Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Iráčtí islamisté? Nomádi džihádu, kteří vládnou terorem, říká arabista

Svět

  11:00
Válka v Iráku ukovala z tamních džihádistů nelítostné bojovníky, kteří oblastem, jež kontrolují, vládnou prostřednictvím bezohledného teroru. Státní hranice pro ně nemají žádný význam: se stejnou vervou útočí jak na iráckou vládu, tak na režim Bašára Asada v sousední Sýrii, bojují však i se svými "kolegy" z al-Káidy, upozorňuje v rozhovoru pro Lidovky.cz arabista Jan Čuřík.

Ozbrojení útočníci v Iráku (ilustrační fotografie). foto: ČTK

Lidovky.cz: Ovládnutí měst Fallúdža a Ramádí džihádisty předcházel kontroverzní krok irácké vlády, která 30. prosince srovnala se zemí sunnitský protestní tábor v Ramádí. Proč se sunnité z provincie Anbár bouří?
Abychom pochopili, co se dnes v Anbáru děje, nemůžeme se vyhnout krátkému exkurzu do historie. Ještě za vlády Saddáma Husajna hrála provincie provincie Anbár, především pak město Fallúdža a silnice vedoucí přes něj do Jordánska, klíčovou roli v udržování Saddámova režimu vystaveného mezinárodním sankcím. Jde o sunnitskou provincii, v tehdejších podmínkách embargovaného Iráku protežovanou na úkor demograficky silnějších provincií ší´itských. Místní lidé, jak chudí, tak bohatí, dokázali na přelomu tisíciletí, tedy těsně před americkým vpádem v roce 2003, těžit z přeshraničního obchodu mezi Jordánskem a Irákem a vybudovali si tak z prostředí šedé ekonomiky jisté zázemí. Americká invaze do Iráku tuto živou neformální ekonomiku držící Saddámův režim při životě přerušila právě v provinci Anbár a městech Ramádí a Fallúdža, které jsou v těchto dnech svědky bojů. V roce 2004 se na město Fallúdža zaměřily dvě americké ofenzívy. Předcházel jim tehdy silně medializovaný incident, při kterém byli zabiti čtyři členové soukromé bezpečnostní agentury Blackwater a Američané naopak při druhé z nich s vysokou mírou pravděpodobnosti použili bílý fosfor, který zasáhl i civilní obyvatelstvo. V tomto ohledu je obraz prvního desetiletí našeho století v provincii Anbár jednoduše tragický.    

Sunnitští civilisté utíkají z města Fallúdža.

Lidovky.cz: O tři roky později, v roce 2007, však Američané radikálně změnili taktiku....
Ano, právě tehdy začali s místními sunnitskými kmeny a jejich šejchy spolupracovat, financovat je a využívat v boji proti nomádským džihadistům, kteří sami sebe od podzimu 2004 označovali za místní frančízu al-Káidy. Sunnitské oblasti Iráku si od samotného počátku americké intervence s sebou nesly pocit záměrného znevýhodňování, nemožnosti dostat se k takovým zdrojům příjmů, které by jim měly v soukolí tří největších iráckých komunit (sunnité, ší´ité, Kurdové) náležet. Sunnité navíc mají pocit, že nejsou adekvátně zastoupeni v irácké armádě. A ta je institucí, která v posledních letech získala obrovský vliv, podpořený vybavením a tréninkem ze strany bývalých spojenců. Navíc, v kombinaci s jednoznačně autoritářskými sklony současného premiéra Núrího Málikího a množstvím soukromých bezpečnostních služeb, které vznikly z bývalých milicí, v Iráčanech stále udržuje pocit, že žijí v militarizované společnosti. Pokud to celé shrnu, současná situace v provincii Anbár je v podstatě násilným vyústěním pocitu vykořeněnosti a znevýhodnění, který se tam hromadil už od roku 2004 a na kterém se jako na vlně několik let vezla místní pobočka Káidy, nesoucí od roku 2006 logo Islámského státu v Iráku.

Pohřeb jednoho z civilistů zabitých během střetů mezi armádou a džihadisty ve městě Fallúdža.

Lidovky.cz: Využívají extremisté z organizace ISIS (Islámský stát v Iráku a Sýrii) této dlouhodobé frustrace?
ISIS, neboli Dá´iš, použijeme-li arabský akronym, je organizace, která je v Iráku silněji zakotvena než její mladší sestra v Sýrii. Z převážné části ji tvoří lidé, kteří pocházejí ze středního Iráku, mají tam své rodiny, osobní historii, a díky tomu nejsou úplně odtrženi od života tamní společnosti. Abú Bakr al-Bagdádí, její šéf, je ročník 1971 a pochází z města Sámarrá na březích Tigridu. Přesto se ve středním Iráku vždy chovali jako příslovečný slon v porcelánu, což mimochodem vedlo i k masovému odchodu iráckých křesťanů. Džihadisté se v místech, kde se uchytí a získají nad ním kontrolu, pokoušejí většinou rychle naroubovat zjednodušenou formu správy, opírající se o nevybíravé vynucování hodnot, které považují za morální a v souladu s koránskou povinností „přikazování dobrého a bránění zavrženíhodnému“. Excesy, které to doprovází, netřeba rozebírat (více čtěte ZDE).

Lidovky.cz: Vraťme se teď k aktuální situaci ve Fallúdži. Irácká vláda zatím ofenzivu odkládala s odvoláním na to, že se obává velkých ztrát na životech. Premiér Málikí mezitím vyzval obyvatele města, aby extremisty vyhnali sami a vyhnuli se tak ozbrojeným střetům. Není to trochu protimluv? A především: je něco takového vůbec v jejich silách?
Není možné přesně odhadnout, kolik mužů Dá´iš ve městě má, těžko získat jednoznačná čísla. Faktem ale je, že místní šejchové disponují vlastními ozbrojenými jednotkami, pro které se v letech, kdy úspěšně bojovali proti džihadistům, vžil název Sahwa (Probuzení). V pozdějších letech byly tyto jednotky rozpuštěny, částečně sloučeny s armádou, aby se irácká vláda v létě roku 2013 začala opět zajímat o jejich obnovení a možností využití jako obrany proti džihadistickým milicím. Domnívám se, že irácká vláda a armáda současně disponuje také informacemi od amerických tajných služeb a je tak schopna porozumět tomu, jak se aktivisté Da´iše - Islámského státu v Iráku a Sýrii, přelévají tam a zpět přes hranice mezi iráckou provincií Anbár a syrskými městy Raqqa a Dajr az-Zór. Prostor mezi nimi je dnes strategickým zázemím ISIS, prostorem, kde se džihadisté cítí komfortně.  

Fallúdža po bojích mezi armádou a džihádisty:

Lidovky.cz: Zmínil jste Spojené státy, zajímavé je však také angažmá Íránu. Ten, podobně jako USA, nechce do Iráku posílat vojáky, ale nabídl podporu jiného typu, především vojenské poradenství. Jaké má v Iráku zájmy?
Často se setkáváme s vysvětlením, že íránskou a současnou iráckou vládu spojuje ší´itský islám jako takový. Konfesní stránka jistou roli hraje, ale určitě ne tu hlavní. Schopnost manipulovat s centrální iráckou politikou byla pro Írán jedním z nástrojů jak bránit své národní zájmy a to zvláště tehdy, když v Teheránu převládl pocit, že jsou ohroženy. Do roku 2011, kdy byly americké jednotky v Iráku fyzicky přítomny, mohli Iránci hrát tuto kartu, jistým způsobem s Američany „komunikovat“ právě prostřednictvím bezpečnosti jejich vojáků v Iráku. Po vypuknutí syrské revoluce na jaře 2011 se Íránci pokoušeli podmanit si iráckou politiku ještě více, aby tak vykompenzovali oslabení Asadova režimu v Damašku. Ale postupně se s novou situací válkou zmítané Sýrie naučili žít a mám pocit, že tak trochu na stále chaotičtější a násilím rozervaný Irák rezignovali. 

Přesto je třeba mít na paměti, že irácký premiér Málikí je všechno, jen ne íránský klient, ačkoli je tak z mnoha politických směrů prezentován. Snaží se vést autonomní autoritářskou politiku, která se sice v určitých směrech s cíli Teheránu shoduje, nicméně v žádném případě není íránskou loutkou. Pokud se vrátíme k té otázce vzájemného vztahu Iráku, Íránu a Sýrie: my na tamní situaci často pohlížíme tak, že Íránci jsou s Asadem, Iráčané jak kdo s kým a Saúdská Arábie se sunnitskými povstalci. Jenže ono to tak prosté není. Dokážu si představit v podstatě paradoxní situaci, kdy se irácká armáda bude v následujících týdnech snažit dostat pod kontrolu provincii Anbár za logistické a zpravodajské podpory Íránců. Bude tak válčit s místní variantou al-Káidy, která má současně svou syrskou pobočku, a proti té syrské pobočce téže al-Káidy budou na druhé straně hranice bojovat syrské sunnitské milice. Tytéž syrské sunnitské milice, které bojují s Bašárem Asadem, jehož největší spojenec je – Írán. Na Blízkém východě v posledních třech letech vznikají ve stále se zrychlujícím tempu naprosto nečekané, ba neočekávatelné aliance a manželství z rozumu, která se zase rozpadají, aby vznikla jiná. Blízký východ je dnes jedním obrovským polem pohyblivých písků.

Lidovky.cz: Přiblížil byste vznik a následné působení organizace Islámský stát v Iráku a Sýrii?
Opět je třeba vrátit se o pár let zpět, do let 2006-2007, tedy do doby vrcholící irácké války, a připomenout si okolnosti tehdejší mobilizace islamistů. Část aktivistů, které dnes najdeme „v dresu“ Dá´iše a to jeho syrské i irácké verze, jsme už v roce 2007 mohli najít nejen v Iráku, ale třeba také v palestinském utečeneckém táboru Nahr al-Bárid severně od druhého největšího libanonského města Tripolisu. Sunnitští aktivisté se díky irácké válce naučili zdatně pohybovat mezi severním Libanonem, Sýrii, Irákem a Jordánskem, to vše s plným vědomím tamních zpravodajských služeb a v případě Sýrie i prezidenta Asada, pro kterého dnes tyto skupiny představují největšího nepřítele. Jsou to praví nomádi současného džihadismu. Nerespektují hranice vytyčené ve východním Středomoří v období první světové války, chápou je jako umělý výtvor nabourávající jednotu takzvané Velké Sýrie. Jsou to lidé, které formovalo irácké bojiště, a to, co na něm prožili, je zcela zbavilo pocitu strachu. Proto jednají tak bezohledně. V roce 2007 se pokusili vytvořit v centrálním Iráku jakýsi kvazi-emirát, ale zabránila jim v tom výše zmíněná změna americké taktiky a spolupráce spojenců s místními šejchy. Poté zdánlivě zmizeli ze scény, aby se ke konci roku 2012 znovu vynořili v Sýrii, kde postupně převzali taktovku ozbrojeného boje proti syrskému režimu.

Islamisté v Sýrii.

Lidovky.cz: V Sýrii působí množství dalších ozbrojených skupin, významné místo mezi nimi zaujímá především domovská Fronta an-Nusra. I ona se hlásí k síti al-Káida, splynutí s Dáišem však před časem odmítla...
Syrská válka se nedá nijak pochopit prostřednictvím jednotlivých nálepek, které si jednotlivé milice dávají. Pro její pochopení je mnohem lepší sledovat, jak se tyto skupiny přetahují a zápasí o kontrolu syrských silnic, hraničních přechodů do Turecka nebo cisteren na přepravu ropy, jednoduše jak zápasí o všechny zdroje příjmů, které válka nabízí. Syrský konflikt, krom toho, že je nezměrnou a dnes již zcela třeba v České republice zcela ignorovanou tragédií, je taky obrovskou mašinou, která uvnitř hranic Sýrie přesouvá majetky z rukou jedněch do rukou druhých, například z rukou aleppských podnikatelů do rukou velitelů ozbrojené opozice. Únosy, výpalné, spekulace s cenami obilí a chleba, to všechno jsou každodenní rysy této války, do kterých jsou zataženi všichni. Da´iš se však od ostatních milicí liší tím, že se vůči obyčejným Syřanům chová bez špetky respektu, terorizuje je, má pocit, že jejich podporu nepotřebuje. Právě v tomto nihilismu vůči civilnímu obyvatelstvu lze pravděpodobně nalézt příčinu toho, čeho jsme v severní Sýrii svědky v posledním týdnu – dočasného, ale o to intenzivnějšího spojení islamistických milicí a jejich snahy ozbrojence Islámského státu v Iráku a Sýrii vytlačit ven ze Sýrie zpět do Iráku.    

Vládní síly bombardovaly Aleppo. Obyvatelé města pátrají po přeživších.

Lidovky.cz: A an-Nusra Syřany neterorizuje?
Válka v Sýrii není hra na to, kdo je dobrý a špatný. Asadovo letectvo jen od 15. prosince do tohoto týdne v Aleppu zabilo přes 700 lidí, v drtivé většině civilistů, když na město bezskrupulózně shazuje barelové bomby a snaží se tak lidi doslova dobombardovat ke zpětné podpoře Asadova režimu. Nusra se samozřejmě chová podobně nevybíravě, má za sebou minimálně jeden prokazatelný, vlastními mobilní telefony zaznamenaný a následně na sociální sítě vložený masakr civilistů v srpnu 2013 v horských vesnicích východně od města Latakíja. Ale je nějaká forma násilí lepší nebo horší jen proto, jakým způsobem se děje?

Jan Čuřík

Jan Čuřík

Jan Čuřík vystudoval arabistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Blízkovýchodní studia na Institut d‘Etudes Politiques v Paříži. Působí v J&T Bance jako analytik, se zaměřením na státy Blízkého východu a Severní Afriky. Je spolupracovníkem Orientálního ústavu AV ČR.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!