Nezažili jsme to už jednou? Do předčasných voleb vylétla nová, odštěpená strana a průzkumy jí slibovaly velkou budoucnost. O to větší bylo tenkrát zklamání.
Ludvík Vaculík zase jednou vystihl ducha doby. V červnu ve svém fejetonu o zahrádkaření třiaosmdesátiletý myslitel a provokatér suše, po náčelnicku oznámil: „Myšlenku mám, že budu volit TOP 09. Rozpadající se strany mě nebaví.“ A hotovo, stařešina veřejných intelektuálů se odvrátil od zelených.
Není mezi voliči ze střední třídy sám. V atmosféře únavy a rozmrzelosti z obou velkých partají se dlouho zdálo, že kvapné říjnové volby směřují jen ke dvěma možnostem: menšinové vládě ČSSD tolerované komunisty, nebo k velké koalici. Než výpočty zašmodrchal projekt bývalých ministrů, Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga. „Zdá se, že jejich TOP 09 může oslovit hledače třetích cest mezi oběma velkými bloky, lidi kritické, se zájmem o politiku. Chcete-li: čtenáře Respektu,“ říká sociolog Jan Hartl z agentury STEM.
Do toho přišla v srpnu senzační zpráva. Poté co první průzkumy potvrdily nové straně šanci na vstup do sněmovny, zveřejnila katedra politologie na Univerzitě Palackého své vlastní šetření. ODS by podle něj mohla s náskokem vyhrát, TOP může mít téměř deset procent a sněmovní práh by přelezli i lidovci. Přepočet na mandáty vypadá v podání olomouckých výzkumníků jako pohádka pro dospělé středopravé voliče: 77+23+13, tedy většina, jakou by neohrozilo ani deset přeběhlíků.
Celé to snění kazí několik „jestli“. Není jisté, jestli se nová strana do sněmovny opravdu dostane. Jestli se tam nezačne drolit. Jestli se bude schopna dohodnout s lidovci, s nimiž se Kalousek po čtvrtstoletí rozvedl. Jestli by v nouzi - k zklamání středopravých voličů - neuzavřela povolební pakt s ČSSD. A jestli to nakonec stejně neskončí velkou koalicí.
Copak jde vydržet nehrát?
Plán na novou stranu ležel Miroslavu Kalouskovi v hlavě už dávno. V srpnu 2007 se s ním svěřil svému příteli a poradci Vladimíru Mlynářovi - a bývalý politický komentátor mu přesvědčivě vyložil, proč by to byla marná snaha. Česká politika se sune k systému dvou velkých stran (v posledních sněmovních volbách poprvé získaly obě přes 30 %, dvě třetiny hlasů), zbylý prostor je obsazený. „Hlavně však tehdy neexistovalo velké téma,“ říká Mlynář.
To Kalousek uznával a ideu nechal u ledu. Jen čím dál hůř snášel křiklavou nekompetenci tehdejšího předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka - tak jako skupinka pravicových krajských šéfů, která na lidoveckých akcích sedávala pospolu a Kalouska brala jako svého vůdce (karlovarský Josef Malý, moravskoslezský Pavol Lukša nebo jihočeský Vladimír Pavelka, dnes členové přípravného výboru TOP 09). „Chtěl jsem ze strany odejít po loňských krajských volbách,“ objasňuje Pavol Lukša. „Podle jednoho vnitřního průzkumu bylo 40 % oslovených příznivců KDU-ČSL spokojeno s tím, že v kraji vznikla koalice ČSSD-KSČM. To mě zasáhlo. Došlo mi, že do té strany asi nepatřím. Ale Kalousek říkal: Vydrž ještě, v únoru ti řeknu, co a jak.“
Na přelomu ledna a února už pár zasvěcenců - například lidovecký senátor Petr Pithart - vědělo o senzaci: nové konzervativní straně má předsedat nejznámější český šlechtic, toho času ministr zahraničí za Stranu zelených. „Pokud vím, Karel Schwarzenberg od té doby ještě několikrát kolísal. Rozhodli se ve vteřinách, kdy vláda ztratila většinu; tehdy to ve vládní lavici upekli,“ vzpomíná Petr Pithart. Definitivně kníže kývl až pět dnů před zveřejněním svého angažmá. Předák zelených Martin Bursík se tak rozzlobil, že od té doby bývalému ministru zahraničí nebere telefon.
Na květnovém sjezdu ve Vsetíně se KDU-ČSL zbavuje Čunka a staronový šéf Cyril Svoboda vyhlašuje symbolicky důležité body, včetně návratu od jediné sazby k progresivnímu zdanění. Kalouskovci odcházejí s efektním protestem proti „posunu doleva“. A jedenáct dní poté už v pražské kavárně Louvre představují přípravný výbor nové strany.
Miroslav Kalousek hledal název, jaký by se žádné dosavadní straně nepodobal. Proto zavrhl původní variantu SpravedlnostOdpovědnost-Solidarita (strana SOS už existuje); výsledná tři písmena nakonec vymyslel někdejší Klausův poradce, dnes zaměstnanec úřadu vlády Tomáš Haas. Při registraci z toho vznikla potíž: právníci na vnitru trvali na vyplnění kolonek „jméno“ i „zkratka“, proto se strana jmenuje TOP 09 (s mezerou), zkratkou TOP09 (bez mezery). „Jako politolog jsem jen čekal, kdy takové názvy dorazí do Čech,“ libuje si člen přípravného výboru strany Marek Ženíšek, který přednáší o volebních systémech v Plzni. „Vidíte je v Itálii, na Slovensku, v Polsku, s jedinou ideologickou osou pravice-levice u nich nevystačíte. A pomáhají i trochu zmást novináře: nemohou stranu tak rychle zaškatulkovat.“
Změna kurzu u lidovců... Propad zelených v evropských volbách... Vajíčka metaná na Jiřího Paroubka... Srpnový poprask kolem rekreace šéfa ODS... A jako velké téma „plíživá privatizace veřejné moci“. Miroslav Kalousek se spolupracovníkům svěřil: „Dnešní situace, to je jako když vyléčený hráč hazardu přijde do kasína a tam blikají automaty - jak má vydržet nehrát!“ Muž, který umí levné kampaně Volební štáb TOP 09 je tak strohý, jak návštěvník čeká. Za dveřmi recepce s mladou dobrovolnicí, o zeď je opřený batoh. Vpravo kuchyňka, lednička s nápoji a ananasem. Na všech místnostech je vidět, že byly rekonstruovány narychlo a nedávno.
Sídlí ve druhém patře starého domu v pražské Revoluční ulici; nájem podle Kalouska činí pět eur za metr čtvereční. Prostory nabídl majitel, Společnost přátel žehu, jejíž ústřední tajemník také patří do přípravného výboru. Koneckonců více než stoletý spolek s cennými budovami, kvůli němuž se dnes tři čtvrtiny českých pohřbů odbývají v krematoriu, by klidně mohl přijmout za svůj stranický slogan Tradice-OdpovědnostProsperita.
„Tak tohle jsou tři týdny mého života. Tihle lidi nám všichni nabídli pomoc,“ protáčí vousatý mladík v prstech paklík 180 vizitek. „A to nejhorší, co bychom mohli udělat, by bylo se jen na ně usmát a říct - tak nás vol a pošli to dál. To by nebyl zrovna Barack Obama.“ Rozzářený vousáč s vizitkami a sklenicí acidofilního mléka po ruce je volební manažer strany Jaroslav Poláček. Přestoupil od lidovců i s celým analytickým oddělením - poté co pro KDU-ČSL dokončil úspěšnou levnou kampaň pro evropské volby s rozpočtem pět milionů korun (jeden z nápadů proto zněl, aby si straníci vylepili plakáty kandidátů KDU-ČSL na své ploty).
Pokračování na straně 18 Kalousek a Old Shatterhand
Dokončení ze strany 17
Lidovci obhájili své dva mandáty a jako jediná parlamentní strana na eurovolbách vydělali. „V neděli 7. června byly vyhlášeny výsledky... a 8. června jsem s Kalouskem mluvil o svém působení v TOP,“ říká Poláček. Vystudovaného novináře a počítačového odborníka přijímal do aparátu KDU-ČSL před osmi lety Cyril Svoboda -teď však od téhož Svobody necítil zájem o další služby.
Jak specialista na nízkonákladové kampaně udělá tu letošní, o tom Jaroslav Poláček nechce zatím mluvit. Něco napovídá jen popsaná nástěnná tabule v rohu místnosti: je na ní pár návrhů na webovou grafiku, název jednoho dobročinného konta nebo zkratka „SEO bomba“. (Co to bude, to se uvidí. SEO je „optimalizace vyhledávačů“ čili tipy, jak zaujmout v internetovém moři. „Google bomba“ je dočasné ošálení globálního vyhledávače, jaké občas předvádějí i v Česku počítačoví nadšenci. Třeba když v roce 2004 při zadání výrazu „Velký bratr“ vypadl odkaz na tehdejšího premiéra Grosse.)
Lidé jako Poláček nebo většina krajských manažerů přispívají k dojmu, že celá strana je jedna velká lidovecká frakce. Ve skutečnosti bývalí lidovci tvoří ve všech krajích menšinu z 1500 přihlášených (deset dní po rozhovoru strana posílá aktualizaci: už z 1800), 15-20 % v Jihomoravském, Zlínském nebo Jihočeském, 5 % v Olomouckém, Libereckém nebo Ústeckém. V nejpočetnější Praze s téměř 500 přihlášenými dokonce méně než procento. To potvrzuje i statistika KDU-ČSL: po vsetínském sjezdu z 37 000 členů odešlo 177. Někdejší lidovci ovšem vedou šest ze čtrnácti kandidátek TOP 09 a tvoří její aparát.
A okouzlení médií se mění v lásku Česká politika už zažila i velkolepější nástup. Když se v roce 1998 od ODS odtrhla Unie svobody, měla od počátku rovnou 28 poslanců, šest ministrů - a tři měsíce před předčasnými volbami jí průzkum STEM naměřil podporu 18,3 %.
„Nesu špatné zprávy - oznámil jsem čelnému představiteli Unie svobody,“ vypráví ředitel STEM Jan Hartl. „Ptal se: dostali jsme tak málo? - Ne, dostali jste moc. Jako strana ještě ani pořádně neexistujete, a už vám to hodilo tak vysoké číslo. Teď si půlka kandidátů lehne na záda a nebude dělat nic.“ (Unie nakonec ve volbách skončila pátá s 8,6 procenta.)
VHartlově žižkovské kanceláři se od počátku 90. let vystřídali politici odleva doprava. „Intelektuální lidé z malých stran mají potíž, že podceňují potřebu organizovanosti a peněz. Třeba ODA byla nesporně sbírka silných a zajímavých osobností, s každou zvlášť bylo požitkem pohovořit, jen celku věčně chyběla disciplína. O Unii svobody mi její představitel řekl, že každý člen je originál, tak přece nebudou papouškovat jedno stanovisko,“ vzpomíná sociolog. A TOP 09? „Řekl bych - zatím dobrý,“ odpovídá po chvilce přemýšlení.
Kromě obligátní pochvaly za sázku na šlechticovu tvář nebo za spolupráci s nezávislými starosty Hartl upozorňuje: „Víc než jiné strany si uvědomuje důležitost médií a umí si do nich zjednat přístup. Možná v ní média viděla atraktivní téma, možná nebylo v létě o čem psát, ale fascination turned to love,“ cituje jazzmana Nata Kinga Colea (okouzlení se změnilo v lásku). Na tom něco je - oproti soupeřům má nová strana mimořádně dobrou publicitu.
V MF Dnes o ní vyšlo od jejího vzniku 169 zmínek, dvě třetiny neutrálních, ostatek převážně pozitivních. Hlavní komentátor Martin Komárek napsal, že Schwarzenberg má šanci být vicepremiérem, protože k němu „má náš v podstatě plebejský lid takřka posvátnou úctu“ a jeho hesla o boji s korupcí provází „poctivý plebejský chorál slušných starostů“. Z 99 článků Lidových novin byly pozitivní, neutrální a kritické rozloženy po třetinách (Daniel Kaiser straně vytkl, že přijala milionový dar od cizího státního příslušníka - Kalouskova přítele, slovinského bankéře). Nejzdrženlivější byly Hospodářské noviny: v jejich 67 článcích převažovalo neutrální zpravodajství, z 12 komentářů byla polovina ostře kritických (Petr Kamberský nazval TOP 09 „elitářským projektem na jedno použití“, Petr Fischer jí vytkl, že by své slogany Tradice-OdpovědnostProsperita měla věrohodně žít). A nejpřívětivější je levicové Právo: mezi jeho 147 zmínkami je více než sto pozitivních. Stranu chválí komentátor Alexandr Mitrofanov: „Menší formace si mohou dovolit méně populismu ... Kalouskův recept je prostý:...vytváří dojem, že se člověk nemusí špinit s Topolánkem a spol. a zároveň se nemusí v případě úspěchu TOP 09 strachovat, že bude vládnout levice.“
Jenže média možná mají vliv spíš na to, o čem lidé budou přemýšlet, než co si o tom budou myslet. Jan Hartl proto varuje před přehnanými iluzemi: „Reálný odhad výsledku je 6-8 %.“ Krom toho je tu ještě jedno memento roku 1998: Unii svobody by do středopravé vlády nepomohl ani dvojnásobný zisk, Klausova ODS neměla chuť se „zrádci“ vážně jednat. A jaké vztahy mají po svém Velkém rozvodu lidovci a kalouskovci?
Jako po rozdělení Československa Když Pavol Lukša dorazí na schůzku v beskydské Čeladné, je od první chvíle jasné, že vešel místní šéf. Synovi-asistentovi hodí peněženku a klíče od auta: „Natankuj mi zatím.“ Muž připomínající tváří a řečovou kadencí baviče Novotného při rozhovoru nervně podupává; mentolovou žvýkačku po chvíli způsobně odloží na ubrousek.
Starostu dělá s krátkou přestávkou patnáct let. Čeladná, už za komunismu rekreační oblast pro ostravskou střední třídu (na svém území má 800 chat), za tu dobu nepopiratelně rozkvetla. Na místě bývalých vojenských skladů vyrostlo pěkné náměstí s kavárnami, z bývalé nemocnice je známé rehabilitační centrum, na zdejší náročné hřiště jezdí golfová smetánka. A když starosta říká, že „nejlepší forma vlády je osvícený diktátor“, ani to nezní jako vtip.
Coby šéf moravskoslezské KDU-ČSL jednou prvních osmnáct jmen krajské kandidátky prostě nadiktoval. V roce 2004 se dostal do celostátních médií s billboardy, na nichž se prohlásil za „Robina Hooda z Čeladné“. Dokud to fungovalo, jeho oponenti mlčeli. O čtyři roky později heslo zopakoval - jenže lidovci v krajských volbách neuspěli a neúspěch hodili na šéfovu hlavu. Po dvou měsících v TOP 09 Lukša vychladl. „Toho já-já-já bylo možná v kampani příliš. Taky jsem nemusel všem dávat na oči Čeladnou; předběhla region tak, že to ostatní spíš prudí,“ říká smířlivě. (Teď si udělá průzkum, jestli dávat na billboardy potřetí Robina Hooda. „V Opavě mi na to připsali: Bohatým bere, na chudé sere,“ zaškeří se.) Má-li proto k něčemu přirovnat odštěpení frakce z KDU-ČSL, starostu narozeného na Kysuci napadá dělení Československa: přestaly výčitky, jedni i druzí si to dělají po svém.
O dvě hodiny cesty na jih, v brněnské kavárně u kostela sv. Tomáše, přemýšlí nad správnou metaforou mladý místopředseda lidovců David Macek. „Vyčištěný vzduch...? Od té doby, co Jiří Čunek sliboval čištění vředu, bych nerad v souvislosti s lidskými bytostmi mluvil o čištění. Ale rozhodně se teď líp dýchá,“ říká. Celé období od voleb 2006 do dělicího sjezdu v květnu 2009 vidí jako zápas o charakter KDU-ČSL. „Většina našich členů je od středu mírně doleva, vzpírala se proto pokusům předělat stranu v čistě pravicovou. Jsou to lidé s podprůměrnými příjmy, na rozdíl od voličů ČSSD je však pro ně důležitá i citlivost na etické hodnoty.“ Rozchod s Kalouskovou skupinou proto přivítal s úlevou: „Jsem rád, že našli odvahu jít, kam je táhlo srdce. Nebudou získávat hlasy na náš úkor, ale na úkor ODS. A klidně nastane situace, kdy spolu vstoupíme do koalice.“
Lidovecký senátor Petr Pithart nepatřil ani k jednomu křídlu a ve straně zůstává. Podle něj ji rozdělení zachránilo: „Končívali jsme uzavřená jednání a novináři čekající venku už věděli, jak kdo hlasoval. Tolik neloajality, zákeřného zákulisního boje...! Síly skupin ve vedení se nesčítaly, ale vzájemně odečítaly. Paralela s rozdělením Československa je proto dobrá; ani tady ale nevím, kdo to zavinil víc.“ Smrtelný správce a starý pán Někdy se po volbách stává, že vývoj politiky závisí na jedné malé straně, která se stává „králotvůrcem“. Takové bylo postavení Unie svobody v roce 1998: stačilo málo, a země měla místo paktu Klaus-Zeman středolevou vládu. V roce 2006 měla Strana zelených na výběr mezi pravicí a levicí.
Kdyby snad v říjnu nastala obdobná konstelace, bylo by bez nadsázky vše v rukou Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska. Strana zatím nemá pevnou strukturu, oficiálně ji vede přípravný výbor, který se schází každé úterý ve sněmovně v místnosti č. 106. Autoritu srovnatelnou s oběma muži v něm ale už nikdo třetí nemá.
Donedávna to byla nepředstavitelná dvojice. Schwarzenberg patří mezi příznivce prezidenta Havla, nazývané posměšně „Pravda a Láska“, jimž Kalousek nikdy nemohl přijít na chuť. Ještě v senátních volbách v roce 2004 byl proti šlechticově kandidatuře v Praze 6 a postavil mu za lidovce vlastního soupeře. „Měl jsem vůči němu předsudky,“ přiznává Miroslav Kalousek. „Nerad používám otřepané Pravda a Láska, ve skutečnosti to žádný pevně definovaný tábor není, ale měl jsem ho prostě za člověka jiné krevní skupiny.“ Jenže tři roky poté se oba nečekaně dostali do druhé Topolánkovy vlády. Zasedací pořádek jim určil místa vedle sebe. „Pak začnete s údivem zjišťovat, že máte stejný druh humoru a stejné názory - velmi často odlišné od názorů stran, které vás nominovaly. Ne náhodou jsme si oba v jednu chvíli vyslechli, že jsme sice dobří ministři pro zemi, ale ne pro stranu,“ líčí Kalousek vývoj, na jehož konci dnes o Schwarzenbergovi mluví důvěrně jako o „starém pánovi“ (posluchače nad tím napadá, že možná vědomě razí označení, jaké prvorepublikový premiér Švehla používal pro Masaryka). „Není to označení věku, ale autority. Jako u Old Shatterhanda neznamená ,old‘ jeho stáří,“ říká.
Zvenčí se zdá, že o všem podstatném v TOP 09 rozhoduje Kalousek sám. Drží stranickou kasu, určuje kandidáty, sestavil programové zásady. Rozhodl předseda vůbec o něčem zásadním? „Ani ne. Aby se straně říkalo konzervativní, nikoli středopravá. A něco jsem řekl v programové diskusi,“ utrousí Karel Schwarzenberg do hluku knižní kavárny v centru Prahy. „Něco“ ve skutečnosti znamená, že kníže do zásad prosadil - s odkazem na „odpovědnost správců, kteří si uvědomují svou smrtelnost“ -ekologické body, například aktivní boj proti „nebezpečným klimatickým změnám“.
V oku malströmu O jedné strategické věci Karel Schwarzenberg rozhodl už teď: pod premiérem Paroubkem by do vlády nešli. Výsledek voleb přitom může být tak těsný, že předsedové ODS či ČSSD se raději rozhodnou pro velké dělení moci, než aby záviseli na dvou třech neřízených střelách z vlastního tábora (podle Kalouska „nikoli nepravděpodobný scénář“). Nedohodli by se s Paroubkem, ani kdyby jinak nešlo zamezit velké koalici? „Naopak!“ loupne kníže očima po tazateli. „Zůstat v opozici mi vůbec nevadí. Zvlášť v takové chvíli by bylo podstatné, aby v ní nezůstali pouze komunisté.“
Jenže český volební systém nahrává velkým. Dobrodružství na závěr Schwarzenbergovy veřejné kariéry může také jen rozdrobit hlasy menších stran a možná kvůli němu zmizí z parlamentu jak lidovci, tak zelení. Jedenasedmdesátiletý šlechtic chvíli mlčí. Nakonec s povzdechem říká: „Ta moje dočasná popularita je jako biblická hřivna -buď se dala zakopat, nebo využít. Nedá se strčit do ledničky. A mně už nezbývá tolik času.“ Miroslav Kalousek dodává: „Ocitli jsme se ve víru, který může překreslit politickou mapu. Šance uspět s konzervativní stranou ale byla teď; nešlo ji nevyužít.“
***
ODS by podle průzkumu Univerzity Palackého mohla s náskokem vyhrát, TOP může mít téměř deset procent a sněmovní práh by přelezli i lidovci. Na mandáty 77+23+13 pro potenciální středo-pravicovou koalici. Většina našich členů je od středu mírně doleva, vzpírala se proto pokusům předělat stranu v čistě pravicovou. Jsou to lidé s podprůměrnými příjmy.
David Macek místopředseda KDU-ČSL
Zvenčí se zdá, že o všem v TOP 09 rozhoduje Kalousek sám. Drží stranickou kasu, určuje kandidáty, sestavil programové zásady.
Zůstat v opozici mi vůbec nevadí. Zvlášť v takové chvíli by bylo podstatné, aby v ní nezůstali pouze komunisté. Karel Schwarzenberg předseda TOP 09
Unie svobody a TOP 09
v době založení
Unie svobody 10,3 % TOP 09 2 %
1. měsíc 10,3 % 5,3 %
2. měsíc 6,5 % 13 %
3. měsíc 9 %
4. měsíc 9 %
5. měsíc
VOLBY 8,6 %
Zdroje údajů: IVVM, STEM (1998) CVVM, Factum Invenio a Median (2009)
