MFF Karlovy Vary3. – 11. července. Všechny uvedené snímky se na festivalu promítají opakovaně, aby měli návštěvníci možnost během kterýchkoli tří dnů vychytat cokoli ze sekce (celkem se odehraje 24 projekcí). Hlavním stanem hudebního filmu zůstává příjemně neokázalá off-scéna Divadla Husovka. Dramaturgem sekce je Pavel Klusák.
|
Portrét legendární newyorské hudebnice, výtvarnice a básnířky Patti Smith: Sen o životě (Patti Smith: Dream of Life) vznikal jedenáct let. Režisér Steve Sebring říká: „Nikdo nemá jen jednu tvář. Vím o sobě, že nejsem jen módní fotograf. A tenhle film je pro mě o tom, kým vším je Patti Smith.“ Mezinárodní premiéru si hned v první večer festivalu odbyly slovenské celovečerní Momentky – portrét předčasně zemřelého rockového básníka Deža Ursinyho, skládaný z výpovědí Mariána Vargy, Jara Filipa či Andreje Šebana.
Divokým nočním titulem je letos Justice: Křížem krážem vesmírem (A Cross the Universe), požitkářská crazy jízda napříč Amerikou, trochu koncertní film a hodně čirá radost z mystifikace. Krmení veverek psychofarmaky a impulsivní svatba v Las Vegas, anyone? Jedním z režisérů je chytrý vyvolavač trendů So Me, autor klipů pro Kanye Westa a vesmírné jezdce Justice.
Kolem hroucení hudebního průmyslu se točí především pátračská road movie Než hudba zahyne (Before The Music Dies). Dvojice přátel tu cestuje po USA a ptá se, proč musí být mainstream tak jednotvárný a zda mají korporace dost moci, aby umlčely pokrok. Potkává se s hvězdami (Erykah Badu, Elvis Costello, Calexico, Branford Marsalis), ale i pouličními muzikanty. Film vysílá, jak praví autoři, „signály slibné budoucnosti“.
Za road movie s ostrými serpentinami lze pokládat film, jehož svéhlavost má v sobě něco z godardovské nové vlny či vizí českého dokumentaristy Karla Vachka. Snímek Nesliboval jsem vám procházku růžovou zahradou (I Never Promised You A Rose Garden) se celý odehrává v bytě filozofa hudby a kritika Davida Toopa, byvšího ambientního spoluhráče Briana Ena. Toop přistoupil na filmařskou výzvu: pouštěj desky a komentuj je, dokud ti nedojdou síly. Vznikl tak jemný film o posluchačské vášni, nekonečné síti hudebních souvislostí, o spásné kuráži vykládat si umění po svém.
Výklad po svém nabízí i kolekce digitálních her s barvou a zvukem Variace v barevném poli (Colorfield Variations): vznikla ve Washingtonu a je multimediální poctou matně zářivým plátnům malíře Marka Rothka. Přispěli členové skupiny Throbbing Gristle, Frank Bretschneider, Tina Frank či Sawako, kurátorem celku je Richard Chartier. Před příchodem do sálu netřeba aplikovat povzbuzující látky, ty barvy v pohybu jsou psychedelické samy o sobě až až.
| 'Monsieur Blogotéka' Vincent Moon |
|
Výsadní postavení v sekci 2009: Hudební odysea má filmař, kterého není těžké pokládat za největší eso mezi dnešními hudebními dokumentaristy. Francouze Vincenta Moona proslavil server La Blogothéque, kam důsledně – a pro někoho nepochopitelně – ukládá celé své dílo, dnes už přes devadesát hudebních dokumentů. Ale pozor, tyhle si jen tak s něčím nespletete. Vincentova metoda má prostá pravidla jako třeba manifest Dogma 95, jenže má i hravost Michela Gondryho. Moon natáčí naživo písničky dnešních nezávislých kapel, ale nikdy ne na koncertě. Evropské i americké muzikanty zachycuje v zákulisí, doma, v hospodě po zavíračce i před. Hraje se v parcích, vleže v posteli (St. Vincent), ba i ve frontě na vlastní koncert (The Kooks): Moon prostě důvtipně snímá hudbu z piedestalu velké scény a vede ji zpátky do všedního světa. Moonovy záběry šperkují celovečerní adrenalinový dokument o současných britských festivalech All Tomorrow´s Parties (incl. Nick Cave & Grinderman, Portishead, Sonic Youth, Animal Collective, Battles, Fuck Buttons a dalších 30 položek). Speciálně pro Vary sestavil „monsieur Blogotéka“ své neuvěřitelné „the best of“ s Arcade Fire, Sigur Rós, Grizzly Bear, Bon Iver, Man Man, Fleet Foxes či The Kooks, kterým doplňujeme světovou premiéru jeho filmu o českých improvizátorech Ireně a Vojtěchu Havlových. Společné pásmo má název Malé modré nic (Little Blue Nothing). |
