Žáčkův ústav (ÚSTR) má ovšem svoje argumenty, proč by Penc tentokrát nic zavěšovat neměl: zákon umožňuje zpřístupňovat materiály vzniklé do 31. prosince 1989, do těchto databází se ale zapisovalo až do roku 1992, tedy i agenti demokratického režimu.
Navíc se laik z Pencových seznamů zpravidla nedozví, kdo je nepřátelská osoba a kdo spolupracovník, nevyčte ani kategorii spolupracovníka. Riskuje ještě větší guláš v hlavě.
Penc žáčkovce podezírá, že byli napadeni klasickou archivářskou nemocí, tedy že se už i z nich stávají nevrlí majitelé klíčů. Celý spor je vodou na mlýn odpůrcům otevřených archivů z řad ČSSD a KSČM. Penc tak možná pomáhá tomu, aby se po podzimních volbách ústav zrušil, nebo aspoň znemohoucnil. Pak se třeba povyhazovaným badatelům Pencova partyzánština na webu bude hodit.
