Naprostá většina vybraných snímků se v Česku promítá poprvé. Autor se při selekci rozhodoval na základě dostupných informací, znalosti tvorby autorů a intuice.
PONDĚLÍ 2. 7.
V mlze
(Rusko, Bělorusko, Lotyšsko, Nizozemsko, 2011)
režie: Sergej Loznitsa
Velký sál, 19.00
V mlze
Pokud se někomu zatetelí srdce očekáváním, slyší-li slova Bělorusko, les, zima, partyzáni, má o programu jasno. Ve druhém hraném filmu uznávaného dokumentaristy se – alespoň dle názvu soudě – k řečeným přidává ještě mlha. Loznitsa adaptoval povídku běloruského autora Vasila Bykava, podle jehož prózy vzniklo i nejlepší partyzánské drama všech dob, Vzestup Larissy Šepiťkovové. Snímek neukazuje moc boje, o to víc životních otázek. Podobně jako předcházející Loznitsův snímek Má radost ho točil fenomenální rumunský kameraman Oleg Mutu.
Země bez zákona
(USA, 2012)
režie: John Hillcoat
Velký sál, 22.30
Země bez zákona
Na adaptaci faktografické knihy Matta Bonduranta se podílel stejný tým jako na výborném australském westernu The Proposition. Kromě režiséra ještě Nick Cave jako scénárista a spolu s Warrenem Ellisem autor hudby, v jedné z hlavních rolí Guy Pearce – tentokrát jako padouch. I téma je The Proposition v něčem podobné. Rodinný klan versus zbytek světa. Tou rodinou jsou texaští paliči Bondurantovi, kteří v časech prohibice bojují se zákonem i s konkurencí. V literární předloze autor zpracoval historii vlastní famílie. Očekávejme prach za koly starých aut a častou střelbu. Tom Hardy v jedné z hlavních rolí chodí do akce ve vytahané šedivé vestě – možná tím odstartoval velký comeback tohoto zapomenutého kusu oděvu. V kombinaci s pistolí je velmi stylový.
ÚTERÝ 3. 7.
Je to jen vítr
(Maďarsko, 2011)
režie: Bence Fliegauf
Městské divadlo, 14.00
Je to jen vítr
Maďarský režisér Fliegauf se zavedl jako autor vynalézavě a působivě natočených filmů v tempu pokročilé meditace, občas hloubku spíš sugerujících než jí skutečně nadaných. V Je to jen vítr si vybral aktuální a jaksi přímočařejší téma – vraždy Romů, jichž se před pár rokyvMaďarsku dopouštěl fašistický gang. Film je ale vyprávěn důsledně z hlediska nic netušících obětí. Zvědavost je na místě.
Zabít bobra
(Polsko, 2012)
režie: Jan Jakub Kolski
Velký sál, 20.00
Zabít bobra
Karlovarská soutěž nemá to nejzvučnější jméno, z letošního výběru se nejčastěji vypichuje právě tento snímek. Kolski točí ve stylu magického realismu, jeho filmy se ve Varech promítaly už dřív. Hrdinou jeho soutěžního kousku je tajemný a dost potemnělý Eryk, který se před světem schová na odlehlý statek, pak se mu ale do života zaplete hrdinka a surrealismus může začít. Když už nic jiného, tak název si autoři určitě uměli vybrat přitažlivý.
STŘEDA 4. 7.
Na druhé straně kopců
(Rumunsko, Francie, 2012)
režie: Cristian Mungiu
Pupp, 13.30
Na druhé straně kopců
Je těžké navázat potom, co se tvůrci povedlo něco skutečně mimořádného. Mungiu se svým předcházejícím filmem 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny vyhrál v Cannes a především v němzachytil asi ten nejpřesvědčivější portrét pozdního komunismu, jaký kinematografie zná. Na druhé straně kopců vychází ze skutečného příběhu nezvládnutého exorcismu v odlehlém klášteře, kde se potkávají novicka a její dávná kamarádka a asi i milenka, jež s ní trávila léta v dětském domově a teď ji přijela „zachránit“. Někteří recenzenti ve filmu viděli jasnou kritiku církevních institucí, jiní zas chmurný obraz celku rumunské společnosti, natočený ovšem s empatií. Opět – zvědavost na místě.
Polski film (ČR, 2012)
režie: Marek Najbrt
Velký sál, 20.00
Polski film
Pro českou kinematografii událost festivalu, další dílo tvůrců ceněného Protektora. Tentokrát ne realizačně velkorysé dobové drama, ale cosi zřejmě osobnějšího, chaotičtějšího, formálně rozvolněnějšího. Dosavadní charakteristiky tohoto díla jsou značně vágní, poté co Najbrtův film někdo skutečně uvidí, se to třeba změní. Anebo ne.
