Městské centrum se stalo pro všechny, kdo odsud nepocházejí, zakázanou zónou. Jediné Wawovo slovo, jedno gesto, postačí, aby se i jeho doprovodu dostalo v chudobinci Port-au-Prince respektu.
Městské centrum hoří. A to nejen kvůli nesčetným požárům, které halí celé město do ohromných mračen dýmu. Lidé pálí odpadky, ale i mrtvoly, říká Wawa. Přiblížit se k ohňům je ale nemožné, je to "příliš nebezpečné", soudí Wawa. A to říká člověk, který ví, o čem mluví.
Pomoci Haiti můžete i vy:ADRA připravuje vyslání humanitární pomoci, na kterou můžete přispět zasláním finančních prostředkůna účet č. 4028 4028/0300, variabilní symbol 391, nebo zasláním dárcovské sms v ceně 30Kč ve formě DMS ADRA na číslo 87777. Arcidiecézní charita Olomouc, která na Haiti již několik let řídí humanitární projekty, přijímá příspěvky na konto |
Také mnozí z vězňů, uprchlých z městské věznice zničené zemětřesením, se teď znovu potulují tam, odkud pocházejí: v Bel Air, v přístavní čtvrti La Saline a v pověstném Cité Soleil. Po dnech rabování a přestřelek lidé v těchto částech města jen bázlivě probíhají ulicemi posetými troskami. Jejich pohled je nevraživý, i oni viděli příliš mnoho špatného.
Najednou se na ulici rozvíří nepokoj a všichni se snaží, co možná nejrychleji rozutíkat z jednoho místa. Za rozbíhajícím se davem zůstává masa lidí, která něco nebo někoho obklíčila. Vidět není nic. Blýskají se tam ale mačety a nože, znovu a znovu, nahoru a dolů. Není pochyb o tom, co se tam děje. A člověk to ani nechce přesně vědět, jen rychle pryč.
Jsou rozdíly v tom, co se ve městě odehrává, soudí Wawa. Rabování je jedna věc, vraždy něco jiného. "Neschvaluji to," říká ohledně rabování. Na druhé straně prý však lidi chápe. "Situace je skutečně tak děsivá, lidé nemají nic k jídlu, tak jim zkrátka nezbývá nic jiného než rabovat." "Neděje se tak přece proto, že by byli špatní. Od vlády ale nedostali žádnou pomoc. Říká se, že cizinci přivezli do země množství humanitární pomoci, lidi z toho ale nic neviděli. A proto se cítí být donuceni k rabování," soudí Wawa.
"Jestli nám chtějí cizinci pomoci, žádný problém. Chceme, aby nám pomohli," ujišťuje. "Jestli ale budou sami to humanitární zboží rozdělovat, rabování díky tomu nepřestane, protože tu stále ještě budou lidé, kteří nic nedostanou." Proto je prý nutné, aby hmotná pomoc šla sousedským výborům, které ji pak spravedlivě rozdělí. Ani o distribuci pomocných zásilek prostřednictvím vlády nemá Wawa valné mínění. "Ti si přece téměř všechno ponechávají pro sebe a své rodiny a k Haiťanům se toho dostane jen velmi málo." Vraždy jsou ale něco jiného, říká Wawa. Za ty jsou odpovědní vůdci zločineckých band, kteří během zemětřesení uprchli z vězení. "A teď zase vznášejí nároky na svůj bývalý revír." A když je to nezbytné, tak i vraždí, protože jejich místo je mezitím obsazeno. A když není ten příslušný "nástupce" k zastižení, je na řadě jeho rodina.
"To jsou rozbroje z pomsty," ujišťuje Wawa, "žádné svévolné přepady." Mnozí z těch gangsterů podle něj ještě stačili ukrýt své zbraně, než se dostali za mříže. Mnozí obyvatelé slumů mají přirozeně strach. Eskalovat násilí podle Wawy už nebude, lidé to prostě nepřipustí. "Haitský lid spolupracuje s policií a s pracovníky stabilizační mise OSN na Haiti MINUSTAH, aby byli uprchlí vězni zase chyceni." Rozmístění příslušníků amerického námořnictva je podle něj v pořádku.
"Jedinou nadějí jsou Američané," soudí Wawa. "Věřím, že američtí vojáci těm bandám jejich řádění zatrhnou." Snadné to prý ale nebude. Policie už sice zase obnovila hlídky v chudinských čtvrtích, chaos ve městě ležícím v troskách se ale stále zhoršuje. Pohledy lidí výmluvně dosvědčují, že v Port-au-Prince obchází strach - a hned tak zase nezmizí.
