Jedna z mála koaličních výjimek ve výboru, která hlasovala pro, Ivana Weberová z ODS, to vysvětlila lapidárně: nezaznamenala, že by Parkanovou stíhali na politickou objednávku. A vyřizování politických účtů skrze trestní stíhání je to jediné, co imunitu teoreticky ospravedlňuje.

Každé hlasování se děje v nějakém kontextu. My žijeme ve státě, kde se poměry za poslední dva roky ve většině měřitelných ohledů zlepšily, přitom ale veřejné mínění propadlo představě, že jsme dosáhli dna. Jedním z ukazatelů je divadelní scéna, na níž najednou bují dosud opomíjený politický kabaret.

Už brzy se například diváci v Praze při jedné inscenaci pobaví výčtem poslaneckých schůzí, na nichž neprošlo omezení imunity. Nikoho nijak zvlášť nezajímá, že případy, kdy zákonodárci kolegu nevydají, byly vesměs bagatelní věci a žádná společensky závažná kriminalita.

Navzdory lidové představě, že imunita je nástroj, jímž se mocní navzájem chrání při krádežích, je to ve skutečnosti nástroj takřka – a poslední dobou to platí dvojnásob – nepoužívaný. Už pouhou svou existencí ale objektivně škodí demokracii.

Miroslav Kalousek včera řekl, že bude-li i přes zjevnou "policejní šikanu" Parkanová vydána, může se poslanecká imunita rovnou zrušit. Přesně tak: zítra vydat, v dohledné době zrušit.