Věc ale, myslím, nemůže být trochu etická a trochu neetická. V mých očích není novinářská etika nejasným pojmem. Jejím základním pilířem je to, že novinář se musí snažit najít pravdu. Reportáž nemůže být etická - ani postupy, jež k ní vedly - pokud není pravdivá. Ta, kterou jsme vysílali, a články, jež o tom psala MFD, pravdivé jsou. Nezpochybnil to dokonce ani Jan Morava, který se bránil tím, že to byl on, kdo lhal. Naše reportáž řekla vše pravdivě i o metodě, jíž jsme ji natočili. Výhrady, které jsou vznášeny, lze rozdělit do dvou částí.
Padaly jednak výtky ohledně použití skryté techniky a skryté identity a pak bylo kritizováno přílišné zasahování do děje, někdy nazývané provokování.
Jediná možná metoda
Pojďme si nejprve zopakovat podstatná fakta. Vláda vládne díky takzvaným přeběhlíkům, ti jsou neustále obviňováni z korupce, při volbě prezidenta poslanci dostávali nábojnice a výhrůžné esemesky, opět se titulovali korupčníky a vyděrači.
Reportáž začala vznikat na přelomu roku. Vlastimil Tlustý popisoval temné metody v politice, mluvil o vydírání, kompromitujících materiálech atd. (O agenturách, které politické strany používají na shromažďování takových materiálů už v minulosti informovala MFD.) I Tlustý byl z našeho pohledu součástí tohoto světa, a tak jsme natáčeli i jeho. Chtěli jsme ověřit, jak dalece jsou projevy, které jsou vidět na povrchu, odrazem politické reality.
Je přece veřejným zájmem, aby poslanci hlasovali svobodně a beze strachu, že na ně někdo něco vytáhne nebo je bude zastrašovat. Nezávislost zákonodárného sboru předpokládá ústava a je základním kamenem demokratického světa. Než jsme reportáž dotočili a vysílali, požádal jsem mediálního analytika Milana Krumla, aby k materiálu napsal své stanovisko.
„V našem případě je situace následující - není podstatné, zda byly, či nebyly použity fingované fotografie či nahrávky (mimochodem právě s takovými pracovali reportéři ZDF, když se jim podařilo vylákat do Thajska jednoho z nejnebezpečnějších německých pedofilů a dosáhnout jeho zatčení). Podstatná je reakce těch, jimž byly nabídnuty. Nemohou totiž tvrdit, že kdyby věděli, že jde o podvrh, chovali by se jinak. Podobně - pokud novinář dokáže mezery v bezpečnostním systému například letiště tím, že pronese do letadla zbraň, není podstatné, zda jde o skutečnou zbraň, nebo její maketu.
|
Je dobré připomenout, že ti, kteří se kdy rozhodli o pozadí politiky promluvit, nedopadli dobře. Neměli důkaz.
Máme zde klasickou situaci -část politické scény prokázala, že jí není žinantní používat metody organizovaného zločinu - korupci, vydírání, nátlak, dehonestaci protivníků či lidí, které je třeba naklonit na svou stranu. Pokud média prokážou takovou skutečnost, není ve většině civilizovaných zemí co řešit. Nelze totiž tvrdit, že by se v jiném případě chovali zúčastnění jinak - právě proto, že netušili, že jde o undercover novinářskou práci.
Podobně se nemůže hájit známý zloděj starožitností, který byl dopaden na základě předem připravené akce, při níž byla úmyslně snížena či zcela zrušena ostraha nějakého vzácného předmětu, že kdyby to byl věděl, nekradl by“
K podobným závěrům dochází i Karel Hvížďala ve svém komentáři zveřejněném na ČRo 6. Skryté natáčení je jedinou možnou metodou, jak získat důkazy z prostředí, kam není možné dostat se jinak.
Přesto jsme s fotografiemi Vlastimila Tlustého nikdy nezacházeli jako s důkazem, byly jen prostředkem, jak se dostat k obchodu se špínou, o kterém všichni mluvili. Je dobré připomenout, že ti, kteří se kdy rozhodli o pozadí politiky promluvit, nedopadli dobře. Neměli totiž důkaz, a tak v lepším případě vše vyšumělo. V tom horším ještě čelili trestním oznámením. Když fotografie uviděl Jan Morava, rozpovídal se a popsal to, co jsme všichni tušili. Ale šel ještě dál, najal si nás na práci - nafotografovat třiadvacetiletou dívku. Sám pak tvrdil, že snímky by použili (on a lidé, které zastupoval) proti její matce, poslankyni parlamentu.
Jako děsivý vidím argument, že byl mladý a nezkušený. Znamená to, že kdyby byl starší a zkušenější, jako jeho kolegové, chtěl by zastrašovat sofistikovaněji? Jeho tvrzení, že chtěl odhalit on nás, nemůže obstát. Přinejmenším proto, že o nafocení fotografií mladé dívce neřekl. Po naší konfrontaci se dokonce snažil přemluvit Olgu Zubovou, ať lže a poskytne mu alibi. Jan Morava nakonec odstoupil, ne kvůli fotografiím Vlastimila Tlustého, ale kvůli své snaze ublížit nevinným lidem. Janek Kroupa, investigativní novinář, autor reportáže TV Nova z cyklu Natvrdo věnované kauze poslance ODS Jana Moravy
