archiv a pod rukama se vynořila fotka krásné židovské dívky, jejíž jméno již dávno zapomněl. Fotografii z roku 1942 si neznámá kráska zaplatila, nechala si ji nazvětšovat, ale nikdy si pro ni nepřišla. Frendl se rozhodl, že i po letech přece musí existovat někdo, kdo dívku pozná a komu by snímek mohl předat. Sepsal výzvu do regionálních novin a doufal, že se mu někdo ozve. Reakce se však nedočkal.
INFOGRAFIKA: Klikněte pro zvětšení
Uplynuly čtyři roky a učitelka Jaroslava Zadražilová ve Velkém Beranově zadala svým žákům, aby se pokusili najít stopy židovských sousedů ve svém okolí. Téma židovství ji zajímalo dlouhodobě, a proto si řekla, že právě pátrání může dětem přiblížit konkrétní osudy.
Přímo v Beranově nikoho neobjevili, záznamy se poztrácely a dlouho nebyla žádná stopa, které by se mohli chytnout. Podařilo se najít jen jednu pamětnici válečných časů, paní Vlastu Oranou. Nejdříve se zdálo, že ani zde nepochodí. Neměla žádné zajímavé vzpomínky na židovskou komunitu v Beranově.
Jediné, na co si vzpomněla, že před lety zahlédla v regionálních novinách snímek bývalé židovské spolužačky Helenky Böhmové. A to byla právě výzva fotografa Frendla. Skládačka do sebe dokonale zapadla.
Seděly spolu v lavici
Najednou měla fotografie jméno a postupně získávala také konkrétní příběh. Děti v jihlavském archivu zjistily, že Helenka žila s rodiči a bratrem v Jihlavě. Její rodiče vlastnili firmu na výrobu koženého zboží. Když přišla válka, museli se Böhmovi vystěhovat z noblesního bytu v činžovním domě a veškerý majetek odevzdat Němcům. Přestěhovali se do Žďáru nad Sázavou.
Odtamtud už vedla přímá cesta do terezínského ghetta a následně do Lublinu, kde osud Helenky a její rodiny končí v plynové komoře. Pár měsíců po focení v ateliéru Vilému Frendla.
Paní Oraná studentům vyprávěla, že se s Helenkou potkala, když obě studovaly vyšší dívčí školu v Jihlavě. Helenka na školu přestoupila, když ji z rasových důvodů vyloučili z gymnázia. Obě dívky seděly v jedné lavici, ale moc se nekamarádily. Helenka byla totiž dost zamlklá a s nikým se příliš přátelit nechtěla. Pak už o ní paní Oraná nikdy neslyšela. Až v roce 2009, kdy u dveří zazvonila skupinka zvědavých dětí a zeptala se jí na židovské přátele.
