31. července 2011 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

KAREL ČAPEK: Něco nového

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Čtení s rodinou - ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Čtení s rodinou - ilustrační foto | foto: Shutterstock
Říká se, že na rozdíl od dospělého člověka je dítě neposedné a vrtkavé, že chce pořád něco nového a tak dále. To je sice pravda, ale také je pravda, že na rozdíl od dítěte je dospělý člověk neposedný a vrtkavý, že chce pořád něco nového a tak dále.

Dítě může být neposedné jako blecha; ale přijde-li na vás, abyste mu povídali pohádku, chce, abyste mu říkali tu, kterou jste mu vypravovali už včera a předevčírem a dvacetkrát předtím; víte, třeba tu o těch zajících, co dělali hup, hup, hopsasa, nebo tu o pejskovi, který šel na procházku a potkal tam číču a co z toho dále pošlo. Střezte se, abyste tyto klasické látky neporušili nějakými přídavky a změnami; dítě chce slyšet zrovna to, co se mu líbilo včera a předevčírem, a cítilo by se ošizeno, kdyby pejsek nepotkal číču a všechno nebylo tak, jak to má po pořádku být. Pak, když si odposlouchá svou oblíbenou pohádku, sebere se a běží hledat něco nového v písku nebo v truhlíku na uhlí.

Tedy na rozdíl od dítěte je to zrovna dospělý člověk, kdo si neposedně žádá, aby se mu povídalo pořád něco nového a pořád o něčem jiném. Bylo by docela pěkné, kdybych vám mohl každého týdne slovo za slovem opakovat nějaký svůj článek, ve kterém se vám zalíbilo (teď nevím, který by to mohl být); kdybych si řekněme každého pátku sedl, potěšeně zamnul rukama a jal se znovu psát sloupek, který by už předtím vyšel aspoň dvacetkrát a dvacetkrát se u vás setkal s úspěchem; sem tam bych snad něco zlepšil, užil jiného slova nebo drobet předělal větu, ale tak, abyste toho ani nepozorovali. A vy byste se už od pátku těšili na mé říkání a přečetli si je pak s živým dostiučiněním, že je pořád stejné a stejně pěkné jako bylo minule; a pak, nu, pak byste se sebrali a šli hledat něco nového v nejbližších věcech svého vlastního života.

Dospělý člověk je nepříjemně vrtkavý; denně chce jiný sloupek, jiný úvodník, jinou soudní síň, jiné romány; myslel by si, že je o něco ošizen, kdyby se mu každého dne nepovídalo něco jiného. Buď se mu musí vypravovat stále totéž pořád jinými slovy; nebo pořád něco jiného stále týmiž slovy. Den co den si přečte se zájmem, že někomu ukradli svrchník; ale včera jej ukradli ve Slávii a dnes v Unionce. Dítě je důslednější a stálejší; kdybyste mu třicetkrát vypravovali pohádku o ukradeném svrchníku, musí se to přihodit třicetkrát ve Slávii a nikde jinde. My velcí chceme denně číst nové výsledky nových zápasů; ale dítě ve své přísné důvěře v neměnný řád věcí přijalo jednou provždycky výsledek zápasu Honza versus drak a žádá právem, aby se tento výsledek přesně dodržoval; kdyby to mělo dopadnout denně jinak nebo kdyby měl Honza zápasit denně s někým jiným, byl by to konec pohádky. Neboť na rozdíl od skutečnosti říše pohádek není nikterak neodpovědná a libovolná, nýbrž naopak velmi důsledná, solidní a zázračně pravidelná. Proto se pohádka může bez konce opakovat; je to oblast neměnných platností. Pravá pohádka musí se začínat pokaždé stejně, tak jako nebožtík Homér musel vždy začínat slovy "Ménin aeide, thea”; kdyby byl někdy spustil jinak, přišel by o všechnu reputaci. Vám se zdá, že dítěti pohádku jenom opakujete; ale pro dítě se pohádka neopakuje, nýbrž prostě trvá; proto se nesmí měnit. Jsou věci, které musí být pořád stejné, jako například modlitba; její tajemná moc je ta, že se člověk se stejnými slovy vrací do stejného stavu mysli; je to nejspíš jakýsi zvláštní pocit jistoty. Píseň se nesmí zpívat, jak by se kdy komu zachtělo; kdo ji zpívá, přijímá její neměnný melodický i slovní pořádek; kdyby chtěl zpívat pořád něco jiného, zpíval by podle všeho velmi falešně. Proto neprávem vytýkáme, že jeden slavný politik zpívá pořád stejnou písničku; kdyby zpíval pokaždé jinak, přestalo by to vůbec být písničkou jemu i jeho posluchačům. Chceme-li opravdu zpívat písničku nebo povídat pohádky, musíme se odhodlat k jisté neměnnosti; kdyby chom denně chtěli říkat něco nového, začali bychom to říkat špatně.

Klasická literatura je ta literatura, od které už nečekáme, že nám bude povídat něco nového. Proto si jí tak vysoce vážíme; a proto ji také nečteme. Naproti tomu moderní literaturu čteme jako noviny; chceme, aby nám řekla, co je nového, a jakmile to řekla, zahodíme ji jako včerejší noviny. Kdybychom si to nechali vypravovat třikrát, snad bychom našli, co je v tom neměnného; ale to je požitek, který přenecháváme dětem.

Lidové noviny 12. 7. 1925

Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.

-
  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.