Günter Grass a Pavel Kohout - ještě přátelé?

Zajímavému osudu neunikly dvě významné postavy evropské literatury 20. století. Nositel Nobelovy ceny, Němec Grass, nedávno oloupal svou cibuli a neubránil se slzám doznání. Službou u Waffen-SS připomněl tzv. německý problém. Není jediný, kdo podlehl svodům totalitní ideologie. Jeho krajan, jeden z největších filosofů dějin, Martin Heidegger rovněž patřil k oné skupině veledůležitých mužů a žen, kteří selhali. I u nás mnozí intelektuálové ztělesnili svým osudem dějiny vlasti. Pavel Kohout se za svého mládí až příliš nekriticky stavěl ke stalinistickým počátkům komunismu v ČSR. Shodou okolností je jen o rok starší než Grass a oba se dobře znají. Nepřehlédnutelný rozdíl je v tom, že zatímco Kohout hříchy mládí nikdy netajil a sympaticky se k nim hlásil, Gras s je poodhalil až po více než šedesáti letech. Jejich životní dráhy jsou naopak totožné ve snaze opravit si reputaci skutky, na než mohou být po zásluze hrdí, a které napomohly i rozvoji demokracie. Bývalý disident Kohout spolu s tvůrcem poválečného humanistického Německa Grassem nezůstanou svým dílem nikdy zapomenuti. Nabízí se však otázka, jestli přátelství může překonat naprosto opačné konce barikády ve válce, která spisovatele poznamenala na celý život.