KAISER: Příliš hlučné ticho

Mluvčí Vrchního státního zastupitelství v Praze Irena Válová buď lhala, nebo nevěděla, že k nim švýcarští kolegové už loni na podzim kvůli Janouškovi poslali žádost o spolupráci. Na existenci žádosti si mluvčí každopádně nevzpomněla, dokud ji na ni novináři nedovedli za ruku. Jak je to možné, je snad státní zastupitelství zahlceno závažnějšími případy praní špinavých peněz, než je ten, o nějž projevili zájem Švýcaři?

Stejně tak není důvod, proč by nás měla v nepronikavé mlze držet česká policie. Činovníci z protikorupční policie, kteří mají předpokládané Janouškovy operace v popisu práce, nechtějí ani naznačit, jestli proti Bémovu příteli něco podnikají. Mohlo by se namítnout, že se muži zákona snaží držet si karty v ruce, bohužel je ale situace v tomto útvaru tak povážlivá, že aspoň základní veřejná kontrola celého případu by byla lepší – a to i s vědomím, že o krocích proti němu bude rámcově informován také Janoušek.

Jak to u protikorupčních chodí, jsme se mohli dozvědět nedávno z Rádia Česko: policie odposlouchávala šéfa marketingu Českých drah, kterého podezírala z vyvádění státních peněz, a odposlechla při tom náměstka protikorupční policie. Ten totiž šéfovi marketingu vzápětí poté, co nahlédl do spisu, volal, že pro něj má žhavou zprávu. Rádio Česko skoro nikdo neposlouchá, šokující zpráva zapadla a zmíněný náměstek zůstal náměstkem. Na takové vymahače spravedlnosti velký spoleh není. Pokud je tedy lobbista vinen a neusvědčí ho Švýcaři, pravděpodobně se mu nic nestane. Proto je třeba dělat rámus a otravovat všechny: politiky i orgány činné v trestním řízení. Jestli totiž aféra vyzní do ztracena, budeme na tom svým způsobem hůř, než kdyby Švýcaři na Janouškova konta vůbec nenarazili.