Kdo viděl přímý přenos klatovské tiskovky, tomu asi lehce zatrnulo. Jako by pan ředitel František Lešundák nenahlédl hloubku průšvihu, v němž se se ocitl. Jediná možná obrana špitálu je po pokorné omluvě všem pacientům a jejich příbuzným ukázat, že všichni okolní zdravotníci dělali vše pro to, aby se dětským pacientům nic nestalo. “Zdraví dětí a jejich bezpečí je pro nás vším.”
Tečka.
A pak zažít vysvětlovat, co všechno se - krom odchodu nemocného primáře Havránka - změnilo.
PSALI JSME: |
Třeba….
Proto máme nového pana primáře, který je pověstný pečlivostí a starostí o každého pacienta.
Proto pan primář nachystal spoustu malých změn ve fungování oddělení, aby se žádný exces nemohl opakovat - zejména v tom, že se nebojíme hlídat a kritizovat jeden druhého. Protože i ten nejlepší se může proměnit, v životě člověka se může stát cokoli. Nikdo nemůže být stoprocentní, ale dobře fungující tým ano.
Sestry - hrdinky
Proto jsem já coby ředitel připravil plán, jak zajistím bezpečí pro každého whistleblowera, který zjistí pochybení, ale přitom nechce být považován za práskače.
Proto máme “Nemocniční vrbu”, které muže každý říct co potřebuje. Tuto a informace jsme rozeslali i dalším zařízením, aby nás mohli odkudkoli anonymně informovat, kdyby k nám přicházel někdo podezřelý.
Proto vám představuji naše kladné hrdinky - sestry, které se nezalekly svého velikého a autoritativního šéfa, které děti v každém jednotlivém případě zachránily a které nemocného pana Havránka pomohly odstranit z jejich dosahu.
A jakmile budeme z této bouře venku, já sám samozřejmě ze své pozice odstoupím, protože nové ředitelce půjde obnova důvěry v jinak skvělou nemocnici určitě lépe než mne, kterého si lidé spojují s touto nešťastnou událostí.
Zdraví dětí a jejich bezpečí je pro nás vším.
