O Bendlově přínosu by ani premiér Nečas nemohl říci nic lepšího, než že ten člověk za sebou snad táhne nějaké hlasy. Nejde tu ovšem o hlasy ve volbách, ale na stranických kongresech.
Bendl disponuje zřejmě více než třetinou a méně než polovinou středočeské ODS, se svým blokem nicméně zachází oportunisticky. Před třemi lety nejprve parkoval v táboře vyzyvatele Pavla Béma, aby své lidi pár dní před kongresem převedl do tábora tehdejšího předsedy Mirka Topolánka.
Změnu avizoval nehynoucí větou: "Budeme se muset rozhodnout, jestli jít do prohrané války." Nešel a stal se ministrem. Nečasovi výměna může dávat smysl v rámci vnitrostranického boje. Pokud Ivan Fuksa skutečně na ministerstvu či v jeho příspěvkových organizacích systematicky umisťoval lidi z tluchořovského alias topolánkovského křídla, má premiér důvod tuto poslední základnu svých soupeřů rozbít.
Pro samé přeskupování sil uvnitř jedné vládní strany by se však nemělo zapomínat, že dotyčné ministerstvo dnes kvůli zemědělským dotacím EU získalo skoro takovou váhu, jakou mívalo za první republiky – a že si zaslouží kompetentního ministra.
