KAISER: Nedotknutelní

To bylo začátkem roku řečí o obětech, které si na nás vyžádá hospodářská krize. Změnu ale pocítili "jen" ti, kdo přišli o práci. Stát jede postaru, jako kdyby nebyla krize a jako kdyby se veřejné rozpočty nepropadaly do čím dál hlubších schodků.

Za první tři čtvrtletí roku 2009, pro která už jsou statistiky, se ve státní sféře zvyšovaly platy rychleji než ve sféře privátní. A průměrný státní zaměstnanec si vydělá víc než průměrný zaměstnanec u soukromníka. To je anomálie nevysvětlitelná ničím jiným než strategií levice, která už svůj hlavní voličský potenciál nevidí v dělnické třídě, ale ve státních zaměstnancích.

Má to své nevýhody, především rychle se šířící neochotu jít příkladem. Stát není ochoten sáhnout na platy svým zaměstnancům. V takovém případě ale nechtějí o uskrovňování slyšet ani soudci a státní zástupci. Pak už by ze skupin původně vybraných k šetření zůstali jen poslanci a senátoři. Ti si vzpouru nedovolí, také si ale ve své většině nedovolí veřejně říct, že hostina musí skončit. Protože tím by zase sobě ohrozili další čtyři roky tepla v parlamentu.