Interpretace rozsudku Nejvyššího správního soudu je bezpochyby složitější. Jde snad - po zrušení Dělnické strany - o další opatrné rozhodnutí soudu, jenž se bojí ostrého střetu s politikou? Nikoli. Právní argumentace je na rozdíl od minula přesvědčivá: ačkoli ze zákona vypadlo několik klíčových vět, z mnoha dalších částí stejného zákona je zjevné, že povinnost platit pojištění nezanikla ani nezmizelo určení vyměřovacího základu.
Celý spor byl trochu na hlavu. Nešlo o boj státu s byznysem.
Hlavním, byť zatím zcela skrytým aktérem jsou zaměstnanci, kteří budou chtít ze svého sociálního pojištění dostávat penzi.
Bylo by jaksi zvláštní, aby někteří neodváděli do pokladny, ale chtěli výplatu...
Morální poučení je přesto zřejmé. Soudci se zastali jasného principu proti technicistnímu formalismu, čímž uchránili státu desetinu jeho rozpočtu.
Berňák i "sociálka" by analogicky měly snížit buzeraci poplatníků kvůli každé technické chybičce. Prostě jednat se stejnou velkorysostí a smyslem pro celek a spravedlnost, s jakou včera rozhodli brněnští soudci.
