Když 30. března Richard Dvořák protínal cíl závěrečného dvanáctimílového pochodu v plné polní, ani si v ten moment neuvědomoval, jakého historického úspěchu dosáhl. Zaplavila jej spokojenost, upřímná radost, že čtrnáctidenní náročnou výzvu plnou vojenských a zdravotnických úkolů má zdárně za sebou. Jako první Čech vůbec. Odměnou mu je jeden z nejprestižnějších odbornostních odznaků americké armády.
nrtm. Richard Dvořák
|
„Jsem za něj rád, ale nevypovídá o tom, jak dobrý jste zdravotník,“ říká výsadkář. Mnohem více si váží, že podobné akce mohl být součástí. „Pobývat tam, stát se členem americké čety, vidět tu neuvěřitelnou logistiku, kterou mají, pro mě byla cenná zkušenost.“
Kurz vedoucí k zisku Expert Field Medical Badge (EFMB) se poprvé uskutečnil již před více než 50 lety. Původně byl určen pouze příslušníkům americké armády, minulý rok se ovšem otevřel i spojeneckým vojskům NATO a zavítal do Evropy. Naposledy, v druhé polovině letošního března, se více než dvě stovky vojáků sjely do německého městečka Grafenwöhr, vzdáleného necelých 50 kilometrů od českých hranic.
Během dvoutýdenního zápolení, rozděleného do dvou bloků, museli vojáci postupně prokazovat své schopnosti ve čtyřech základních kategoriích – běžných armádních dovednostech, péči o zraněné, jejich následné evakuaci a komunikaci (například skládání radiostanice).
  |
Na první pohled nic, co by zkušeného vojáka mělo zaskočit. V úvodním, takzvaně standardizačním týdnu si navíc účastníci jednotlivé úkoly s rozhodčími prošli, aby věděli, jak je správně plnit. Důvod? Aby všichni měli rovnocenné podmínky, neboť postupy americké armády a těch evropských nemusí být stejné.
Richard Dvořák (druhý zprava) při předávání diplomu.
„Že přesně víte, jak dráha vypadá, co po vás chtějí, jak má vše do detailu proběhnout a znáte hodnotící archy, podle nichž rozhodčí rozhodují, je ale paradoxně asi to nejtěžší. Je totiž nesmírně náročné udržet dva týdny stoprocentní pozornost,“ líčí Dvořák, který do armády vstoupil před šesti lety. „Je třeba se perfektně naučit, co po vás chtějí, a pak to prodat.“
Ve druhém, testovacím týdnu už se jelo naostro. Na každý úkol byl neúprosný časový limit zhruba 90 minut. Kdo splnil, šel dál. Jednotliví účastníci odpadávali den pod dni. Největšímu počtu z nich vystavila stopku pozemní navigace, která probíhala přes den i v noci. „Byla nesmyslně těžká, vyřadila polovinu kandidátů,“ popisuje Dvořák.
Richard Dvořák se stal prvním Čechem, který odznak EFMB získal.
O odznak EFMB letos usilovalo 215 uchazečů z 11 zemí. Drtivou většinu z nich tvořili Američané, Evropanů do Bavorska dorazilo 34, mimo Česka také z Německa, Itálie, Chorvatska, Velké Británie, Albánie, Makedonie, Litvy, Norska a Dánska. Úspěšně cvičení absolvovalo 64 vojáků, z toho 16 ze „starého kontinentu“.
„Cizinci mají větší úspěšnost díky možnosti předvýběru. Nechtějí si udělat ostudu, tak posílají ty nejlepší, kteří mají vysoké znalosti,“ říká Ivo Zelinka, zástupce velitele chrudimského praporu. V USA přitom kurz dokončí obvykle pouhých 17 procent vojáků.
O to více může českou armádu těšit, že její úspěšnost při historicky první účasti přesáhla 66 procent. Do Grafenwöhru totiž mohla vyslat dohromady tři lidi – rozhodla se pro dva muže a jednu ženu. Kromě Dvořáka do finiše závěrečného pochodu došel i nadrotmistr Lukáš Slejška ze 74. lehkého motorizovaného praporu Bučovice. Oficiální americká databáze však uvádí jako prvního Čecha právě výsadkáře.
Richard Dvořák v cíli vítá druhého Čecha, který cvičení dokončil, Lukáše Slejška ze 74. lehkého motorizovaného praporu Bučovice.
„Cílená příprava přitom neprobíhala žádná,“ říká rodák ze Šternberku. Zatímco američtí vojáci se na kurz přímo specializují, Dvořák ve vstupním dotazníku na otázky, jestli se věnoval přípavě, a kolik času jí případně dal, zaškrtával pouze okénka s nápisem „no“ neboli „ne“. „V zásadě je to dobrá zpráva. Pokud se voják musí na splnění odznaku připravovat, znamená to, že ty dovednosti nemá,“ hodnotí s úsměvem zástupce velitele Zelinka.
Podle něj takové ocenění nejen zvyšuje prestiž dotyčného, ale zároveň může pomoct při navazování další spolupráce se spojeneckými jednotkami. „Obzvláště těm, kteří jsou na východ od bývalé železné opony. Američané chtějí spolupracovat se spojenci, kteří jsou na kvalitativně dobré úrovni. Mít odznak na uniformě něco znamená. Uvidí-li ho, nemusí se strachovat, jestli ten člověk něco umí, nebo ne.“
