Miloš Zeman svými slovy naši bezpečnost příliš neohrožuje, mj. proto, že jej na západ od nás málokdo bere vážně. Naši důvěryhodnost mnohem více ohrožuje ticho, jímž na jeho nehorázné výroky reaguje premiér, ministr zahraničí a ostatní předsedové vládních stran.
Vyměňovat vlajky za tibetské je pro někoho akční, ale odvádí to pozornost od důležitějších otázek: Co získá Čína ze strategické spolupráce s Českem? A proč je jí ČSSD tak uhranutá?
Začneme od konce: za zahraniční politiku je odpovědná vláda. Měli bychom proto slyšet jak Andreje Babiše, tak Pavla Bělobrádka, co si myslí o slovech prezidenta a proč se rozhodli lehnout si před totalitní říší na záda. Stále například nevíme, jaký profit má republika z toho, že čínská skupina kapitálově vstoupila do J&T či do mediální firmy Jaromíra Soukupa.
Čína velmi usiluje o to, aby jí EU přiznala status tržní ekonomiky, což by zejména pro Česko mohlo být velmi, velmi nežádoucí. Zmizela by možnost uvalit antidumpingové clo na některé zboží, mimo jiné třeba autosoučástky... Budeme snad Čínu v jejím boji podporovat?
A zcela speciální otázkou je pak role ČSSD: premiér Bohuslav Sobotka a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek zaštiťují každou možnou pročínskou akci, a když náhodu nemohou, zaskočí předseda sněmovny Jan Hamáček nebo předseda Senátu Milan Štěch. Aby toho nebylo málo, tak čínskou CEFC zastupuje advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři (Radek Pokorný je spolužákem a přítelem pana premiéra, jeho firma je jediný privátní podnik, kde kdy Sobotka pracoval). ČSSD se pak nemůže divit, že její napojení na CEFC vyvolává řadu otázek. Třeba zda souvisí těžko uvěřitelná, až devadesátiprocentní sleva, kterou Médea Jaromíra Soukupa poskytovala ČSSD ve volební kampani v roce 2010 (tedy v době, kdy byl šéfem kampaně Jaroslav Tvrdík), s tím, že CEFC (jejímž je Tvrdík zaměstnancem) kapitálově vstoupila právě do Soukupovy Médey.
